Příprava na křest

Člověk je vrcholným živým stvořením n a této zemi a až do dnešních dnů zůstává pro sebe téměř nekonečným tajemstvím především v oblasti duchovních hodnot sebe sama. Duchovní hodnoty rozumu touží stále poznávat více pravdy, duchovní hodnoty svobodné vůle hledají stále více dobra pravé lásky, služby a obětavého života, často však tyto duchovní hodnoty v nás se setkávají i s mnohým zlem nepravdy a mravního zla. Člověk také poznává, že smrt bere smysl lidské existenci, která touží po trvalém životě lásky a dobra. Člověk proto hledá v sobě i mimo sebe cestu k „přežití“. Při důsledném hledání každý člověk nachází Boha a navíc Bůh ještě přichází člověku na pomoc svým zjevením, které je zapsáno v Pásmu svatém – Bibli, nejvyšším zjevením Boha byl příchod Božího Syna Ježíše Krista na naši zem, o kterém je napsáno v Novém Zákoně Bible.

Písmo svaté – Bible a zvláště Ježíš Kristus poučili lidi o jeho původu a pravém smyslu lidského života, o jeho nesmrtelné duši Bohem stvořené, o zatemnění rozumu a zeslabení vůle vlivem zneužití svobody prvních lidí a tím vstupu zla do celého lidského rodu v nevyrovnanosti lidské přirozenosti, která spíše koná zlo, v různém utrpení těla i duše, ve smrti i ztíženém poznání Boha. Ježíš Kristus umožnil lidem nový začátek nového života původně určeného pro člověka, kde duch vládne nad tělem, kde dobro a láska je silnější než zlo mravní, kde utrpení a smrt musí sloužit věčnému životu a vzkříšení. Pro tento nový život přišel Ježíš – Boží Syn z nebe na naši zem před 2000 lety, žil zde 33 let, konal dobro zázraky i pomocí v každé nouzi, učil učení nového života a za zlobu hříchů všech lidí zástupně a nevinně přijal krutou smrt na kříži, ale třetí den vstal jako vítěz z mrtvých a po čtyřiceti dnech vystoupil definitivně do nebe.

Tento vítězný a vzkříšený Ježíš Kristus chce dát vítězství vzkříšení a života v nebi všem lidem, kteří uvěří v něho a jeho učení, kteří přijmou křest a budou žít jako noví lidé podle Jeho učení. Za tím účelem vytvořil své viditelné společenství církve a pověřil své vyslance – apoštoly, jejich nástupce biskupy a jejich pomocníky kněze a jáhny, aby v celém světě zvěstovali toto osvobození člověka a tuto nabídku nového života Božího a aby vedli pokřtěné jako nový Boží lid po cestách Ježíšova učení. Církev Ježíše Krista je dnes na celém světě, proto ji říkáme katolická a její členové tvoří rodinu bratří a sester, která se shromažďuje kolem svého Pána a Mistra Ježíše, který přebývá v kostele s Duchem Svatým a přichází k věřícím prostřednictvím viditelných znamení – svátostí. Prvním viditelným znamením pro setkání s Pánem Ježíšem je právě křest. Pro každého pokřtěného věřícího se stává Ježíš tou nejcennější perlou a nejdražším pokladem a také nejvyšší cestou, pravdou a životem.

Jedině Ježíš Kristus může dát člověku ty dary, po kterých člověk touží. Proto se věřící nikdy nestydí za Ježíše Krista a přiznává se k němu v soukromí i na veřejnosti, v každodenním životě i ve smrti.

Křest svatý je proto výsledkem svobodně přijaté víry a svobodného rozhodnutí se pro nový život podle učení Ježíše Krista.

Větší dítě asi od sedmi let a dospělý se proto na přijetí křtu svatého připravují nejméně jeden rok náboženskou výukou i vlastním studiem a zároveň častým přicházením do společenství věřících v kostele.

