4. tajemství: kterého jsi v chrámě obětovala II.

Od doby sv. Dominika nalezla modlitba růžence jako modlitba víry velké rozšíření a přivedla mnohá obrácení i uzdravení. Ve všech zjeveních P. Maria doporučuje modlitbu růžence, zvláště ve Fatimě, v Lurdech. I druhý Vatikánský koncil hlásá, že tajemství člověka se plně vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. Pak také platí o Kristově matce, že jenom v Kristově tajemství se plně vyjasňuje její tajemství. Totéž tvrdí ve své encyklice o P. Marii Redemtoris mater papež Jan-Pavel II.

Církev jako kdysi Maria dala Ježíška Simeonovi a Anně, dává ráda ve svých kostelích Ježíše Krista a to v bohoslužbě slova i v bohoslužbě oběti těm věřícím, kteří jako Simeon a Anna jsou chudí v duchu tj. pokorní, čistého srdce, aby jim Ježíš přinesl nebeské království do duše a mohli ve víře a lásce zakoušet a vidět Boha i pochopit nutnost Kristovy oběti ke spáse lidí.

Simeon v chrámě dal Marii i prorocká slova: „On – Ježíš je určen k pádu a povstání mnohých a na znamení, kterému se bude odporovat a tvou vlastní duši pronikne meč bolesti.“ Každá matka zná radosti i bolesti dítěte. Maria tím více, čím více je si vědoma, že je to dítě Boží. Uvědomuje si, že nepřátelé, neláska lidí, nevěra vůči Ježíšovi budou pro ni duchovním mečem – bolestí. Církev si připomíná zejména sedm bolestí Panny Marie. Radosti a bolesti – to je i úděl církve. Trpět pro nepřátelství, pro nelásku a nevěru lidí a přitom vědět, že Pán nikoho nenutí, ale nechává každému svobodu k rozhodnutí. Křesťan jako Maria má trpět, má mít jako Maria bolest ze hříchů lidí, ale hříšníka má mít rád a radovat se spolu s Marií a anděly nad jedním hříšníkem, který se dá na pokání.

Simenon nám ukazuje, že ke spáse je třeba alespoň „vztáhnout ruce“, chtít Pána Ježíše přijmout. Sv.Augustin říká správně: „I když tě Bůh stvořil bez tebe, nechce tě spasit bez tebe.“ Církev i ve znameních svátostin připomíná věřícím jejich vztah ke Kristu Ježíši – Spasiteli: když o svátku Uvedení Páně do chrámu dává věřícím hořící svíci do ruky, jako kdysi držel Simeon Ježíška. Když o Popeleční středu označuje věřící popelem na čele na znamení pokání a aby věřil v radostnou zvěst Ježíšovu. Když dává věřícím o Květné neděli posvěcenou ratolest na znamení statečného následování Krista cestou oběti a utrpení.

Na závěr chci vzpomenout krásnou modlitbu biskupa Štěpána Trochty: „Ježíš se obětoval za všechny lidi. Každý se musí obětovat za někoho. Rodiče za své děti, učitelé za své žáky, lékaři za své pacienty…kněz za hříšníky a spásu celého světa.“

Maria útočiště hříšníků a potěšení zarmoucených – oroduj za nás.