Tuto neděli můžeme nazvat nedělí sv. Jana Křtitele. Pod záštitou Jana Křtitele bývají svěceni novokněží v katedrálních kostelích. Po vysvěcení následují první mše novokněží, kterým se říká primice a to většinou v místě svého bydliště. Jako kdysi přicházely za Janem Křtitelem zástupy lidí, ne však všichni proto, aby změnili svůj život tak i na slavnost svěcení a primici přicházejí zástupy lidí, ne všichni z hlubších pohnutek víry, ale spíše z jisté zvědavosti. Dejme si otázku v čem Jan Křtitel může být vzorem a příkladem pro novokněze? 1) Poslání Jana Křtitele za proroka bylo darem Božím – milostí Boží dobře podporované rodiči Zachariášem a Alžbětou, kteří slovem a příkladem spravedlivého života pomáhali rozvíjet v duši Jana tento dar Božího povolání. totéž platí o novokněžích: milost povolání vkládá Pán Ježíš do duše mnohdy již malého dítěte a najde-li dobré prostředí i příklad v rodině rozvíjí se toto povolání postupně láskou k církvi a ke kostelu ministrováním, náboženskou výukou, radostí z modlitby atd. 2) Jan Křtitel , jak víme, se připravoval na své povolání proroka v klášteře Essenů v Kumráně a to jak po stránce poznání zejména v učení Bible tak po stránce duchovně – asketické, aby pak mohl dobře plnit poslání “ hlasu volajícího na poušti „, který připravuje Pánu cestu a který umí tváří v tvář Ježíši Kristu říci “ tobě nejsem hoden rozvázat řemínky u obuvi“ a také pokorné říci “ já pak se musím menšiti a on musí růsti „. Totéž platí o budoucích kněžích: neodcházejí sice do kláštera, ale seminář, kde pět let se připravují na kněžství se klášteru podobá a tam také se připravují na budoucí kněžské poslání osvojováním si učení vycházející z Písma sv. Starého i Nového zákona, tradice církve a zároveň se učí s pomocí Boží posilovat vůli k dobru a umenšovat svou sebelásku,, aby v nich mohl více působit Ježíš Kristus, kterému oni chtějí sloužit a připravovat mu cestu do lidských duší. 3) Jestliže Jan Křtitel svá kázání směřoval k tomu cíli, aby lidé uvěřili v Boha anebo svou víru upevnili a změnili svůj způsob života k bohulibému životu a aby vyznali své hříchy a byli pokřtěni i zde je paralela s novoknězem naší církve. Služba hlásání slova Božího je jednou z hlavních služeb kněze: ať už káže při mši, při udílení svátostí, na pohřbu či bohoslužbě slova, ať už učí děti či dospělé katechismu nebo vede biblické hodiny nebo koná náboženské přednášky. Cílem této činnosti je vždy vzbudit víru nebo ji posílit či prohloubit. Protože pro spásu člověka pltí jasné slovo Pána Ježíše “ kdo uvěří bude spasen. Novozákonní křest sv. je naplněním křtu Jana Křtitele – je to křest z vody a Ducha sv. a uděluje duši nový Boží život , novou Boží lásku pro život věčný. Kněz zprostředkovává Ježíšův slib pro věřícího člověka, že bude žít věčně a i jeho láska bude mít věčné trvání. Proto věřící křesťané přicházejí do kostela na bohoslužby, aby znovu slyšeli příslib Pána Ježíše o věčném životě. Kromě toho kostel je jakousi lodí plující po moři života a někdy velmi bouřlivém a věřící ve spojení s Pánem Ježíšem pozbývá strach a nabývá pokoj v duši, věřící v kostele se nemusí bát o svou víru, o svou spásu, neboť Ježíš slibuje “ nebojte se malověrní, neboť jsem s vámi. “ 4) Při svém narození dostal Jan Křtitel jméno – ne po otci Zachariáš – ale od Boha jméno Jan znamenající “ Bůh je milosrdný „. I kněz má již od křtu jméno od Boha a to jak říká sv. Pacián “ křesťan je mé jméno a katolík příjmení „. Na znamení toho, že má žít jako nový člověk, který se podobá Ježíši Kristu. Navíc pokřtěný ještě dostává jména po svatém patronu, že má být také svatým člověkem, neboť je členem svaté Boží církve. Co platí pro každého pokřtěného platí tím více o každém knězi, který má být „alter Kristus “ – druhý Kristus. Co z toho plyne na závěr? Neměli bychom novokněze či kněze vůbec posuzovat podle lidských měřítek jak jsme to slyšeli z druhého čtení, dokonce neměli bychom podle lidských měřítek posuzovat ani žádného věřícího křesťana, ale měli bychom si kněze i věřící spolubratry a spolusestry vážit a cenit jako nového člověka jako nové stvoření. A všichni jak knží tak věřící sdílíme společnou loď – církev – ve které pro nás všechny je Spasitel Ježíš naším lodivodem na bezpečné cestě do nebeského přístavu. Amen.