Malé dítě je možno křtít jen když alespoň jeden z rodičů je pokřtěný a žije podle nového učení Pána Ježíše, případně se pro tento nový život rozhodne a dá tak morální záruku, že své pokřtěné dítě bude od nejútlejšího věku vychovávat ve víře v Pána Ježíše, vštěpovat mu nové zásady života podle Ježíše a bude dítě přivádět do společenství v kostele a všemožně dávat dítěti v životě z víry příklad. V jiném případě je třeba udělení křtu svatého odložit, aby se dítě od sedmi let pak samo připravovalo na přijetí křtu svatého.

Protože každý rodič se stává pro svého pokřtěného syna nebo dceru prvním zvěstovatelem víry a nového učení Pána Ježíše, církev vždy konala před křtem rozhovory s rodiči k doplnění i prohloubení znalostí víry i života z víry. Zejména v dnešní době, kdy někteří rodiče nechodili na náboženskou přípravu a nemají téměř žádné znalosti, je třeba se podrobit obšírnějšímu poučení o víře a životě z víry podle Ježíše Krista.

V následujících listech předkládáme Vám nejdůležitější základní otázky, které každý pokřtěný má znát a ve svém životě uskutečňovat a jsou jakousi minimální základnou pro přijetí svátosti křtu, která je tím největším Božím darem člověku a nelze ji proto přijmout pouze formálně ani nezávazně.

„Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen.“

„Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vejít do království nebeského.“

„Kdo chce být mým učedníkem, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď a následuj mne.“

„Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do nebeského království, ale kdo plní vůli nebeského Otce.“

„Nikdo nepřijde k Otci než skrze mne. Já jsem cesta, pravda a život.“

Kdo je to pokřtěný člověk?

