Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi

V této prosbě jde o Boha samotného a proto se zamysleme nejprve nad pojmem Boží vůle. Slyšíme, že člověk má dobrou nebo zlou vůli, silnou nebo slabou vůli. Z nauky víry zase víme, že duše se projevuje rozumem a svobodnou vůlí. Z uvedených příkladů vyplývá, že u vůle se jedná o kvalitu duchovní. Bůh je pouhý duch, který má také rozum a to v míře nejdokonalejší a svobodnou vůli v míře také nejdokonalejší. Ve vůli Boží je především obsažena nezměrná Boží láska,která se projevuje uvnitř Boží Trojice a vně ve stvoření Božím. Je proto stvoření Boží odleskem Boží lásky a v nejvyšší míře je přímo ztělesněním Boží lásky Ježíš Kristus, Boží Syn.

Ježíš přišel na svět, aby plnil vůli Boží. Před svým utrpením řekl „ne má, ale tvá vůle se staň“ (Mt 26,42), dále řekl Ježíš „to je vůle Boží, abych netratil nikoho z těch, které mi Otec dal.“ (Jan6,39) A právě v této modlitbě Otče náš si Ježíš přeje, aby se jeho učedníci modlili o naplňování Boží vůle. V nebi se projevuje vůle Boží plně s Božím plánem spásy a zákonem Boží lásky. Papež Jan XXIII. když umíral řekl „odcházím tam, kde se mluví je jedinou řečí a to řečí lásky.“ Ale na zemi, kde člověka má svobodnou vůli, mnohdy následuje ne Boží vůli, ale svou sobeckou vůli jakoby se modlil „buď vůle má“. Často člověk následuje hlas pokušitele a jde jeho pohodlnou cestou, která ovšem vede do záhuby. Lidé často přestupují Boží zákony, ve kterých se projevuje Boží vůle a tak vznikají nesváry, nenávisti, člověk se staví na odpor Bohu i lidem. Z vůle člověka vycházejí skutky těla: „necudnost, nečistota, chlípnost, modloslužebnictví, závisti, nenávisti, sváry, hněvy, ctižádosti, nesvornosti, stranictví, opilství, hýření a jiné takové věci“ (Gal.15,19-21)

Modlíme-li se tuto prosbu je tam také zahrnuta všespásná Boží vůle. „Bůh si přeje, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“ (1.Tim 2,4) Tedy i my křesťané si musíme přát, aby se více a více prosazoval plán spásy na zemi a to ne podle našich představ, podle naší vůle, ale podle vůle Boží. Naše myšlení není Božím myšlením a i v dějinách spásy platí často, že „člověk míní, ale Pán Bůh mění.“ Plnit vůli Boží – to je prvořadý úkol křesťana, jde o to ji stále lépe a hlouběji poznávat podle učení Pána Ježíše. „Ne každý kdo mi říká Pane, Pane vejde do nebeského království, ale kdo plní vůli mého nebeského Otce.“ (Mt 7,21) „Kdo plní vůli mého Otce je mi bratrem, sestrou, otcem, matkou“ (Mk 3,35) Křesťan se tedy modlí, aby se uměl otevírat a aby uměl přijímat vůli Boží, aby ovocem této Boží vůle bylo „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost.“ (Gal 5,22-23)

Boží vůle se projevuje i prostřednictvím představených podle slov Pána Ježíše „dávejte co je císařovo císaři a co je Božího Bohu“. Vůle Boží se tedy projevuje prostřednictvím rodičů k dětem, prostřednictvím církve. „Kdo vás slyší mne slyší a kdo poslouchá mne poslouchá toho, který mne poslal.“ Je třeba aby věřící v hlasu papeže, biskupa, koncilu poznával projevy Ducha sv. a projev vůle Boží, aby „zde a nyní“ se projevovala vůle Boží na zemi v souladu s vůlí Boží na nebi. V dnešní době jde konkrétně o to, aby pro věřící bylo vůlí Boží přijímat liturgickou obnovu, snahu po sjednocení křesťanů, vést dialog s nekřesťany, dialog s dnešním světem vůbec, aby upravil svůj vztah k židovskému náboženství, aby se katolický křesťan řídil usneseními 2.Vatikánského koncilu.

Boží vůli má věřící naplňovat nejen v náboženské oblasti, ale prosvítit i profánní skutečnosti života a posvětit je Božím úmyslem. Zejména po 2.Vatikánském koncilu znovu silněji zazněla Boží vůle, aby všichni křesťané – laici i kněží – usilovali o svatost života což je jenom ozvěna Písma sv. „to je vůle Boží vaše posvěcení.“ (1.Sol 4,3) V Ježíši Kristu se zcela uskutečnila vůle Boží a věřící mají Ježíše následovat „učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ a „buďte solí země a světlem světa.“ (Mt 11,29, Mt 5,13-14)

Křesťan však cítí dvojí zákon v sobě, že totiž to horší co není vůle Boží koná a to lepší co je vůle Boží nekoná – proto musí denně znovu prosit „buď vůle tvá.“ Aby nepřijímal jako vůli Boží jen to příjemné, ale i oběť, utrpení – zástupné, smírné, očistné, aby přijímal i stáří, nemoc, smrt s vědomím, že právě kříž se stal spásou světa. Aby uměl přijímat Kristův kříž jako vůli Boží a pak to bude „břímě lehké a jho sladké“. Přijme-li kříž bez Krista ne jako vůli Boží pak to pro něho bude nesnesitelně těžký kříž. Když se modlíme tuto prosbu ladíme jakoby svou vůli s vůlí Boží, aby jako v dobře naladěném hudebním nástroji byl i u nás, v našem životě krásný souzvuk i obraz Boží vůle.