Nejsvětější Trojice Boží

Židé jako monoteisté = víra v jednoho Boha věřili velmi přísně v jednoho Boha (Jahve, Elohim) se zákazem zobrazování tohoto Boha, aby neupadli do pohanského polyteismu a nesloučili vysokou ideu Boha s ničím stvořeným. I křesťané jsou monoteisté = věří v jednoho Boha, ale po novozákonním zjevení od Ježíše Krista věří v tajemnou podobu jednoho Boha ve třech osobách: jako Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého.

Toto zjevení nepopírá, že je jeden Bůh, ale je jeho tajemným a velkolepým naplněním. Je to tajemství ne proti rozumu, ale přesahující náš lidský rozum. Bez sdělení od Ježíše Krista by k tomuto tajemství člověk nikdy nedospěl a ani po zjevení jej plně nemůže proniknout. Dnes je tato víra v jednoho Trojjediného Boha nejen jednou ze základních pravd víry katolíků (je 6 základních pravd), ale také základem pro ekumenické sbližování křesťanů.

Ve Starém zákoně je nepatrně naznačena možnost Trojice Božích osob: V Genezi čteme „učiňme člověka podle obrazu svého…“, v knize Moudrosti se popisuje Duch Boží jako osoba, ale především proroctví u Izaiáše, Ezechiáše, Micheáše, kde se prorokuje o Synu Božím jako osobě.

V Novém zákoně je výslovně jmenována Trojice Božích osob při zvěstování Panně Marii u Lukáše 1,35-36, při křtu Pána Ježíše u Marka 1,9-11, při Proměnění Páně, po zmrtvýchvstání Pána Ježíše u Mt. 28,18-20 : „Dána je mi všechna moc na nebi a na zemi, jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno co jsem Vám přikázal. A já budu s Vámi až do konce světa.“

Co o této pravdě vyznáváme a věříme? Je jeden Bůh, jedno jediné božství stejné podstaty, ale ve třech rozdílných osobách: Otec – Stvořitel, Syn – Vykupitel, Duch sv. – Posvětitel. (Podle teologů rozdíly mezi osobami jsou ve vzájemných vztazích pouze tzv.virtuální). Pro příklad: Otec je stejně svatý jako Syn a Duch sv., ale nejsou tři svatí Bohové, ale jen jeden svatý Bůh. Rozdíly: Syn Boží je zplozen z rozumu Boha Otce, Duch sv. vychází od Boha Otce i Boha Syna jako Láska Boží.

Vědomost, že v Bohu jsou vztahy lásky, neustálá komunikace a sdílení, je pro naše poznání a jednání téměř revoluční. Bůh je tedy Láska a každá láska lidská je jen odleskem této Boží lásky (největší přikázání lásky k Bohu a bližnímu).

Ježíš o sobě dosvědčil slovy i skutky, že je Synem Božím, o Otci nebeském mluvil jako o svém Otci, o Duchu sv. jako o společném Duchu od Otce i Syna. „Já a Otec jedno jsme“, „kdo vidí mne, vidí i Otce“, „nikdo nezná Otce než Syn a ten, komu by to chtěl Syn zjevit…“ (Janovo evangelium).

Je tedy neustálé spojení mezi Božími osobami: kde je Syn Boží je i Otec a Duch sv. a i naopak. Tato Trojice Boží je od věčnosti (je-li tedy člověk stvořen k obrazu Božímu, jistě předně pro svou duši, podobnou Bohu, ale od věčnosti byl Syn Boží a i když se vtělil teprve v čase, člověk byl vlastně stvořen i k obrazu Ježíše Krista – druhé Boží osoby).

Jednotlivým Božským osobám se přiřazuje různá činnost: Otci – dílo stvoření, Synu – vykoupení, Duchu sv. – posvěcení.
K pochopení Trojice Boží se používá znázornění: Rovnostranný trojúhelník (tři strany jsou stejné a přece tvoří jeden celek tak jako u Boha tři osoby a přece jeden Bůh) Bůh Otec na obrazech se někdy znázorňuje jako Ruka, Syn jako Beránek, Duch sv. jako Holubice, Trojice se znázorňuje jako kruh, ze kterého vycházejí 3 plameny, 3 skupenství vody (voda, led, pára a přece jediná voda H2O).

Námitka, že věříme neskutečné rovnici, kde 1 = 3 se odmítne tím, že se srovnávají dvě různé hodnoty (přirozenost je jedna, osoby jsou tři).

Církev od počátku věří a hájí tuto víru v Boží Trojici. Nejstarší křestní formule jsou ve jménu Trojice Boží, nejstarší vyznání víry uvádějí Trojici Boží a to Apoštolské vyznání víry i Nicejsko – cařihradské.

V listech sv. Pavla, Petra, Jana je evidentní učení o Trojici např. v tzv. doxologiích nebo úvodních pozdravech. Ve staré křesťanské liturgii jsou modlitby ve jménu Trojice Boží.

I znamení kříže křesťana (malý kříž i velký kříž je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv.) – Náš Bůh je tedy Bohem lásky pro tajemství svého vnitřního života a do tohoto života lásky nás lidi chce zapojit, abychom byli šťastní.