1. Křtem se stává člověk dítětem Božím, přítelem Pána Ježíše, adoptivním synem nebo dcerou Boha Otce s dědickými právy věčného života ve vzkříšeném oslaveném těle v nebi. Podle darů, které do duše při křtu Pán Ježíš dává: milost (dar) Božího života, dar víry, lásky a naděje, dary Ducha svatého a mnoho ctností např. pokoru, čistotu, milosrdenství aj. – říkáme tomuto novému životu nadpřirozený život. Tento nadpřirozený život neruší život přirozený, ale zušlechťuje jej, posiluje a očišťuje. Při křtu se zároveň  z duše odstraňuje Božím vykupitelským zásahem Ježíšovy smrti na kříži každý hřích i dědičný hřích, takže duše je naprosto čistá a svatá.
2. Křtem se stává člověk zároveň i křesťanem a členem církve katolické, dnes říkáme raději putujícího Božího lidu, který Ježíš ustanovil, aby tato církev byla místem setkání Pána Ježíše s lidmi k jejich posvěcení a spáse. Křesťan je bratrem a sestrou Pána Ježíše i ostatních křesťanů. Mezi křesťany není rozdílu v důstojnosti před Bohem, ale jen jsou rozdíly v darech, které od Boha obdržel každý jiný a ve službách pro církev. Některý z pokřtěných je povolán k vyšším službám pro Boží lid buď jako řeholník, řeholnice, kněz, jáhen, biskup nebo první z biskupů – papež.
3. Každý pokřtěný má právo i povinnost přicházet do kostela slavit památku večeře Páně, především každou neděli a slavnost, má právo a povinnost přijímat další svátosti od Pána Ježíše, aby v něm Boží milost nového života se nejen udržela, ale rostla: především často sv. zpověď, svaté přijímání, v nemoci svátost nemocných, svátosti stavovské: biřmování, manželství, kněžství. Křesťan má povinnost plnit Boží přikázání, aby dělal čest Bohu a neposkvrňoval svatou církev nedůstojným životem, má povinnost se modlit ať v osobní nebo společné modlitbě, má povinnost se dále vzdělávat v oblasti ducha podle obdržených darů. Pán Ježíš tyto povinnosti bohatě posiluje svou pomocí, svým i duchovními dary, takže všechny povinnosti jsou vlastně snadné a lehké a nejsou žádným břemenem, ale naopak důvodem radosti a štěstí.
   Pro pokřtěného je radostné, že i druzí křesťané jej mají rádi, i za ně se modlí ať je kdekoliv a dokonce, i když zemřel a jeho duše je v očistci.
4. Křesťan má povinnost i veřejně vyznávat, že je pokřtěný a to především svým novým životem, ale někdy i slovem. Má podle svých sil hájit Ježíše Krista a jeho církev, rozšiřovat radostnou zvěst o spáse v Ježíši Kristu a sobě svěřené osoby přivádět ke Kristu Ježíši a ke spáse. Křesťan má právo na charitativní i sociální dobra v církvi na prvním místě.
5. Katolický křesťan prožívá s celou církví v kostele i doma církevní rok, proto má mít církevní kalendář. Církevní rok sleduje život Pána Ježíše a také Panny Marie a svatých. Jsou tři velká období církevního roku: Vánoce, Velikonoce a Svatodušní období. Před vánocemi jsou čtyři neděle adventní jako příprava na vánocemi. Vrcholem vánoc je slavnost Narození Pána Ježíše 25.12. Před velikonocemi je pět neděl postních jako příprava na velikonoce. Vrcholem velikonoc je tzv. Svatý týden, kdy Pán Ježíš trpěl a zemřel na kříži a vstal z mrtvých.
   Před sesláním Ducha svatého se devět dní církev modlí, aby se dobře připravila na setkání s Pánem Ježíšem v Duchu svatém.
   Nejznámější svátky Panny Marie jsou Narození Panny Marie 8. září, Neposkvrněného početí Panny Marie 8. prosince, Zvěstování 25. března, Nanebevzetí 15. srpna. Posledně jmenovaný svátek je zároveň poutním svátkem našeho kostela v Postoloprtech, který je zasvěcen Nanebevzaté Panně Marii. Náš kostel je barokní z roku 1753, a byl postaven rakouským stavitelem Alto Monte.
   Ze dnů v týdnu je pro křesťana vždy nejcennější neděle – den Pána Ježíše Krista. Jaká je tvá neděle, taková bude tvá věčnost. Neděle v kostele je pro pokřtěného křesťana již předchuť budoucích nebeského království. V současné doby jsou obřady v kostele v mateřské řeči, věřící se více podílejí na modlitbách, mnohdy vedle varhan se pro mladé používají při obřadech písně s doprovodem kytar nebo jiných moderních nástrojů.
