24. neděle v mezidobí “ C „

28. 08. 2019

Dnešní evangelium k nám mluví krásnou řečí o nezměrném Božím milosrdenství. Ježíš toto Boží milosrdenství hlásal i uskutečňoval. Zde jde především o milosrdnou lásku Boží k hříšníkům. Ježíš nikdy hřích nezmenšoval, spíše naopak ukazoval na jeho zlobu pro tělo, když řekl: “ nehřeš více, aby se ti nestalo něco horšího“. Ukazoval na jeho zlobu i pro duši, když řekl: “ co prospěje člověku, i když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ V podobenství Ježíš ukazuje jak se Boží láska projevuje: 1) Bůh nemá v žádném případě radost z hříšníka a jeho zloby, naopak lidsky řečeno každý hřích způsobuje Bohu zármutek a bolest. Ježíšovo utrpení v Getsemanské zahradě, jeho bičování, křižování a smrt ukazují na zlobu hříchů. 2) Zároveň Bůh však ponechává svobodu vůle i hříšníkovi. Bůh nechce vodit lidi jako loutky. To je příklad mladšího syna z podobenství. Bůh ví dobře, že některé hříchy jsou nemocí duše, jiné jsou smrtí duše. O marnotratném synu říká. “ tento můj syn byl mrtev ( na duši ) a zase žije.“ 3) Ježíš ukazuje Boha taky jako pastýře, který hledá ztracenou ovci a radujícího se z jejího nalezení, jako ženu, která hledá ztracenou minci a radující se když ji nalezne anebo jako otce, který čeká a jde vstříc marnotratnému synu a odpustí mu. Tak jednal Bůh i skrze Ježíše Krista, proto Ježíš chodil mezi hříšníky, dokonce je vyhledával, aby jim ukázal lásku Boží, ale aby jim ukázal i zlobu hříchu, aby jim podal pomocnou ruku, nabídl důvěru, přátelství, aby jim odpustil, dokonce ukázal jakou cenu je za ně ochoten zaplatit, že bude za jejich hříchy trpět a zemře. “ Nemá větší lásku než ten, kdo dává život za své přátele“řekl Pán Ježíš a také jí uskutečnil. Slyšeli jsme z evangelia, že“ v nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí“ a to je důsledek Božího milosrdenství.  Proto Ježíš mimo jiné založil církev, aby zprostředkovala tuto Boží milosrdnou lásku, která zemřela, aby dala hříšníkům život věčný. V dnešní době se sice ne vždy všechno podobá dnešnímu podobenství, protože je množství zatoulaných ovcí, které nechtějí slyšet hlas dobrého pastýře, nepřijímají nabízenou pomocnou ruku, pohrdají láskou a chtějí se toulat dál , chtějí hřešit dál… V dnešní době se mnohdy kněz  sice přizpůsobuje šatem i vystupováním  lidem tohoto světa, aby se jim přiblížil a pomohl jim zprostředkovat Boží milosrdnou lásku, v dnešní době mnozí kněží se stávají “ dělnickými kněžími“ a pracují s ostatními lidmi a jsou některé řeholní sestry a bratři v civilu, aby se přiblížili druhým lidem, aby lidem zvěstovali velké Boží milosrdenství. Jak to doporučuje i papež František, který říká, že Boží milosrdenství je nekonečné a je větší než všechny hříchy a že se Bůh nikdy neunaví v tom, aby odpouštěl. Dlouho jsem nemohl pochopit proč je v nebi tak veliká radost nad hříšníkem, který se dal na pokání až jsem jako kněz poznal, že největší kněžská radost je zprostředkovat opravdové odpuštění hříšníkovi, který skutečně litoval a toužil po obrácení.  A také jsem více pochopil radost v nebi nad obráceným  hříšníkem, když jsem slyšel ve Vatikánského rozhlasu, že v dnešní době je snad největším zázrakem, když se někdo skutečně obrátí a začne s nápravou života tak jako marnotratný syn z podobenství. Zde platí známé přísloví, že “ chybovat je lidské, ale povstat ze hříchu je božské.“ Jak lehce se hříšným životem upadá stále hlouběji a jak sám ze sebe se člověk nemůže dostat nahoru, nemůže povstat. Bohu díky, je tu Ježíš, je tu jeho církev milosrdné lásky, která hledá a má otevřenou náruč k přijetí hříšníka, je tu Pán, který i v mém hříchu stojí blízko mne se svou milostí a klepe, čeká až mu otevřu své srdce. V Božím lidu  – cirkvi se milosrdná láska, vyznávání hříchů a lítost s odpuštěním vždy uskutečňovaly. Láska za lásku. Vyznání hříchů a lítost je láska člověka – odpuštění Boží je láska Boží. Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi tak milosrdný a že nám stále znovu odpouštíš. Amen.