Dekret o kněžské výchově

Byl slavnostně na Koncilu vyhlášen 28.10.1965 a obsahuje 7 částí ve 22 článcích a předmluvu.

Předmluva

Úsilí o obnovu církve závisí nejvíce na kněžské službě. Proto je tak důležitá kněžská formace jak podle staletých zákonů tak podle nových koncilových směrnic k formaci, jakož i formaci přizpůsobenou době.

1. část: O vypracování řádu kněžské výchovy u jednotlivých národů

Pro různé národy a obřady je nutno zavést vlastní způsoby výchovy kněží a to podle Biskupských konferencí, kde se upraví všeobecné zásady místním podmínkám, aby nejlépe odpovídaly potřebám.

2. část: Jak vynaložit usilovnější péči o kněžská povolání

Podporovat kněžská povolání je povinností všech farností, při čemž hlavním prvkem je věřící rodina naplněná láskou a zbožností – ta je prvním seminářem. Dále pak farní obec, kněz, učitel. Příklad radostné kněžské služby a bratrství mezi kněžími. Biskupové povzbuzují ke kněžské službě a povolání a podporují všemožně kněžská povolání, která jsou darem a milostí Boží. V úsilí o kněžská povolání se doporučují: modlitba za kněžská povolání, pokání, vyšší vzdělávání věřících v kázáních a katechezích, poukazování na potřebu, krásu i podstatu kněžství.

V malých seminářích získávají kandidáti větší lásku ke Kristu – Vykupiteli při duchovním vedení. V tomto úsilí jsou zapojeni i rodiče, při čemž se žádá, aby zde vyrůstali psychicky i tělesně zdraví kandidáti kněžství. Studium zde má být takové, aby je bylo možno použít i v jiném povolání, když se svobodně rozhodnou pro jiné povolání než kněžství. Také pro tzv. pozdní povolání má být vždy a všude pamatováno.

3. část: O uspořádání kněžských seminářů

Kněžské semináře formují k duchovní správě podle Ježíše Krista: ke službě slova (meditací a životem), k vykonávání posvátného kultu a posvěcování (modlitbou a liturgií), ke službě pastýřské, ke službě všem podle sv. Pavla 1 Kor 9,19. Pastoračnímu cíli se musí podřídit veškeré duchovní i vědní příprava. Důležitý je vhodný výběr nejzpůsobilejších představených a profesorů pro seminaristy. Mají mít nejen vědomosti, ale také pastorační zkušenosti, duchovní a pedagogické schopnosti. Pod vedením rektora mají všichni vytvářet společenství jedné rodiny (Jan 17,11) „ aby všichni jedno byli…“ Biskup ať je jejich otcem a kněží ať pokládají seminář za srdce diecéze. Seminaristé musí být vyzkoušeni a kdo nebude vhodný, i za cenu nedostatku kněží, má být s otcovskou laskavostí odkázán k jinému povolání. Má se především u kandidátů zjistit: pravý úmysl bohoslovce a jeho svobodné rozhodnutí, vhodnost duchovní, mravní i intelektuální, psychické a fysické zdraví – dědičné sklony, zda unesou tíhu pastorace.

Kde není diecézní seminář má být alespoň společný pro více diecésí. Alumni mají být rozděleni do menších skupin k lepšímu osobnímu vedení.

4. část: O důkladnější výchově v duchovním životě

Duchovní formace má být úzce spojena s vědeckou a pastorační. Spirituál vede k vnitřnímu společenství s Ježíšem, Bohem Otcem v Duchu sv., k připodobnění se Kristu, k přátelství s Ježíšem. Mají se naučit hledat Krista v meditaci Božího slova, v aktivní účasti na tajemství eucharistie, v modlitbě hodinek, ve svém biskupovi, v lidech, ke kterým budou posláni, zejména v chudých, dětech, nemocných, hříšnících a nevěřících.

Pannu Marii mají mít rádi a uctívat ji. Zbožnost, která se doporučuje nemá být jednostranná a pouze citová, ale spíše má to být život podle evangelia. Mají znát tajemství církve a získat lásku k církvi, vědět, že nejsou posláni vládnout a nejsou určeni pro čestná místa, ale ke službě Bohu a lidem. Duch poslušnosti a oběti je připodobňuje ke Kristu ukřižovanému. Mají být poučováni, že z pastorační činnosti získávají posilu duchovního života. Celibát mají přijmout podle tradice církve, aby tak přilnuli nerozdělenou láskou k Pánu a mohli tak vydávat svědectví znovuvzkříšení budoucího světa a aby mohli být všem vším. Celibát mají chápat jako Boží dar, o který pokorně prosí a za který jsou vděčni. Na druhé straně mají si vysoko cenit důstojnosti křesťanského manželství, které je obrazem lásky Krista a církve. Přednost však mají vidět v panenství. Mají vědět o nebezpečích pro tento stav celibátu, zejména v dnešní době a božskými i lidskými prostředky jej chránit a také aby jim nebránil v lidské zralosti.