6. Pokřtěný si také má zařídit byt, aby bylo poznat, že tam bydlí věřící. Na stěně má být kříž, případně náboženský obrázek. Na druhé straně tam nemají být věci, které mívají spíše lidé nevěřící a světští. Pokřtěný si nechává svůj byt posvětit knězem, případně nechává sebe a svůj byt zasvětit Božskému Srdci Pána Ježíše, který slíbil takovým svou zvláštní pomoc, ochranu a požehnání.
   Křesťan by měl všude kolem sebe šířit ctnosti, úctu, slušnost, vzájemnou lásku. Pokřtěný má nosit ve své duši Pána Ježíše a má se rád setkávat s bratry a sestrami křesťany ve společenstvích modlitby, četby Písma svatého, láskyplného přátelství i služby.
7. Šest základních pravd víry:
   1. Je jeden Bůh, stvořitel nebe i země. I rozum může poznat a uznat, že vesmír, země a zejména veškerý život nemohl vzniknout tak dokonalý, jedinečný a zákonitý sám ze sebe a náhodou, ale jeho vznik je odvozen od nejvýš moudré, vznešené a svaté bytosti, které říkáme Bůh. I naše svědomí nám ukazuje, že někdo mocný a dobrý musel do svědomí vložit mravní normy dobra, které svědomí signalizuje. Zvláště však je existence Boha zjevena v Bibli, Písmu sv. Starého a Nového zákona, nejvýrazněji od Ježíše Krista, který Boha nazývá dobrým, láskyplným a milosrdným Otcem nebeským.
   2. Bůh je spravedlivý a proto dobré odměňuje a zlé trestá: Boží spravedlnost však respektuje zde na zemi svobodu lidské vůle a proto zde Bůh spíše čeká a chce prokázat milosrdenství a ze zla člověka ještě lítostí a obrácením proměnit v dobro. Ve smrti však každý člověk bude Bohem souzen a člověk odpírající víru a mravně dobrý život tvrdošíjně bude vyloučen ze společenství svatých v nebi k věčnému životu bez lásky a radosti – to je peklo. Člověk věřící a snažící se o mravní dobra buď bude Bohem uznán za svatého a ihned přijde společenství lásky v nebi anebo dočasně bude muset projít očistcem, kde mu bude dána možnost nápravy nedostatků ve víře a mravním životě ke vstupu do nebe.
   3. Jsou tři Božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý: To je krásné zjevení Bible, které jen dotvrzuje, že Bůh není žádný lidský výmysl, protože tato trojjedinost Boha je pro nás veliké tajemství, kterému se snažíme jen rozumět. Ukazuje však dobře na to, že rozumíme lépe tvrzení Bible, že Bůh je Láska. Mezi osobami Božími jsou ty nejsilnější vztahy lásky a každá pravá láska na zemi je odleskem lásky Boží Trojice.
   4. Druhá Božská osoba, Ježíš Kristus, se stal člověkem: Jeho narození bylo předpovězeno ve Starém zákoně proroky, byl plně člověkem, což prokázal, že se narodil jako člověk, že vyrůstal jako člověk, jedl, pil, měl radost, bolest i zemřel jako každý člověk. Ale byl i plně Bohem, což dokázal zázraky na lidech i přírodě, ale zvláště že vstal z mrtvých. Také jeho učení bylo s božskou autoritou a mocí. Tento Ježíš se stal člověkem, aby lidi spasil a vykoupil z hříchů a ve víře jim dal šanci na věčný život a vzkříšení. Je proto největším dobrodincem lidstva!
   5. Duše lidská je nesmrtelná: Člověk není jen tělo a zákony biologické, ale je spojením těla a duchovní duše. Zatímco tělo je smrtelné, duše je nesmrtelná. Zatímco tělo se získává plozením, duši má člověk bezprostředně od Boha v prvním okamžiku početí. Ježíš na mnoha místech mluvil o duši, kterou kladl na první místo před tělo.
   6. Milosti Boží je ke spáse nutně potřeba: Co je to milost? Je to dar duchovní od Pána Ježíše, který dostává duše člověka a jedině s tímto darem může být spasena a člověk jednou vzkříšen k věčnému životu. Je to dar vykoupení, který Ježíš zasloužil svou mrtí na kříži, je to dar Ježíšovy velké lásky. Tuto milost máme pokládat za drahocennou perlu a za nejcennější poklad a dostáváme ji nejprve na křtu svatém, ztrácíme ji těžkým hříchem či odpadem od víry, získáváme ji opět svatou zpovědí. Udržujeme a rozmnožujeme ji modlitbou, životem podle Božích přikázání, přijímáním svátostí Pána Ježíše v kostele.
