11. neděle v mezidobí “ B „

23. 04. 2018

Dnešní dvojí přirovnání Pána Ježíše o Božím království ve mně vyvolalo vzpomínku na výrok člena Velerady  Gamaliela, který prohlásil o šíření učení Pána Ježíše:“ Je-li toto učení dílo Boží nikdo proti němu nic nezmůže, je-li to však dílo lidské, samo zanikne.“ Pán Ježíš právě v dnešních přirovnáních ukazuje, že semeno Božího království, tj. radostná zvěst o smrti a vzkříšení Ježíše Krista, semeno víry a lásky Boží není žádným lidským semenem, ale semenem Božím a proto plným sily Boží, života Božího a proto nutně ať někdo chce nebo nechce přináší užitek, plody. My křesťané 21. století nemusíme přijímat tuto výpověď Pána Ježíše jako nějakou futurologii v oblasti teorie. My jsme dnes mnohem bohatší, protože toto učení jako pravdivé máme ověřeno dějinami církve. Ať už to bylo v prvních dobách církve, kdy křesťané byli pronásledováni, umlčováni zákazovými zákony Římské říše, přece semeno Boží milosti víry, lásky, nadpřirozeného života, radostné zvěsti se podivuhodně, můžeme říci, proti všem přirozeným předpokladům, šířilo, rostlo, upevňovalo, vydávalo bohaté plody krásných a ušlechtilých křesťanských duší mladých i starých, prostých i vzdělaných. Až dodneška se traduje výrok z této křesťanské doby: “ Krev mučedníků křesťanských se stává semenem nových křesťanů.“ Tento Boží zákon růstu můžeme však posoudit i z naší historie z doby minulého režimu před r. 1989. Semena víry křesťanů i života z víry i přes nepříznivé podmínky ve společnosti stále jakoby nepozorovaně klíčila, rostla a přinášela plody, i když třeba více v neoficielních nebo více-méně tajných akcích křesťanů, i když se o tomto stálém růstu a vzmachu téměř nepsalo, spíše naopak jako o postupném zániku křesťanství u nás. Tento stálý růst přes opačné snahy si prvně silně uvědomila vládnoucí strana u nás při mohutné pouti věřících křesťanů na Velehradě v r. 1985, kde se shromáždil nejméně stotisícový zástup křesťanů, ponejvíce mladých. Se stejnou důvěrou a nadějí bychom měli posuzovat i dnešní zneužívání svobody v liberálním a konzumním pojímání života, kdy se otřásají v základech základní křesťanské normy morálky i víry a lidé ve své většině hledí jen na tělesné užívání, na peníze a majetek. Boží semena dále klíčí v duších mnohých lidí a rostou a přinesou opět plody Ducha sv. Je to velká síla Ježíšovy pravdy pro nás věřící: “ Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“ A také další slovo Ježíšovo: “ Já jsem s vámi až do skonání tohoto světa a brány pekelné mou církev nepřemohou.“Sám Pán Ježíš, Boží Syn je zárukou, že jeho dílo spásy, Božího života v duších se prosadí, zvítězí, vydá bohaté plody, nebude nikdy zničeno. Ať je právě toto pro každého z nás věřících křesťanů povzbudivé a pravdivé poselství Pána Ježíše, že při vší angažovanosti papeže, biskupů, kněží i věřících – dílo spásy není zde na světě a nezachová se pro další generace nějakou lidskou silou, mocí, dovedností či horlivostí, ale silou, velkou silou Božího života a Boží lásky, tedy vnitřním principem radostné zvěsti. Dobře to pochopil také i Martin Luther, když řekl: „Nejsme to my lidé, kteří udržujeme církev ani to nebyli naši předkové a nebudou to naši potomci, ale je to sám Pán Ježíš, kdo naši církev udržuje.“ V podobném smyslu se vypráví o papeži Janu XXIII. , když pro samou zodpovědnost byl přetížen a nemohl ani spát, zaslechl moudrý hlas Boží ve svém nitru: “ Jene, nepokládej se za tak důležitého a nech také něco Duchu svatému.“ Stejnou víru v mocnou sílu království Božího, které hlásal Ježíš ukazuje i druhý příklad z dnešního evangelia, Z malého hořčičného zrníčka vyroste velký strom, který přeroste jiné zahradní rostliny. Jakoby tím chtěl Pán Ježíš říci, že žádný jiný obor lidské činnosti ať v  oblasti vědy, kultury, umění, techniky, politiky atd. nemá takovou sílu a vnitřní energii, aby se tak rozrostl jako semeno Božího království v lidských duších. I k tomuto příkladu můžeme opět otevřít knihu historie a názorně pozorovat jak se šířilo království Boží v církvi ( i když není plně totožné s církví, ale v ní se nejvíce uskutečňuje). Z malého semena 12 apoštolů a hloučku prvních křesťanů, ponejvíce prostých lidí mužů a žen, je dnes rozvětvený strom církve, která má skoro 2 miliardy členů, Písmo sv. je dnes nejvíce vydávanou knihou světa i nejvíce překládanou do cizích jazyků, s křesťanskou kulturou se setkáváme nejen v Evropě, ale i na celém světě ať už v nádherných starých nebo i současných chrámech, ať už v sochařství, malířství, hudbě, poezii, proze atd. Tento růst pokračoval i přes údobí dekadence i selhání v církvi, i přes údobí snah světské moci zabrzdit nebo zlikvidovat vzmach Kristova učení. Z uvedeného je zřejmé, že naše víra jako víra Božská nám dodává pravý optimizmus, který nám ukazuje do budoucnosti, kde vždy nakonec zvítězí dobro Boží nad zlem, světlo nad temnotou, Boží láska nad nenávistí, duch nad hmotou, království Boží nad královstvím tohoto světa. Proto na závěr se modleme: Pane, děkujeme Ti, že patříme k Tobě, kde znamená Tobě sloužit a s Tebou kralovat. Ať vždy máme silnou víru a pevnou naději ve Tvé slovo, které je plné života a síly. Ať jsme ale také trpěliví a moudří v posuzování událostí a umíme dobře rozlišovat co je pouze lidské a co je Boží jak to uměli vždy svatí. Amen.