Zásady výchovy v semináři jsou vysoce ceněny, ale musí se doplnit novými poznatky psychologie a pedagogiky, aby kandidáti dosáhli i lidské zralosti. Mají růst: v charakteru, v duchovní rozhodnosti, v ctnostech mezilidských vztahů: upřímnosti, smyslu pro spravedlnost, laskavosti v řeči, spolehlivost při slibu, v dobrém chování, ve skromnosti.

Denní řád v semináři má sloužit i k sebeovládání, k rozvoji osobnosti. Autoritu představených mají přijímat z osobního přesvědčení i z nadpřirozené motivace. Řád semináře má být upraven podle věku, aby se více kladl důraz na vlastní odpovědnost, aby uměli svobodu rozumně sami využívat a jednat z vlastní iniciativy. Řád má být budoucí podobou jejich života v pastoraci.

Biskupové jsou povinni zkoumat pravost povolání kandidátů, případně rozhodnout o přerušení studia nebo zajistit jinou formu osvědčení se v životě. Dále mají přezkoumat věk vhodný k vysvěcení a zda-li nebude vhodnější, aby kandidát nejprve vykonával službu jáhna po skončení studia.

5. část: O úpravě církevních studií

Ke studiu se předpokládá humanistická příprava s dostatečnou znalostí latiny, také se vyžaduje přiměřená znalost biblických řečí. Doporučuje se úvodní kurs, kde by byli uvedeni do tajemství spásy v Kristu a do úlohy církve i do kněžské služby. Filozofická studia mají poskytnout vědění o člověku, světu a Bohu – čerpá ze stále platného filozofického dědictví, ale má používat i filozofického bádání nejnovější doby a moderní přírodní vědy, aby byli kněží připraveni k rozhovoru s dnešním světem.

Dějiny filosofie ať ukážou zdravé jádro i omyly jednotlivé školy. Hlavně se má dbát na spojení filosofie se skutečností, s problémy života i na vztah mezi filosofií a teologií. Teologické předměty, pod učitelským úřadem církve, mají čerpat z Božího zjevení a sloužit budoucí kněžské službě. Zvláštní péče se má věnovat studiu Písma sv., která je duší vší teologie. Do exegeze mají být zaškoleni všichni a navyknout si denní četbu Písma sv. Dogmatická teologie má povinnost nejdříve předložit biblická témata, pak církevní otce, dějiny dogmat ve vztahu k církevním dějinám, pak teprve spásné tajemství spekulativně pronikat. Umět věčné pravdy aplikovat na měnící se svět a přizpůsobit výklad pro lidi dnešní doby. Zejména má být také zdokonalena morální teologie, která se má více napájet z Písma sv., uvažovat o vznešenosti povolání věřících a jak láskou prospívat světu.

Posvátná liturgie, která je prvním a nutným zdrojem opravdu křesťanského ducha, má být vyučována podle nových směrnic dle konstituce o posvátné liturgii. Studenti mají být uváděni do poznání jiných církví a církevních společenství odloučených od apoštolského stolce k podpoře obnovy jednoty všech křesťanů, k ekumenickému hnutí. Učební metody musí být přezkoumány – přednášky i kolokvia. Doporučuje se příprava v malých kroužcích. Povinností biskupa je posílat nadané studenty na fakulty, instituty a university.

6. část: O pastorační výchově

Kandidáti mají být především vychováváni v pastoračním duchu pro službu katechetickou, homiletickou, liturgickou, charitativní, ke vztahu k nevěřícím, k bludařům, duchovnímu vedení věřících i řeholníků. Mají se u nich rozvíjet takové vlastnosti, které slouží dialogu s lidmi: schopnost druhému naslouchat, v duchu lásky se otevřít různým lidským situacím. Mají poznávat i další předměty, které slouží apoštolské službě mezi lidmi jako je pedagogika, psychologie, sociologie, aby měli rozhled o situaci a potřebách celé církve. Apoštolátu se učí nejen teoreticky, ale i prakticky – během studia a o prázdninách se cvičí v pastorační praxi, pod dohledem zkušených kněží.

7. část: O doplnění výchovy po studiích

Z důvodu potřeb současné společnosti musí se kněžské studium i po skončení prohlubovat a v něm pokračovat. O to má dbát Biskupská konference. Budoucí kněží mají být vychováni v duchu obnovy, tak si to přeje Koncil.