18. neděle v mezidobí “ B „

20. 07. 2018

Dnešní Boží slovo znovu zdůrazňuje důležitý požadavek Boží pro spásu a to je uvěřit v Ježíše Krista jako Božího Syn a. Znovu nám evangelium sv. Jana ukazuje zástupy, které Ježíš zázračně nasytil. Tito lidé sice Ježíše hledali, ale pouze proto,aby Ježíš i nadále vyřešil jejich pozemské potřeby. “ Hledáte mne ne proto, že jste viděli zázračné znamení, ale že jste se najedli chleba.“ I během dějin mnozí lidé, ba celé zástupy se přidávali k Ježíši Kristu, vstupovali do jeho církve, ale mnohdy jen z lidských, až příliš lidských důvodů na př. aby si zajistili nějaké dobré společenské postavení, aby v církvi našli nějaké zaměstnání, aby od církve dostávali nějakou pomoc, podporu. V minulých stoletích na př. ve středověku bylo žádoucí, aby učitelé, důstojníci a dá se říci všechny důležité vedoucí profese byli věřící a členy církve. Ovšem takoví lidé přes svou vnější přítomnost v církvi, zůstali bez opravdové živé víry v Ježíše Krista jako Božího Syna. Ježíš pro ně nikdy nic moc neznamenal a otázky po spáse duše, po nebi, po vzkříšení je už vůbec nezajímaly. Je velmi pravděpodobné, že mnozí lidé v našem národě jen z lidských důvodů na př. z jisté touhy po mimořádnosti přišli na setkání s papežem Janem Pavlem II, aniž by jim šlo o to, aby v papeži viděli zástupce Pána Ježíše na zemi a tak vírou přijímali jeho poselství. Zdá se, že i velké procento obyvatel našeho národa, které se přihlásilo v prvním sčítání lidu( a bylo to na př. v Postoloprtecb asi 29 % ke katolické církvi), prakticky nemělo zájem o Ježíše Krista jako Božího Syna, o jeho slovo pravdy a o jeho chléb věčného života pro duši. Proto ve druhém sčítání byl tak razantní pokles.  A přece Ježíš si přeje, aby lidé za ním přicházeli, aby ho hledali  a přijímali ho vírou jako Božího Syna a on chce všem darovat nový život, který plně uspokojí člověka : “ Kdo přichází ke mně nebude nikdy hladovět a kdo uvěří ve mne nebude nikdy žíznit.“ Ježíš jako Boží Syn je sám tím nejpotřebnějším chlebem, duchovním pokrmem pro lidi. Jako nikomu nepomůže, když si koupí chleba, rohlíky, ale nebude je jíst. Jako nikomu nepomůže, když si koupí dobrou knihu, ale nebude ji číst. Jako nikomu nepomůže, když si koupí na př. kolo, ale nebude na něm jezdit. Tak také nikomu nepomůže, když sice přijde za Ježíšem, bude ho vidět a slyšet, ale nebude ho vírou přijímat, nebude podle něho se řídit, podle něho žít. Takový člověk bude dychtit po pozemském chlebě, po pozemských věcech, pozemských radovánkách a rozkoších, bude ale stále nespokojený, rozervaný a nenasycený a proto bude znovu a znovu hladovět a žíznit. Jediným pravým pokrmem pro věčný život, jinak řečeno jediným uklidněním člověka v touze po pravdě a lásce je přijetí Ježíše Krista jako Božího Syna a pak se s člověkem stane proměna, totiž obrazně řečeno podle sv. Pavla “ svlékne starého člověka a oblékne člověka nového“. Svléknout starého člověka znamená“ odložit své sobecké já s jeho pýchou, sobectvím a smyslností a přijmout do svého nitra Ježíše jako své nové já s božím životem pokory, lásky a čistoty. Věřící člověk je člověkem se zcela novým způsobem života, o kterém se nevěřícímu ani nesní. Dejme si otázku: Jak jsme na tom my? V našich městech přichází za Ježíšem do kostela asi tak 5 % přihlášených katolíků, na vesnicích je procento ještě nižší asi kolem 2%. Jsme však my, kteří přicházíme do kostela opravdu těmi novými lidmi, kteří vírou přijímají Ježíše jako svůj nový princip života? Mělo by to tak být – a pokud to ještě takové není, měli bychom se znovu o to snažit: odkládat denně starého člověka s jeho hříchy a pozemskostí a přijímat od Ježíše nového člověka s jeho Boží láskou a pravdou. Sv. František z Asisi se i doslova svlékl před biskupem ze svých drahých šatů a přijal jen ubohé šaty a s nimi nový způsob života podle Ježíše. Sv. Ignác z Loyoly – šlechtic a rytíř, když v nemoci se rozhodl pro Ježíše, odložil svůj meč i šlechtické šaty a začal žit jako nový člověk podle učení Pána Ježíše, sv. Alfons, když se rozhodl pro Ježíše, odložil nespravedlivý soudcovský talár a začal nový život. Vnějškově sice nemusíme měnit žádné šaty, ale učinit tuto proměnu ve svém nitru, tj. přijmout Ježíše s jeho učením jako pravý chléb z nebe a nikdy nehladovět a nežíznit po skutcích, které konají lidé nevěřící jak to řekl sv. Pavel “ zapřísahám vás nežijte už tak jako žijí pohané ( nevěřící )“. Pane ať se nejen nestydíme za křesťanský způsob života, ale naopak zakoušíme jak krásné je žít tento nový život ve svatosti a čistotě srdce. Amen.