Svátost manželství

Bez Ježíšova velikonočního tajemství smrti a vzkříšení by nebylo možné ani svátostné setkávání s Kristem v Duchu svatém, nebylo byl možné posvěcování milostí Kristovou, nebyly by ani svátosti církve. Ježíš je však Vzkříšený a Oslavený a proto platí: „Kde jsou dva nebi tři ve jménu mém, jsem uprostřed nich.“

Svátost manželství je jako i svátost kněžství určena pro druhé, má společenskou funkci. Povolání k manželství je nejpřirozenější cestou, kterou již Bůh ve Starém zákoně určil pro lidi jako muže a ženu: „Rozplozujte se a naplňte zemi a podmaňte si ji…“ Gen 1,28 „Není dobré člověku samotnému…proto opustí muž otce i matku a přilne ke své manželce a oba budou jedním tělem.“ Gen 2,18.

Podvojnost člověka jako muže a ženy, jako Boží stvoření je označeno Bohem v Bibli jako velmi dobré dílo, je to Bohem chtěná skutečnost a tvoří jednotu člověka v oblasti biologicko-duševně-duchovní. V tomto svazku muže a ženy nachází člověk plnost svého lidství a plní také poslání Boží: udržování rodu, vzájemné pomoci a tvoří základní rodinnou buňku společnosti.

Ježíš toto manželství – dobré a od Boha dané – ještě povýšil na svátost. Chtěl aby zářilo ještě větším Božím posvěcením, milostí a aby se v tomto manželství uskutečňovalo setkávání Boha s člověkem. Kde a jak Ježíš toto povýšení manželství na svátost projevil?

1. Posvětil svou přítomností svatebčany na svatbě v Káni Galilejské (Jan 2,1-11).
2. Farizeům odpovídá na otázku rozvodu: „…Z toho plyne, že už nejsou dva, ale jedno tělo. Proto co Bůh spojil člověk nerozlučuj.“ (Mt 5,32).
3. Sv. Pavel učí v listě Efezanům: „Toto tajemství je velké a říkám ho v ohledu na Krista a církev. Muž je hlavou ženy jako Kristus je hlavou církve…, muž má milovat svou ženu jako Kristus miloval svou církev.“ Ef 5,32.

Křesťanské manželství má mít vyšší hodnotu, je svátostí. Jako Kristus posvěcuje a obětuje se za církev tak manželé se mají posvěcovat a obětovat a vést jeden druhého tam kam vede Kristus církev tj. do nebe. Kdo tedy může přijmout svátost manželství?

1. Dva věřící katolíci, muž a žena, výjimečně s povolením biskupa může být jedna strana katolická a druhá nekatolická nebo bez víry (věřící pak posvěcují nevěřící podle sv.Pavla).
2. Ve vzájemné známosti roste jejich vzájemná láska a poznávají se, zda-li mohou přijmout závazek společného života. Po zasnoubení vykonají na farním úřadě snubní zápis, aby si uvědomili, že svátost manželství vyžaduje nerozlučitelnost, jedinost a je  za účelem založení rodiny (také celý život si pomáhat a posvěcovat se.)
3. V naší současnosti není potřeba již obřadu občanského, který není svátostí, ale je nutno, aby snoubenci nahlásili na matričním úřadě obce své přání vstoupit do stavu manželského a mít svatbu v kostele. S dokladem od matričního úřadu přijdou sepsat snubní protokol na farní úřad, kde se dozví další informace o svátosti manželství. Např., že snoubenci v kostele uzavírají manželství před dvěma svědky buď se mší svatou nebo bez mše sv., že podáním ruky a slovy, kde si slibují lásku, úctu a věrnost před knězem uzavřou svátost manželství a to na celý život až do smrti. Od Boha dostávají sílu milosti, aby plnili dobře úlohu růst ve vzájemné lásce, pomoci, porozumění, odpuštění, výchovy dětí, překonávání bolestí a utrpení, aby se navzájem vedli k rozvoji ducha i těla, zdokonalovali ve ctnostech a tak oslavovali Boha. Domluví se s farářem na katechetické přípravě a závěrečné svaté zpovědi a sv. přijímání.

Církev svátost manželství zkrášlila krásnými modlitbami, zejména po Druhém Vatikánském koncilu se čte také Boží slovo, světí se prsteny, žehná se na cestu novomanželům i všem přítomným. Je to svátost živých, proto je třeba, aby před svatbou byla sv. zpověď a sv. přijímání k očištění a posvěcení duše. Aby svátost mohla trvale působit je třeba, aby manželé i nadále žili ve spojení s církví, tj. odstraňovali nedostatky a hříchy a přijímali požehnání a milost od Boha v kostele.

Zejména 2.Vatikánský koncil věnoval manželům velkou pozornost: manželství je pokládáno za církev v malém a manželé jsou také povoláni ke svatosti života. Kněží mají mít úctu k manželství a mají pomáhat manželům v duchovních potřebách, při výchově dětí a žádá od manželů uvědomělé rodičovství. I papež Jan Pavel II. se velmi věnoval otázkám manželství, důstojnosti ženy a matky.

Žádná svátost se nemůže udělovat bez víry. Jestliže v našich farnostech diecése se uděluje málo svátostí manželství, svědčí to i o krizi víry mladých. A přece jen svátostné manželství je schopno vytvořit z manželství šťastné a radostné společenství v lásce a obětavosti.