22. neděle v mezidobí “ A “ katechetická VI.

V této katechezi o mši sv.budeme pojednávat  o obětní hostině: příprava na sv. přijímání, Otče náš, obřad pokoje, beránku Boží, přijímání kněze a lidu, přijímání pod obojí, modlitba po přijímání a díkůčinění, závěrečné obřady a propuštění.          Slyšeli jsme od sv. Pavla: “ Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou!“ A Pán Ježíš v evangeliu říká: “ Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ Mše sv. je pravá oběť, obětní hostina a my jsme její součástí, proto přinášíme Bohu i sami sebe. A mše sv.,zejména sv. přijímání je nejvzácnější dar Boží pro naši duši, pro spásu naší duše. V tomto smyslu chceme si přiblížit jednotlivé části přípravy na svaté přijímání: Modlitba Otče náš je první přípravnou modlitbou na sv. přijímání, zejména pro prosbu „chléb náš vezdejší dej nám dnes…“ a “ odpusť nám naše viny….“ Tuto modlitbu Otče náš se v nové liturgii modlí všichni věřící i kněz,případně se může i zpívat.I modlitba za pokoj a vzájemné pozdravení pokoje je přípravou na sv.  přijímání. Pán Ježíš chce vejít do duše, kde vládne Boží pokoj. Kdo má něco proti svému bližnímu – bratru nebo sestře – má nyní možnost se usmířit. Věřící si podávají ruce a přitom mohou říkat: pokoj tobě nebo pokoj vám. Po dobu, kdy kněz láme sv. hostii na menší části pro svaté přijímání ( tam, kde se přijímá z velkých a nalámaných hostií ) a symbolicky malý kousek těla Kristova vpouští do krve Kristovy, věřící se modlí nebo zpívají 3 x Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.“ Je to pokorná modlitba věřícího člověka vůči Kristu pro nás ukřižovanému a vzkříšenému. Kněz se pak připravuje tichými modlitbami na sv. přijímání a věřící zde mají možnost také se tichými modlitbami připravit ještě více na sv. přijímání a to buď modlitbou vlastními slovy nebo z modlitební knížky. Bezprostředně před sv. přijímáním ještě kněz i věřící říkají pokornou modlitbu plnou víry v uzdravující moc Ježíšovu, kterou způsobuje sv. přijímání: “ Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ Nejprve pak přijímá kněz a koncelebranti a přisluhující u oltáře, potom věřící v kostele. V našem kostele se ustálila prakse přistupovat ke sv. přijímání v zástupu, jinde vytvářejí řadu před oltářem, někde přijímají vkleče. Před vlastním přijetím se má vzdát úcta Nejsvětější svátosti a to buď velkým křížem, což praktikujeme zde nebo hluboká úklona nebo pokleknutí na jedno koleno. Na výzvu kněze Tělo Kristovo přijímající odpoví Amen – věřím. Je dovoleno přijímat buď do úst nebo na levou ruku a přijímající si pravou rukou sám vloží sv. Hostii do úst. Ve slavnostech a mimořádných mších může kněz podávat pod obojí způsobou což je plnější vyjádření vůle Ježíšovy. Kněz buďto podává kalich přijímajícím nebo podává tzv. “ namáčením“, když sv. Hostii ponoří do Krve Kristovy a podá do úst věřícímu. Po sv.přijímání věřící pak na svých místech konají díkůčinění vlastními slovy nebo z modlitební knížky na př. Pán můj a Bůh můj, Ježíši v tebe věřím doufám, miluji….Rovněž kněz, když ukončil podávání sv. přijímání a očistil kalich čistou vodou, koná chvíli díkůčinění vsedě. Může se také díkůčinění činit písní – i zde platí “ kdo zpívá dvakrát se modlí.“Na závěr mše sv. všichni věřící stojí a kněz se modlí závěrečnou modlitbu, žehná lidi ve jménu Nejsvětější Trojice a propouští Boží lid slovy: “ Jděte ve jménu Páně.“ což znamená, ab věřící i momo kostel byli spojeni s Pánem Ježíšem a vydávali svědectví, že Bůh je Láska.