2. neděle velikonoční “ A „

Druhé neděli velikonoční se říká od nepaměti “ bílá “ a to proto, že nově pokřtění dospělí o velikonoční vigilii nosili týden bílé šaty na znamení čistoty a svatosti duše po křtu svatém. Ve skutečnosti i my všichni věřící a pokřtění bychom si měli uvědomit svůj bílý křestní šat duše, který jsme obnovili vyznáním hříchů a obnovou křestního slibu o velikonocích. Toto všechno přispívá k naší velikonoční radosti.

1/ Dnešní evangelium nám ukazuje, že naše víra v Ježíše ukřižovaného a vzkříšeného nemá být slepá, ale přijímající tajemství Ježíše Krista jako skutečnost rozumovou, pouze přesahující ji plně pochopit lidským rozumem. Proto Ježíš neodmítl Tomášovo přání vidět Ježíše po vzkříšení včetně jeho ran. Stejně i my si můžeme zjednat co nejvíce rozumových důvodů pro přijetí víry v Ježíše vzkříšeného. Dnešní evangelium nám na př. ukazuje novou dimenzi Ježíše vzkříšeného když se apoštolům v uzavřené místnosti náhle ukazuje – zjevuje se. To ukazuje na to, že Ježíš vzkříšený je nezávislý na biologických a fysikálních zákonech trojrozměrného prostoru a času, proto může prostupovat hmotným prostorem. Toto rozumové přijetí však vždy musíme doplnit pokorným přijetím tajemství. Že si Ježíš  cení přijetí víry i bez vidění Ježíše a rozumových důvodů ukazuje věta Tomášovi: “ Blahoslavení, kdo neviděli a přece uvěřili.“ Oči víry totiž vidí dále a hlouběji než oči smyslové. Ježíš tedy blahoslaví lidi s vírou prostou, důvěřivou, která věří pro svědectví apoštolů a církve. Velký učenec Blaise Pascal řekl: “ Když budu studovat a poznávat ještě více budu mít víru jako bretaňská selka.“ Děti a prostí lidé mají mnohdy hlubší a čistší víru než vzdělaný intelektuál. Oči víry také záleží na čistotě duše – srdce jak Pán Ježíš řekl ve svém blahoslavenství: “ Blahoslavení čistého srdce, neboť budou vidět Boha.“                                                                                                  2/ Kdo chce být radostným křesťanem měl by přijmout Ježíše a jeho odpouštějící lásku, měl by si nechávat od Ježíše odpouštět hříchy. V dnešním evangeliu Ježíš dvakrát apoštolům uděluje pokoj tj. odpuštění hříchů. Dnešní neděle nově je také nazývána neděli Božího milosrdenství podle přání Ježíše, které sdělil vizionářce z Polska sv. Faustině Kovalské. Ježíš apoštolům také ukázal své rány na rukou a v boku. To jsou jizvy vykupitelské lásky – za hříchy apoštolů a všech lidí. Ježíš rád odpouští vždy a každému, protože to pak přináší nový život a novou radost. I apoštolové selhali, zhřešili, byli zbabělí, zradili vlastně Ježíše, proto jim Ježíš odpouští a navíc jim dává moc odpouštět mocí Pána Ježíše hříchy, aby si nemysleli, že snad to jsou oni kdo odpouští hříchy a sami měli vědomí, že i jim Pán Ježíše odpustil.                                                                                                                                                                                                                                                                                                 3/ Aby křesťan mohl být ještě více radostným člověkem, vyhledává společenství stejně smýšlejících lidí. Proto křesťané od svých začátků setrvávali společně v bratrském společenství při památce Večeře Páně, na modlitbách, ve vzájemné pomoci a lásce. Tato společenství byla silným znamením křesťanů v prvních dobách křesťanství, dokonce i v dobách pronásledování. A je tomu tak i v době dnešní. Vím od mnoha mladých, nově pokřtěných lidí, že dobrý křesťanský život se jim dařilo vést díky společenství věřících. Proto při farních obvodech nacházíme společenství dětí, mládeže, rodin nebo pouze věřících. Pán Ježíš vzkříšený slibuje právě společenství církve, že s nimi bude až do konce světa. Těžko obstojí tedy někdo, kdo by chtěl vytvořit jen soukromou víru, kdo by se stranil společenství v kostele. Ježíš není přítelem individualismu. Sice zná každého jménem a má každého jednotlivě rád a hledá dokoonce i jednotlivou zatoulanou ovečku, ale pro její dobro ji pak nese zase do ovčince. Jen kde je ovčinec a jeden pastýř tam je Bůh a spása. Láska Boží v nás se může vždy projevovat a osvědčit se ve vztahu k druhým. “ Kdo by řekl, že má rád Boha, ale nemá rád bližního, není v něm pravda“ řekl sv. Jan ve svém listě. Závěrem bych chtěl ještě zdůraznit, že velikonoční radost nám dává také vědomí, že Ježíš vzkříšený všem věřícím slíbil velké dědictví – podíl na věčném životě v nebeském domově. Umějme proto se sv. Tomášem vždy vyznat víru k Ježíši vzkříšenému slovy Pán můj a Bůh můj. Amen.