8. Ježíš Kristus ustanovil sedm svátostí pro svou církev. Svátost je viditelné znamení, které Pán Ježíš ustanovil, aby skrze ně do duše přišla milost Boží. On sám – Ježíš – tuto svátost uděluje prostřednictvím lidí, hlavně biskupa a kněze.
   1. Svátost křtu: „Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen“ řekl jasně Pán Ježíš. Křest je nejdůležitější svátostí ke spáse. Řádný křest je křest vody a slova, mimořádný je křest krve, touhy. Křest se uděluje jen jednou v životě a to buďto malému dítěti, jehož rodiče však musejí slíbit, že dítě bude vychováváno ve víře, anebo dospělému, který sám nejdříve přijme učení víry a osvědčí se před křtem jako aktivní člen církve. Pokřtěný má žít podle učení Pána Ježíše, jinak pohrdá darem křtu i dárcem Pánem Ježíšem. Křest nelze již z duše vymazat, proto je třeba si dobře rozmyslet tento důležitý krok člověka. Voda při křtu naznačuje nový život, mazání olejem pak velká vyvolení křesťana za královského, kněžského a svatého člověka, bílé roucho znamená čistotu a svatost duše po křtu a hořící svíce naznačuje, že pokřtěný má před lidmi vydávat světlo pravdy a teplo lásky Pána Ježíše.
   2. Svátost biřmování: Pokřtěný dostává plnost darů Ducha svatého, ale až se osvědčí životem z víry. Dítě může biřmování obdržet nejdříve ve čtrnácti letech. Dospělý čekatel křtu, když se osvědčí, obdrží biřmování při svém křtu. Biřmování se přijímá jen jednou v životě.
   3. Svátost pokání – zpověď: I pokřtěný se dopouští hříchů,. protože podléhá pokušení těla, světa a ďábla a tím ztrácí z duše dar Boží – milost, proto mu Pán Ježíš nabízí nové očištění duše a novou milost Boží. Svátost se koná ve zpovědní místnosti před knězem církve, vyznávají se hříchy, vkládáním rukou kněze se obdrží odpuštění a lítost a pokání projeví naší upřímnost s nápravou. Křesťan se vyznává ve zpovědi alespoň jedenkráte za rok, jinak před každou nedělní bohoslužbou vyznává hříchy všeobecně. Křesťan je pokorný a upřímný, že neskrývá své hříchy, ale snaží se je napravit.
   4. Svátost oltářní: Je to vlastně památka na poslední večeři Pána Ježíše, kdy Ježíš dal učedníkům chléb a víno a nad těmito vyslovil své slovo pravdy, že to jsou znamení jeho těla a krve. Přijímá křesťan tedy Ježíše Krista, když přijímá chléb a víno. Smí ho přijmout jen tehdy, když nemá těžký hřích a opravdu věří, že přijímá Pána Ježíše.
   5. Svátost pomazání nemocných: Těžce nemocný křesťan přijímá tuto svátost, která spočívá ve vkládání rukou a mazání čela a rukou svatým olejem, aby se uzdravil, bude-li to vůle Boží anebo aby dostal sílu a milost do duše na poslední cestu z pozemského života do života věčného. Součástí může být i přijetí zpovědi a svaté přijímání.
   6. Svátost kněžství: Ježíš pro svou církev ustanovil své nástupce, to byli apoštolové, později se nástupci apoštolů nazývali biskupové a pomocníci biskupů kněží. V katolické církvi nejsou ženatí jako ani Pán Ježíš nebyl ženatý, aby mohli lépe sloužit Božímu lidu a aby ukazovali na budoucí nebeské království, kde se už žádní lidé nebudou ženit ani vdávat, ale budou žít jen Boží láskou. Kněžství se přijímá jen jednou.
   7. Svátost manželství: Svátost přijímají pokřtění katolíci anebo alespoň jeden pokřtěný a druhý nepokřtěný, ale k tomu musí dát biskup schválení jako výjimku s tím, že věřícímu křesťanu nebude bráněno žít svou víru a děti z manželství budou vychovávány ve víře. Svátost se přijímá po důkladném poučení, po svaté zpovědi a svatém přijímání buď při mši svaté nebo mimo mši. Manželé si slíbí lásku, úctu a věrnost na celý život a že přijmou děti jako Boží dar, podají si ruce, kněz vloží svou ruku na jejich v zastoupení Pána Ježíše a potvrdí tento manželský slib. Pak se posvětí prsteny a modlí se přímluvné modlitby a uděluje se manželům požehnání. Svátost může přijmout znovu jenom ovdovělý pokřtěný.

