2. neděle velikonoční “ C „

18. 04. 2019

Velikonoce nejsou žádnou idylou, ale jde zde o vážné události života. O velikonocích je člověk konfrontován s tím, zda je schopen stát pevně a statečně za pravdou a postavit se třeba i proti většině, zda je ochoten přijmout život zodpovědně a vážně jako by to byl kříž a přijmout životní cestu úzkou a křížovou. Zda je člověk ochoten přijmout utrpení, oběť a smrt, zda umí člověk přijmout víru v existenci nesmrtelné duše, kterou ve smrti odevzdává Bohu. Velikonoce nás lidi především konfrontují s Ježíšem. Každý se musí s Ježíšem setkat, odstranit své představy o Ježíši a přijmout Ježíše velikonočního, především jako ukřižovaného, který je dárcem odpuštění hříchů a Ježíše vzkříšeného, který je dárcem vzkříšení a života věčného. Velikonoční Ježíš staví lidi před vážnou podmínkou spásy a to, že každý člověk musí přijmout víru v Ježíše Krista jako Božího Syna, víru v jeho učení a skutky a přijmout jím nabízený dar věčného života a milost Boží na křtu svatém. Velikonoce jsou většinou vyvrcholením křestní přípravy čekatelů křtu dospělých, pro křesťany již pokřtěné znamenají obnovu křestního slibu, pro pokřtěné děti znamenají často přijetí darů od Vzkříšeného a to odpuštění hříchů v první sv. zpovědi a přijetí svatého přijímání, Tala Kristova.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   Dnešní Boží slovo nám dává opět hlubší pohled na Ježíše vzkříšeného i na prvotní církev.Ti, kdo uvěřili, začali slavit neděli jako den Páně, aby tak dali najevo jak si váží největší Kristův zázrak – vzkříšení. Jako se Ježíš zjevoval apoštolům v neděli, věřící i potom věřili, že se s Ježíšem v neděli setkávají ve slově Božím,  ve svátostech, především ve svátosti Těla  Krve Páně. Pro věřící bylo prakticky nemyslitelné, aby dlouho vynechávali nedělní společenství církve a když se tak svévolně dělo, tím samým se vylučovali ze společenství. I dnes by se měla neděle tak vysoko cenit – vždyť je to stále Den Páně, hlavní svátek týdenního období. Dnešní evangelium nám ukazuje krásnou vlastnost Ježíše vzkříšeného – je velmi milosrdný a odpouští apoštolům jejich hříchy: malou víru, zbabělost, bázlivost, malou lásku a naději. Ježíš jim chce rád odpustit a do duše udělit Boží pokoj, aby mohli do takové duše přijímat další Boží dary. A přeje si, aby apoštolové byli stejně milosrdní k věřícím lidem, aby jeho jménem odpouštěli hříchy a udělovali duši pokoj Boží. Tato neděle je podle zjevení Ježíše sestře Faustině Kowalské a povolení papeže Jana-Pavla II. zasvěcena Božímu milosrdenství.                                                                 Pán Ježíš ukázal apoštolům probodené ruce a bok. Tomáš se směl těchto ran i dotknout. Jakoby chtěl Ježíš říci: Podívej se na tyto rány, i tvoje hříchy je způsobily, ale moje láska k tobě byla silnější, proto mi nyní dej své hříchy v lítosti a já ti z lásky udělím Boží pokoj a tvá duše bude šťastná. Ježíš řekl také Tomášovi. “ Nebuď nevěřící, ale věřící.“ Jakoby to platilo i nám, málo věřícím, jako bychom i my chtěli vidět očima Ježíše a jeho rány. Ježíše považuje za záslužnější víru bez tohoto přímého důkazu. Víru ve slova Písma sv., víru v učení předložené církví a hlásané buď slovem nebo písmem. Tomáš je vzorem lidí, kteří chtějí mít víru co nejvíce podloženou rozumovými důkazy. Ježíš to neodmítá, ale oceňuje i prostou – důvěřivou víru. Všichni věříme hlavně pro svědectví svědků, kteří Ježíše po vzkříšení viděli.Ježíš řekl před apoštoly: “ Blahoslavení, kteří neviděli a přece uvěřili.“ Pane Ježíši, ať rány tvých rukou očišťují a posvěcují naše duše, abychom byli vždy obnovenými křesťany, kteří očima víry a čisté duše vidí Boha už zde na zemi a jednou tváří v tvář. Amen.