20. neděle v mezidobí “ B „

Dnešní neděle je po slavnosti Nanebevzetí Panny Marie a před svátkem Panny Marie Královny a proto může být Mariánsky laděna a navíc v souvislosti s dnešním evangeliem o pravém chlebě z nebe. Panna Marie pochopila dobře, že její syn Ježíš při poslední večeři zanechal své církvi ten pravý chléb z nebe, kterým je on sám s tělem a krví a to ukřižovaný a vzkříšený. Sám sebe nám dal pod způsobou chleba a vína. Ježíš se tím chtěl co nejúžeji a nejintimněji spojovat s věřícími, aby je očišťoval, posvěcoval a vždy znovu naplňoval věčným životem. Je to největší projev Ježíšovy lásky k věřícím lidem a lidem vůbec. Není to hmotný dar, ale největší dar duchovní, který nás připodobňuje Bohu a Ježíši Kristu vzkříšenému. Samozřejmě, že je to zároveň velké tajemství víry a především víry katolického křesťana. Maria po nanebevstoupení Ježíše ráda se zúčastňovala slavení památky večeře Páně, kterou sloužili apoštolové a ráda přijímala chléb a víno, nad kterým apoštolové vyslovovali Ježíšova slova. “ toto je moje tělo, toto je moje krev.“ Maria věřila pevně, že tímto přijímáním se Ježíš s ní sjednocuje. Podle starobylé tradice se říká, že Pán Ježíše před smrtí Panny Marie ji navštívil a podal jí sám poslední svaté přijímání se slovy: “ Přijmi matko toto svaté tělo, stejné jako jsi mi ho ty při mém narození dala.“ Je zajímavé, že na poutním místě v Medjugorje, kde se zjevuje Panna Maria, je při každodenní mši sv. tisíce lidí a přijímají Tělo Kristovo, mnozí před tím stojí v dlouhých řadách na očištění duše ve svaté zpovědi. V těchto dnech jsme slavili nebo budeme slavit svaté, kteří se vyznačovali láskou k eucharistii jak také nazýváme večeři Páně. Byl to sv. Jan Eudes, sv. Bernard – zakladatel reformovaných benediktinů-cisterciáků, kteří středem svého života učinili lásku k liturgii večeře Páně a zejména od cisterciáků a benediktinů byla podporována liturgická obnova mše sv. 2. vatikánského koncilu jak ji konáme v současnosti. Sv.Bernard  byl zároveň velkým ctitelem Panny Marie a z lásky k Panně Marii vložil do modlitby Zdrávas Královno závěrečná slova: “ ó požehnaná, ó přívětivá, ó přesladká Panno Maria. Zvláště také svatý papež Pius X. se zasadil před první světovou válkou o časté svaté přijímání. Dal dovolení, aby věřící chodili často, případně denně ke svatému přijímání a nemají–li těžký hřích, aby nemuseli před tím jít ke svaté zpovědi, ale stačí občasná pravidelná sv. zpověď. Také dovolil, aby i předškolní děti mohly již přijímat tělo Kristovo, když věří, že je Pán Ježíš přítomen pod způsobou sv. hostie, že to není obyčejný chléb. Tato povolení nejen potvrdil, ale i ještě rozšířil 2. Vatikánský koncil v letech 1962-1965, jistě s velkou podporou a přímluvou Panny Marie Nanebevzaté a v pokoncilní době velký ctitel Panny Marie papež Jan-Pavel II. dovolil přijímat tělo Kristovo dvakrát denně při mši sv. a omezil před sv. přijímáním půst od jídla a pití na pouhou jednu hodinu.  Radujme se, že Panna Maria, která je matkou církve, tedy každého z nás, nám dává zářný příklad časté účasti na slavení večeře Páně, příklad častého svatého přijímání Těla Kristova a tak nám ukazuje nejbezpečnější cestu do Božího domova k Bohu, k Ježíši, k Marii a všem svatým a spaseným. Maria Nanebevzatá, pomocnice křesťanů oroduj za nás. Amen.