Hlavní nabídka
- Úvod
- Výběr z kázání P.Rudolfa Preye
- Články a fotogalerie
- Fotogalerie Poratrum
- Články – Lenešice
- Aktivity farnosti
- Historie
- Církevní dokumenty
- Dekret o ekumenismu
- Prohlášení o náboženské svobodě
- Dekret o službě a životě kněží: Presbyterorum Ordinis
- Konstituce o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium)
- Věroučná konstituce o Božím zjevení: Dei Verbum
- Konstituce „Lumen gentium“ – o církvi
- Pastorální konstituce o církvi „Gaudium et spes“
- Prohlášení o vztahu církve k mimokřesťanským náboženstvím
- Dekret o východních katolických církvích
- Prohlášení o křesťanské výchově
- Dekret o kněžské výchově
- Dekret o misijní činnosti církve: Ad gentes
- Dekret o pastýřské službě biskupů v církvi
- Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života
- Dekret o společenských sdělovacích prostředcích
- Dekret o apoštolátu laiků
- Exhortace papeže Františka Evangelii gaudium
- Kostely a kaple
- Duchovní slovo
- Katecheze věroučné
- Náš svět
- Co je člověk
- Pohled do nitra člověka
- Křest sv. – svátost znovuzrození
- Nejsvětější Trojice Boží
- Ježíš Kristus – pravý člověk
- Ježíš Kristus – pravý Boží Syn
- Milost Boží – základ nadpřirozeného života
- Vykoupení – Vykupitel
- Jak to může Bůh připustit? O utrpení.
- Kristovo zmrtvýchvstání
- Odkud čerpá církev své učení?
- O Písmu svatém Nového zákona podrobněji
- Rozum jako cesta k poznání Boha
- Církev Kristova – Boží lid a tajemné tělo Kristovo
- Církev v dějinách a její organizace
- Poslání církve a známky pravé církve
- Rozdělená církev a misijní poslání církve
- Přínos církve kultuře a některé stinné stránky v dějinách
- Náboženství ostatní
- Panna Maria, matka Boží a matka církve
- Stav řeholní v církvi
- Svátost biřmování – Ducha svatého
- Svátost smíření (pokání)
- Svátost oltářní – eucharistie
- Svátost pomazání nemocných
- Svátost svěcení kněží
- Svátost manželství
- Proč uctíváme Srdce Ježíšovo?
- Člověk potřebuje řád
- Poslední věci člověka – eschatologie jednotlivce
- Místo a stav věčné blaženosti a zavržení
- O duchových bytostech – andělech
- O očistci
- Křesťanská budoucnost – znovupříchod Krista
- Všeobecný soud, proměna světa, vzkříšení
- Osud, náhoda nebo Boží Prozřetelnost?
- Společenství svatých
- O žehnání, svěcení, křesťanských zvycích a symbolech
- Panna Maria v dějinách spásy – májové promluvy P.Rudolfa Preye
- Růžencová tajemství
- Radostný růženec
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala I.
- 1. tajemství: kterého jsi z Ducha sv. počala
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila I.
- 2. tajemství: s kterým jsi Alžbětu navštívila II.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila I.
- 3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila II.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala I.
- 4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla I.
- 5. tajemství: kterého jsi v chrámě nalezla II.
- Bolestný růženec
- 1. tajemství: který se za nás krví potil I.
- 1. tajemství: který se za nás krví potil II.
- 2. tajemství: který byl bičován
- 3. tajemství: který byl trním korunován
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž I.
- 4. tajemství: který nesl těžký kříž II.
- 5. tajemství: který byl ukřižován I.
- 5. tajemství: který byl ukřižován II.
- Slavný růženec
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal I.
- 1. tajemství: který z mrtvých vstal II.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil I.
- 2. tajemství: který na nebe vstoupil II.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal I.
- 3. tajemství: který Ducha sv. seslal II.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal I.
- 4. tajemství: který tě Panno do nebe vzal II.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval I.
- 5. tajemství: který tě Panno v nebi korunoval II.
- Radostný růženec
- Zjevení Panny Marie ve Fatimě – májové promluvy P. Rudolfa Preye
- Katecheze mravoučné
- Ovládání sama sebe
- Co ovlivňuje lidské skutky?
- Vnitřní hlas Boží – svědomí
- O hříchu
- Nectnosti – neřesti (hlavní hříchy)
- Křesťanské ctnosti
- Zákon přirozený – zákon Boží
- 1. Boží přikázání: O víře
- 1. Boží přikázání: O naději
- 1. Boží přikázání: O lásce k Bohu a bližnímu
- 1. Boží přikázání: Skutky blíženské lásky
- 1. Boží přikázání: O nábožnosti a modlitbě
- 1. Boží přikázání: O pověře, modloslužbě, spiritizmu
- 2. Boží přikázání: Nevezmeš jméno Boží nadarmo
- 3. Boží přikázání: pamatuj, abys den sváteční světil
- 4. Boží přikázání: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl
- 4. Boží přikázání: život v rodině
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ
- 5. Boží přikázání: Nezabiješ – pokračování
- 6. Boží přikázání: Nesesmilníš
- 6. a 9. Boží přikázání. Nepožádáš manželky bližního svého
- 7. a 10. Boží přikázání. Nepokradeš. Nepožádáš majetku svého bližního
- 7. a 10. Boží přikázání: Nepokradeš. Sociální řád a spravedlnost
- 8. Boží přikázání: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému
- O církevních přikázáních
- Oratio Dominica – rozjímání nad modlitbou Otče náš
- Ave Maria – rozjímání nad modlitbou Zdrávas Maria
- Beatitudines – rozjímání nad Ježíšovými blahoslavenstvími
- Katecheze věroučné
- Přípravy
- Odkazy
Náhodné foto
no images were found