2. neděle velikonoční “ B „

Druhá neděle velikonoční se nazývá bílá a podle přání sv. papeže Jana-Pavla II. také nedělí Božího milosrdenství a to podle zjevení Pána Ježíše sv.Faustině Kowalské z Polska. V prvotní církvi dospělí byli většinou křtěni po roční přípravě na Bílou sobotu a byli obléknuti do symbolického bílého šatu ( tuniky ). Tehdy nosili jak muži tak ženy tuniky přepásané ať různobarevné nebo bílé. Právě tyto bílé nosili celý týden ti nově pokřtění na znamení radosti z čistoty a svatosti duše, čehož všeho je bílá barva symbolem. Dejme si otázku: proč právě na Bílou sobotu byli křtěni dospělí křesťané – a vlastně proč i v dnešní době se má křtít dospělý hlavně na Bílou sobotu? Není to tak těžké odpovědět: protože kdo chce být pokřtěn musí hlavně uvěřit v Ježíše pro nás ukřižovaného a vzkříšeného. A Bílá sobota je takovým vyvrcholením vzpomínky na Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení. Kdykoliv ke mně přijdou  žádat o křest rodiče dítěte, snažím se je rozhovorem dovést k tomu, aby pochopili, že křest se uděluje hlavně proto, že Ježíš vzkříšený si přál, aby každý kdo v něho uvěří a bude pokřtěn, byl také jednou vzkříšen a žil věrně i s oslaveným tělem v nebi.  Totéž platí o dětech, které se připravují na 1. sv. přijímání, které se také někdy uděluje tuto neděli bílou. V učebnici náboženství dětí se učí, že Ježíš si přeje, aby pokřtění přijímali jeho svátostné Tělo a Krev, aby jim mohl udělit dar vzkříšení a život věčný. “ Kdo jí mé tělo a pije mou krev má v sobě život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“, řekl Pán Ježíš. Proto pro nás všechny je důležité, abychom v této době velikonoční, která trvá 50 dní oživili svou víru v Pána Ježíše vzkříšeného. Svátost křtu i svátost oltářní jsou dary Pána Ježíše a jeho milosrdné lásky. Zahleďme se ještě jednou na Pána Ježíše vzkříšeného, o kterém jsem četl v evangeliu: Ježíš Kristus nemusel přijít dveřmi, ale zjevil se apoštolům a náhle stanul mezi nimi. Věřit v Ježíše vzkříšeného neznamená věřit, že si prodloužil jenom svůj pozemský život, ale že vstal z mrtvých jako nový člověk s duchovním tělem, které je pro nás velkým tajemstvím a právě proto vyžaduje víru. Věřit v Ježíše vzkříšeného znamená, že i po vzkříšení zůstaly Ježíšovi rány po hřebech i po kopí v boku jako znamení velké Boží lásky, jako ozdoby pro celou věčnost. Věřit ve vzkříšeného Ježíše Krista znamená vědět, že láska milosrdná neskončila s Ježíšem na kříži, když se modlil “ Bože, odpusť jim, neboť oni neví co činí.“, ale možná ještě více pokračuje i po vzkříšení. Proto když se zjevil apoštolům, nekárá je za jejich zbabělost, malou víru, ale uděluje jim pokoj do duše, tj. odpouští jim a to činí dokonce dvakrát za sebou. Jako Ježíš z milosrdného srdce odpustil apoštolům, odpouští i nám ve svátosti smíření i mimosvátostně. Ježíš ví totiž dobře, že hřích v duši člověka odebírá radost a Ježíš proto přišel na svět, aby přinesl lidem pravou radost a ta je od Boha a sídlí vždy hluboko v duši. Věřit v Ježíše vzkříšeného znamená věřit, že Duch Ježíšův je v jeho církvi. Zvláště apoštolové a jejich nástupci biskupové a kněží jej dostávají více ne pro sebe, ale aby zprostředkovali Ježíšovy dary do duší: Boží život, Boží pokoj, Boží radost. Ježíš by řekl jistě i nám jako kdysi Tomášovi: nechtějte pochopit pouze svým lidským rozumem věci víry, neklaďte se podmínky pro svou víru, nechtějte věřit jenom lidskou vírou tj. jen tomu co vidíte, ale věřte v Syna Božího vzkříšeného i když ho nevidíte a v této víře řekněte s Tomášem “ Pán můj a Bůh můj“. A Ježíš vám pro tuto víru řekne: “ Blahoslavení kdo mne neviděli a uvěřili.“ Zakončeme tuto promluvu v neděli Božího milosrdenství modlitbou k Božímu milosrdenství: Věčný Otče, pro bolestné utrpení a zmrtvýchvstání tvého Syna buď milosrdný k nám i k celému světu. Amen.