15. neděle v mezidobí “ A “ katechetická IX
10. 06. 2020Katechetická promluva se bude týkat neděle jako dne Páně, nedělní eucharistické oběti a nedělní povinnosti být na mši sv. Zatímco Židé slavili a dosud slaví jako den Boží v týdnu sobotu, křesťané od svých počátků slaví neděli jako den Páně, neboť Ježíš v neděli vstal z mrtvých, v neděli seslal Ducha sv.Neděle se stala pro křesťany Božím dnem v týdnu, dnem Páně, kdy věřící oslavují Boha skrze Pána Ježíše a to tím nejcennějším co jim Ježíš předal a to památkou večeře Páně, dnes říkáme buď mší svatou nebo eucharistickou obětí. Památka večeře Páně je památkou smrti a vzkříšení Pána Ježíše, je nekrvavou a novou obětí, proto děkovnou – eucharistickou obětí a tato je největší oslavou Boha – nebeského Otce. Ne nadarmo liturgická konstituce Sacrosanctum concilium říká, že mše sv. – eucharistická oběť je vrcholem a cílem, ke kterému v církvi vše směřuje a zároveň zdroj všeho Božího života a posvěcení. Od prvních dob církve se křesťané scházeli o nedělích. Modlili se, zpívali, četli slova sv. Písma Starého i Nového zákona a toto slovo vykládali biskupové a kněží věřícím, konali zpřítomnění toho co konal Pán Ježíš při poslední večeři. Obětovali chléb a víno, kněží vyslovovali slova Pána Ježíše – „toto je moje tělo a toto je moje krev“ a v radosti přijímali svatý chléb a nápoj proměněný láskou Pána Ježíše v tělo a krev. Postupně v církvi se vytvářela místní společenství věřících – farnosti se svým kostelem a farářem, vytvářely se větší celky a to diecése, kde sídlil biskup při biskupském kostele. Zatímco v prvních dobách církve věřící spontánně a rádi přicházeli ve farnostech v neděli do kostela oslavovat Boha, později, kdy se zvyšoval počet věřících, byla církev povinna vyhlásit pro všechny věřící povinnost zúčastnit se aktivně nedělní mše sv. ke splnění třetího Božího přikázání “ pomni, abys den sváteční světil.“ Samozřejmě, že vážné důvody omlouvaly a omlouvají i dnes nezúčastnit se nedělní mše sv. na př. nemoc, ošetřování nemocného a jiný vážný důvod. Někdy může místní farář dát mimořádný dispens – zproštění povinnosti se určitou neděli zúčastnit mše sv. V nejnovější dob vychází církev v moderní době věřícím vstříc a povoluje, aby někteří věřící splnili nedělní povinnost mše sv. již v sobotu večer tam, kde se tato mše koná. A někde na př. v Praze, kde lidé a také věřící jezdí na víkendy mimo Prahu, koná se v některých kostelích mše sv.v neděli v pozdějších večerních hodinách. A tam, kde chybí kněz a to platí dnes více o vesnicích, dovoluje církev, aby se alespoň konala bohoslužba slova bez kněze a věřící se posílili ze slov Pána Ježíše a ve společenství modlitby naplnili slova Pána Ježíše “ kdo jsou dva nebo tři ve jménu mém, jsem uprostřed nich. Toto např. bylo praktikováno v jedné obci během mé nemoci. Protože neděle a mše sv. není jenom oslavou Boha, ale i pro naše posvěcení, otevřme se i dnešnímu slovu Božímu, zejména slovům Pána Ježíše a zamysleme se do jaké kategorie lidí o kterých mluví Pán Ježíš v podobenství bychom patřili a snažme se o to, abychom byli tou dobou půdou, tedy lidmi s dobrým, otevřeným a čistým srdcem, kde by mohlo slovo Boží vydávat užitek: třiceti, šedesáti i stonásobný. Ať se radujeme, že můžeme vidět, slyšet i chápat co nám Ježíš každou neděli nabízí a ať se snažíme toto přijaté od Pána Ježíše ve svém životě naplňovat, abychom křesťanskou víru, kterou nám přinesli sv. Cyril a Metoděj předávali druhým lidem a zejména další generaci. Amen.