Slyšeli jsme starozákonní biblický příběh o zkoušce víry Abraháma obětovat Bohu co mu bylo nejdražšího a to svého syna Izáka. I když líčení této zkoušky bylo velice drastické – závěr je nadějný a povzbudivý. Izák je v této postní době předobrazem Pána Ježíše, kterého jako milovaného Syna obětoval Bůh Otec pro spásu všech lidí. Abrahám pro svou víru obdržel požehnání od Boha pro své potomstvo tj. pro Izraelský lid a zároveň se stal i praotcem víry jak pro křesťany tak pro muslimy a židy. Chceme si uvědomit jaký má být pokoncilní vztah křesťanů a Židů. Tento vztah řeší koncilní deklarace Nostra aetate ve 4. kapitole, kde se říká: „nový Boží lid je a musí být spojen s starým Božím lidem Izraelem.“ Víra křesťanů má své základy ve starém zákoně u patriarchů Abraháma, Mojžíše, proroků. Zjevení starého zákona přijala církev od staré smlouvy. Církev Kristova je naroubována na kořeny Božího lidu starozákonního, Kristus křížem smířil Židy i pohany a sjednotil je. Sv. Pavel uvádí, že starozákonnímu Božímu lidu zůstává jejich přijetí za syny, zůstává jim sláva, smlouva i zákon, bohoslužba, zaslíbení a podle těla z toho Židovského národa pochází i Ježíš, apoštolové, první učedníci i Maria. I když mnozí Židé Ježíše tehdy nepřijali, bránili se rozšíření jeho učení – přesto jsou Bohem milovaní pro jejich otce Abraháma, Mojžíše. Dary milosti a povolání jsou Bohem neodvolatelné. I když židovští přední muži ( velerada ) naléhali na Kristovu smrt, nemůže se všem tehdejším Židům , tím spíše dnešním toto přičítat. Židé se nesmí posuzovat jako od Boha odvrhnutí a prokletí. Církev zde v této deklaraci odsuzuje všechno pronásledování, nenávist, antisemitismus, které se děly vůči Židům často ve jménu náboženském.
Bylo to např. ve středověku, kdy pro Židy byla vytvářena gheta, kdy docházelo k pogromům na Židy, zejména během křížových výprav. Papež Jan Pavel II. se vůči těmto pochybnostem s lítostí omluvil. Deklarace říká, že Kristus svobodně přijal utrpení a smrt, aby spasil všechny lidi. Kříž je znamením milosrdné lásky a zdroj vší milosti. I za Židy se Ježíš modlí z kříže: “ Bože odpusť jim, oni neví co činí. “ Církev v této deklaraci odsuzuje všechnu diskriminaci násilí vůči člověku kvůli rase, stavu nebo náboženství, protože to odporuje duchu Kristovu. Spíše se má dít vzájemné poznávání na poli biblickém i teologickém jakož i bratrské rozhovory se Židy. Tradicionalisté v církvi, bohužel, nepřijímají toto učení 2. Vatikánského koncilu vůči Židům a proto vyvstávaly a mohou i vyvstávat další mezicírkevní problémy v pohledu na Židy a dokonce i na holokaust. Doufejme, že i další papežové po Janu Pavlu II. budou mít v duchu koncilové deklarace Nostra aetate vstřícný dialog se Židy, který se tak zdárně rozvinul po 2. Vatikánském koncilu.
.