Co má každý pokřtěný křesťan znát?

Tyto svátosti jsou svátosti víry. Nepokřtěný anebo křesťan bez víry nemůže přijmout tuto svátost, jinak by to byla pokrytecká svatokrádež.

1. Katolický křesťan žije podle deseti božích přikázání:
   1. V jednoho Boha budeš věřit. Věřit a ve víře se zdokonalovat, žít z víry a modlit se, nestydět se za Ježíše a víru, naplňovat víru skutky lásky k bližnímu.
   2. Nevezmeš jméno boží nadarmo. Mít v úctě nejen Boží jména, ale i posvěcené budovy a místa, také osoby. Nerouhat se, neslibovat Bohu a nepřísahat a neprozrazovat svěřená tajemství,
   3. Pamatuj, abys den sváteční světil. Neděle je den Páně, posvětit ho účastí na památce Večeře Páně v kostele i doma tím, že nebudu výdělečně pracovat a tento den bude zvláště zaměřen na konání skutků lásky k Bohu a bližním.
   4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho byl živ a dobře se ti vedlo na zemi. Vést děti ke správné úctě, lásce a poslušnosti k rodičům, přátelům, příbuzným, křesťanům a všem lidem, zejména k představeným. Také toto přikázání obsahuje povinnosti správného rodinného života. I modlitby rodičů za děti a dětí za rodiče živé i zemřelé.
   5. Nezabiješ. Pán Ježíš nás učí vážit si života nejen tělesného, ale i duše. Člověk může ublížit tělu: zraněním, usmrcením, ale také i duši: hříchem, špatným příkladem, špatnou radou, slovem nebo skutkem. Vražda je vždy hřích do nebe volající. I dobrovolný potrat je vražda a hříchem i pro ty, kteří s tím souhlasí nebo tomu napomáhají.
   6. Nesesmilníš. Pohlavní síly v člověku jsou vydány kontrole ducha v člověku (rozumu a vůle) a nejsou zde ke zneužívání ať v dospívání nebo v dospělosti, a’t jako jednotlivec nebo s druhou osobou stejného nebo druhého pohlaví. Pán Ježíš dává sílu, aby duch člověka ovládal tyto nižší mohutnosti, které jsou určeny Bohem jen pro manželství a to řádným a lidským způsobem.
   7. Nepokradeš. Bůh chrání osobní i soukromé vlastnictví a státní majetek. Ten se také může získat jen spravedlivými způsoby. Nespravedlivé a hříšné nabytí je krádež, loupež, lichvaření, šizení, podvádění, nevracení dluhů. Hromadění majetku je lakomství, které zatvrzuje srdce pro lidi i pro Boha. Krádeže jakéhokoliv druhu je nutno napravit.
   8. <Nepromluvíš křivé svědectví proti bližnímu svému. Nejen křivé svědectví, které způsobí druhému škodu, ale i zlomyslná lež, pomluva, nactiutrhání jsou v protikladu s Boží vůlí. Ježíš zvláště silně odsuzuje přetvářku, pokrytectví slovem i skutkem.
   9. Nepožádáš manželku svého bližního. Ježíš chrání manželskou věrnost. Cizoložství nemusí být skutečné, ale stačí již účinná touha, žádost srdce a duše.
   10. Nepožádáš majetek svého bližního. Jde o závist druhému jak majetku, tak postavení či jiného dobra bližního.
2. Církevní přikázání: Kromě nedělí má křesťan přijít do kostela na mši svatou i v církví přikázané slavnosti: 25. prosince a 1. ledna. Dále pak má zachovávat posty a to každý pátek a to od masa nebo jiného pokrmu, který má rád, a dvakrát do roka – na Velký pátek a Popeleční středu má nejen nejíst maso, ale najíst se maximálně jednou za den. Alespoň jednou do roka se má katolický křesťan vyzpovídat ze svých hříchů a přijmout svaté přijímání.

Pokřtěný se modlí

Jen člověk má schopnost mluvit a vést dialog. Dobrý rozhovor je vždy projevem lásky. Křesťan tuto schopnost užívá i ve vztahu k Bohu, Ježíši a svatým. Této mluvě lásky k Bohu říkám modlitba. Jen ten, kdo věří a miluje se může také modlit. V modlitbě buď křesťan děkuje, prosí, chválí anebo lituje.

Křesťan v modlitbě myslí na druhé lidi: na věřící – nejbližší i vzdálené, zvláště za různým způsobem postižené a nacházející se v nouzi. Modlí se i za nevěřící a hříšníky. Rovněž se modlí za zemřelé v očistci. Je to krásné vědomí věřícího, že není nikdy sám, ale že v modlitbě na něho někdo myslí. Modlitby jsou buď vlastními slov, nejvíce krátké věty anebo ke společným modlitbám se používají texty modliteb např. Otče náš, Zdrávas Maria, Věřím v Boha, Zdrávas Královno, Anděl Páně, Litanie, apod.