22. neděle v mezidobí “ B „

13. 08. 2018

Vstoupili jsme do nového měsíce – září – , měsíce začátku školního roku, ale také měsíce dozrávání sklizně úrody. Tento měsíc je také bohatý na svátky svatých. Budeme slavit několik svátků Panny Marie, české patronky sv. Ludmily, sv.Václava, apoštola Matouše a mnoho dalších. Nejen děti, ale i my dospělí si chceme uvědomit, že jsme ve škole Ježíšově, on je naším stálým učitelem, jeho učení je důležité pro šťastný pozemský a jednou věčný život. Je zajímavé, že jenom člověk od svého narození je tak dlouho odkázán na rodiče. Proces výchovy a výuky u člověka je velmi složitý, zodpovědný a nutný. Jen člověk má rozumovou duši, která se projevuje rozumem a vůlí a právě v těchto oblastech spočívá výchovný a výukový proces, který začíná v rodině, pokračuje ve škole, v kostele, v životě. Sv. Jakub nás vybízí: “ Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.“ Tento citát neplatí jenom pro děti, ale i pro nás dospělé. Jak děti tak i my dospělí bychom si měli uvědomit, že se učíme  pro život. Ježíš Kristus a jeho učení je ž i v o t, vždyť on se sám tak nazval: “ Já jsem život.“ “ Přišel jsem na svět, abyste měli život a to v hojnosti.“ Erich Fromm ve své knížce Lidské srdce rozděluje lidi na biofilní a nekrofilní. Biofilní jsou ti, kteří mají rádi život a usilují si jej zachovat, nekrofilní jsou ti, kteří si ničí život. Ježíš Kristus je jednoznačně, podle tohoto rozdělení, biofilní, je život sám v sobě a život také rozdává a to svým učením, svými svátostmi, svými milostmi: pomáhající a posvěcující. Snad bychom si mysleli, že přece všichni lidé musí mít rádi život a přece tomu tak není. Zejména v dnešním evangeliu Pán Ježíš ukazuje, že z lidského srdce, z nitra člověka vycházejí nejen dobré, ale i zlé a smrtelné tendence: špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Ježíš ukazuje ještě lidem z jakého důvodu toto zlo z nitra člověka vychází – a je to diagnosa zcela přesná, která platí i pro dnešní lidi.“Opustili jste Boží přikázání a držíte se podání lidského.“ Kolika lidským výmyslům a návodům dnes lidé věří. Tyto  však sledují jen prospěch lidského těla na př. návody na zdraví těla, návody a recepty na krásu těla, návody na racionální výživu, návody na rozkoše těla atd. O duši, o srdce – nitro člověka, se lidé dnes nestarají – a když tak spíše, aby se tyto rušivé jevy popřely, zakryly, zamlžily a to ve jménu člověka, který je přece dobrý. Ježíš nazývá lidi, kteří hledí jenom na zevnějšek, kteří si všímají jen tělesné hygieny, vnější čistoty a pořádku, kteří hledí jen na společenskou slušnost – p o k r y t c i. Tím spíše žádá Ježíš od nás věřících, abychom jeho slovo o prioritě lidské duše, o pokušitelnosti a hříšnosti člověka, brali vážně. Abychom nelpěli tolik na vnějších formách bohoslužby, ale spíše ji vnitřně prožívali, abychom nesledovali lidské prvky ve zvěstování Božího slova, ale otevírali se milosti i skrze nedokonalé slovo hlasatele, aby naše modlitby nebyly jen zvuky úst, ale i projevy našeho nitra, aby pro nás dům Boží nebyl jenom kulturním stánkem, ale místem setkání s Pánem, abychom modlitební knížky, Písmo sv. a jiné náboženské knížky neměli jenom jako součást knihovny, ale obohacovali se jimi denně na duši, abychom nebyli křesťany jenom v kostele, ale i mimo kostel, abychom byli lidmi duchovními a ne tělesnými. Bohužel -jak my kněží tak i věřící laici – budeme ve stálém pokušení, že i naše křesťanství bude zatíženo více či méně pokrytectvím a farizejstvím – touto schizofrénií – rozštěpením. Což není známo, že někteří kněží říkají: v kostele jsem kněz, mimo kostel jsem jenom člověk. Ne – i tam je knězem, i když nemá na sobě kněžský šat. A toto platí i o všech věřících: nejen v kostele, ale i mimo kostel je stále křesťanem! Není mnohdy farizejským pokrytectvím, když někteří věřící říkají: My žádné hříchy nemáme, jenom to, co dělá každý člověk. Ježíš ovšem smýšlí jinak. Ježíš nás vede na své cesty, kde nám stále očišťuje a posvěcuje duši, abychom nebyli pokrytci, ale tichými a pokornými Božími služebníky, kteří pokládají toho druhého za lepšího než sami sebe. Touto cestou šli před námi křesťané co dozráli jako úroda na poli do svatosti. Prosme proto na závěr: Ježíši tichý a pokorný srdcem, přetvoř srdce naše podle srdce svého. AMEN.