17. neděle v mezidobí “ B „

Dnešní nedělí jsme přerušili souvislé čtení z evangelia sv. Marka a po 5 neděl budeme slyšet četbu ze 6. kapitoly evangelia sv. Jana tzv. eucharistickou kapitolu. V dnešním evangeliu i v celé šesté kapitole nám chce sv. Jan ukázat o co šlo hlavně Pánu Ježíš. Bud lidé přijmou víru v jeho slova a skutky tj. víru v něho jako Božího Syna anebo zůstanou v nevěře. Zatímco víra se stává pro člověka spásou, nevěra je nejzákladnější a nejvlastnější hřích člověka – odmítnutí lásky Boží. Ježíšovy zázraky i zázračné nasycení o kterém jsme dnes četli byly viditelnými znameními, které měly přivést lidi k víře v Ježíšovo božství. Viditelné skutky měly vést k neviditelným hodnotám, tělesné k duchovým,pozemské k věčným. A přece většina z těch, kteří byli zázračně nasyceni nepřijali Ježíše jako Boha, přijali ho jen lidsky jako člověka a chtěli by z něho mít pozemského krále, který by jim poskytoval i nadále zdroje obživy. Není tomu mnohdy i u nás lidí, dokonce i u křesťanů? Nebereme Ježíše a křesťanství až příliš lidsky, nemá sloužit jen našim pozemským cílům? Na př.zdraví, osobním, rodinným nebo pracovním úspěchům – a málo myslíme nebo spíše zapomínáme na věčné hodnoty, které někdy třeba i zcela vylučujeme. Mnozí hledají u církve hmotné zabezpečení, práci, ubytování v charitativních domech, v hospicech atd. Ježíš nepřišel vytvořit ráj na zemi ani království světského typu, ale přišel změnit člověka, aby žil sice na této zemi, ale věděl, že jeho pravá vlast a pravý domov je v nebi, aby už na této zemi žili lidé pro království Božích, duchovních hodnot: pravdy, spravedlnosti, lásky a pokoje. Příkladem může být sv. Ignác z Loyoly: dříve byl důstojník armády, který žil jen pro tento svět s jeho rozkošemi, zábavami, ale po obrácení našel jiný a lepší hodnotový systém, který dobře vyjadřuje pozdější heslo Jezuitů, které založil: „Vše k větší slávě Boží“. Ježíš si nepřál, aby lidé měli hlad a bídu, ale zároveň si přál, aby jeho učedníci považovali pozemský pokrm i pozemské hodnoty až něčím druhořadým, i když také důležitým. Prvořadým aby byla živá víra v Božího Syna Ježíše Krista, aby se stalo slovo Kristovo pravým pokrmem pro věčný život, chléb z nebe aby se stal pokrmem pro život věčný. Život biologický, tělesný je sice také důležitý, ale prvořadý je pro Pána Ježíše život Boží, nadpřirozený, který je dán lidské duši. “ Hledejte nejprve království nebeské a jeho spravedlnost a vše ostatní bude vám přidáno.“ Do tohoto nového života se vchází vírou, křtem svatým, tento život se udržuje a rozmnožuje svátostmi, zvláště Božím chlebem – eucharistií. Prvotní církev si byla tohoto pořadí hodnot dobře vědoma a proto nabízela věřícím lidem při památce večeře Páně duchovní pokrm. : slovo Boží a tělo Kristovo pod způsobami chleba. Zároveň však při této památce Večeře Páně se konaly sbírky peněz, jídla a šatů pro potřeby tělesného života chudších věřících. A tak je tomu vlastně až doposud. Na rozdíl od církve Ježíše Krista lidem dnešní doby jde většinou jen o tělesný život a nasycení všech jeho potřeb a proto vidíme všude stoupající nabídku i spotřebu prostředků k uspokojení těla. Příkladem mohou být četné supermarkety, které vyrostly v našich městech jako houby po dešti. Duše lidí však zůstávají hladové, nenasycené. Dnešní člověk nemá ani smysl a ani čas pro hodnoty duchovní, tím méně pro hodnoty Boží a tak dochází k duchovnímu zakrnění lidí. Tento konzumní člověk – jak je dnes nazýván – je člověkem sobeckým, duchovně slepým, protože vidí jen sám sebe. Kdo však vírou přijal Ježíše má oči i srdce pro tělesnou i duchovní bídu lidí, je jako Ježíš soucitný a bude i účinně pomáhat milosrdnou láskou. Příkladem takového soucitného jednání nám může být na př.sv.Jáchym a Anna, rodiče P.Marie, kteří ze svého majetku rozdělovali třetinu chudým, třetinu církvi a jen jednu třetinu si ponechali pro svou potřebu a byli spokojeni. Pane Ježíši ať vždy patříme mezi ty blahoslavené, kteří hladoví pro spravedlnosti a kteří budou Tebou vždy nasyceni pro život věčný. Amen.