12. neděle v mezidobí “ B „

Tuto neděli můžeme nazvat nedělí sv. Jana Křtitele. Pod záštitou Jana Křtitele bývají svěceni novokněží v katedrálních kostelích. Po vysvěcení následují první mše novokněží, kterým se říká primice a to většinou v místě svého bydliště. Jako kdysi přicházely za Janem Křtitelem zástupy lidí, ne však všichni proto, aby změnili svůj život tak i na slavnost svěcení a primici přicházejí zástupy lidí, ne všichni z hlubších pohnutek víry, ale spíše z jisté zvědavosti. Dejme si otázku v čem Jan Křtitel může být vzorem a příkladem pro novokněze?                                                                                                                                                                                              1) Poslání Jana Křtitele za proroka bylo darem Božím – milostí Boží dobře podporované rodiči Zachariášem a Alžbětou, kteří slovem a příkladem spravedlivého života pomáhali rozvíjet v duši Jana tento dar Božího povolání. totéž platí o novokněžích: milost povolání vkládá Pán Ježíš do duše mnohdy již malého dítěte a najde-li dobré prostředí i příklad v rodině rozvíjí se toto povolání postupně láskou k církvi a ke kostelu ministrováním, náboženskou výukou, radostí z modlitby atd.                                                                                                                                                                                                                                                                                                 2) Jan Křtitel , jak víme, se připravoval na své povolání proroka v klášteře Essenů v Kumráně a to jak po stránce poznání zejména v učení Bible tak po stránce duchovně – asketické, aby pak mohl dobře plnit poslání “ hlasu volajícího na poušti „, který připravuje Pánu cestu a který umí tváří v tvář Ježíši Kristu říci “ tobě nejsem hoden rozvázat řemínky u obuvi“ a také pokorné říci “ já pak se musím menšiti a on musí růsti „. Totéž platí o budoucích kněžích: neodcházejí sice do kláštera, ale seminář, kde pět let se připravují na kněžství se klášteru podobá a tam také se připravují na budoucí kněžské poslání osvojováním si učení vycházející z Písma sv. Starého i Nového zákona, tradice církve a zároveň se učí s pomocí Boží posilovat vůli k dobru a umenšovat svou sebelásku,, aby v nich mohl více působit Ježíš Kristus, kterému oni chtějí sloužit a připravovat mu cestu do lidských duší.                                                                                                                    3) Jestliže Jan Křtitel svá kázání směřoval k tomu cíli, aby lidé uvěřili v Boha anebo svou víru upevnili a změnili svůj způsob života k bohulibému životu a aby vyznali své hříchy a byli pokřtěni i zde je paralela s novoknězem naší církve. Služba hlásání slova Božího je jednou z hlavních služeb kněze: ať už káže při mši, při udílení svátostí, na pohřbu či bohoslužbě slova, ať už učí děti či dospělé katechismu nebo vede biblické hodiny nebo koná náboženské přednášky. Cílem této činnosti je vždy vzbudit víru nebo ji posílit či prohloubit. Protože pro spásu člověka pltí jasné slovo Pána Ježíše “ kdo uvěří bude spasen. Novozákonní křest sv. je naplněním křtu Jana Křtitele – je to křest z vody a Ducha sv. a uděluje duši nový Boží život , novou Boží lásku pro život věčný. Kněz zprostředkovává Ježíšův slib pro věřícího člověka, že bude žít věčně a i jeho láska bude mít věčné trvání. Proto věřící křesťané přicházejí do kostela na bohoslužby, aby znovu slyšeli příslib Pána Ježíše o věčném životě. Kromě toho kostel je jakousi lodí plující po moři života a někdy velmi bouřlivém a věřící ve spojení s Pánem Ježíšem pozbývá strach a nabývá pokoj v duši, věřící v kostele se nemusí bát o svou víru, o svou spásu, neboť Ježíš slibuje “ nebojte se malověrní, neboť jsem s vámi. “                                        4) Při svém narození dostal Jan Křtitel jméno – ne po otci Zachariáš – ale od Boha jméno Jan  znamenající “ Bůh je milosrdný „. I kněz má již od křtu jméno od Boha a to jak říká sv. Pacián “ křesťan je mé jméno a katolík příjmení „. Na znamení toho, že má žít jako nový člověk, který se podobá Ježíši Kristu. Navíc pokřtěný ještě dostává jména po svatém patronu, že má být také svatým člověkem, neboť je členem svaté Boží církve. Co platí pro každého pokřtěného platí tím více o každém knězi, který má být „alter Kristus “ – druhý Kristus.                                                                                                                                                                                              Co z toho plyne na závěr? Neměli bychom novokněze či kněze vůbec posuzovat podle lidských měřítek jak jsme to slyšeli z druhého čtení, dokonce neměli bychom podle lidských měřítek posuzovat ani žádného věřícího křesťana, ale měli bychom si kněze i věřící spolubratry a spolusestry vážit a cenit jako nového člověka jako nové stvoření. A všichni jak knží tak věřící sdílíme společnou loď – církev – ve které pro nás všechny je Spasitel Ježíš naším lodivodem na bezpečné cestě do nebeského přístavu. Amen.