25. neděle v mezidobí “ C „

S blížícím se podzimem a závěrem roku církev klade s větší naléhavostí věřícím na mysl učení Pána Ježíše o připravenosti setkání se s Bohem v den smrti. Vzpomínám si, že jsme kdysi toto podobenství dnešního evangelia rozebírali s vysokoškoláky, kteří byli na chmelové brigádě. Toto podobenství opravdu není tak lehké na porozumění. Správce jistě jednal dvojnásobně nepoctivě. Prvně zpronevěřoval majetek svého pána a pak ještě svého pána ošidil, když si naklonil dlužníky pána tím, že jim snížil jejich dluhy. Pánu se však líbilo prozíravé jednání svého služebníka, který myslel na svou budoucnost. Pán i služebník totiž byli lidé tohoto světa, smýšleli světsky, tedy ve svůj prospěch, sobecky. Snad pán viděl v tomto jednání svého služebníka i vzor pro sebe. Podobenství je tedy z pohledu naší víry i z pohledu mravního  m r a v n ě   z á v a d n é.  Proč však toto podobenství Pán Ježíš vůbec uvádí? 1/ Odpověď na tuto otázku je ve větě: “ Děti tohoto světa jsou vůči sobě prozíravější než děti světla. Opravdu je tomu tak i dnes. Co udělají lidé nevěřící, lidé pozemsky smýšlející možné i nemožné pro pozemské cíle! Na př. aby sehnali byt, aby sehnali tu neb onu značku auta, aby sehnali ten nejlepší zájezd do ciziny, aby si obstarali ten nejlepší lék na jejich nemoc. Co všechno udělají pro krásu a štíhlost svého těla a za tím účelem podstupují různá cvičení, berou různé tabletky či pijí různé nápoje, chodí do fit center nebo do sauny atd. Lidé obětují mnoho času, mnoho peněz, často využívají i různých známostí jen aby dosáhli co potřebují. V dnešní době k tomuto úsilí člověka o pozemské věci přistupují i různé aktivity jako je sázení v sazce, účast v soutěžních hrách, kde se dají získat peníze, pojistit se na stáří, stát se akcionářem a vydělat peníze atd. Ježíš chce říci všem lidem věřícím: Vám má jít v první řadě o věčnou spásu a o hodnoty království Božího. Měli byste se starat o spásu alespoň tak jako lidé nevěřící se starají o výše jmenované pozemské věci. Ano – pro spásu byste měli nasazovat čas, obětovat své síly, abyste získali ctnosti, stále větší dokonalost a svatost, konat více skutků lásky k bližnímu, šířit radostnou zvěst, vychovávat děti ve víře, rádi přicházet do kostela i ve všední den, modlit se, pomáhat ve farnosti, žít ve společenství bratří a sester a mít mnoho přátel věřících, kteří nám v duchovním ohledu pomáhají během života a i po smrti, že se budou za nás modlit, sloužit za nás mše sv. Příkladem nám mohou být děti. Když je rodiče dobře vedli k víře, učili je se modlit pak děti budou pamatovat asi i na své rodiče ve mši sv. i po jejich smrti. Sv. Ludmila také dobře vychovala nábožně své děti a pak se také starala i o vnoučata, zejména o Václava a proto i po její smrti se Václav postaral o její hrob, její rakev nechal převézt do chrámu sv. Víta v Praze. Budeme-li vzývat tady na zemi svaté a Pannu Marii pak tito svatí budou našimi přímluvci během života i po smrti. 2/ Důležitá je i věta: “ Získávejte si přátele nespravedlivým mamonem, abyste až ho nebude byli přijati do příbytků věčných. Tato věta se zdá být těžce srozumitelná, ale ve skutečnosti chce říci pouze to, že pozemské  věci jako majetek, krása, zdraví, vzdělání, umění atd. mají sloužit věřícím k vyšším cílům – tedy hlavně k věčné spáse. Zároveň chce říci, že věřící mají pozemské hodnoty brát vážně, nemají v nich být nepoctiví jako ten nespravedlivý správce, naopak křesťan má být vždy ten nejlepší občan, ten nejlepší žák, student, ten nejlepší manžel, nejlepší pracovník – vždy čestný a spravedlivý, dobrý a angažovaný, protože vše koná nejen pro pozemské cíle, ale pro věčnost. Proto křesťan světské skutečnosti posvěcuje svatým životem a činí je záslužnými pro věčnost. 3/Ježíš dále upozorňuje věřící, že žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. “ Není možné sloužit světu – mamonu a Bohu.“ Křesťan je křesťanem nejen v kostele, ale i v životě doma, v zaměstnání, při zábavě. Všude musí být zl jednání křesťana poznat, že je věřícím člověkem. Dnešní Boží slovo krásně doplňuje koncilní dekret Radost a naděje, když učí mimo jiné, že nemá vznikat u věřících konflikt mezi vírou a profánním životem. Je příznačné, že nejnovější blahoslavení a svatí jsou právě těmi, kteří uměli žít vírou jak v kostel tak ve světě na př.  lékař Josef Moscati, učitelka blandina Mertenováí, tiskař Marcel Callo, textilní deělníce Pierina Morezinová, zemědělnská dělnice Antonie Meziniová, profesorka Edith Steinová a další. Nechme se inspirovat tedy od  děti tohoto světa jejich aktivitou, prozíravostí, obětavostí na př. které vidíme u sportovců, zpěváků, hudebníků co všechno pro věnec slávy musí podstoupit i vykonat. My máme se stejnou horlivostí nebo i větší se snažit o věnec nepomíjející – věčnou spásu. K tomu ať nám pomáhají naši čeští svatí sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Anežka Česká, sv. Zdislava. Amen.