Jak to může Bůh připustit? O utrpení.

V životě se setkáváme s tragickými událostmi. S autonehodou, s neštěstím v továrně, s těžkou nemocí v rodině, s katastrofou např. zemětřesením, zřícením letadla atd. a proto se ptáme „Proč toto zlo a odkud toto zlo?“

Bylo by krátkozraké a nekřesťanské svádět zlo na Boha. Bůh přece stvořil všechno dobré, dokonce velmi dobré, jak čteme v Bibli v knize Genesis 1-2. Bůh má nejen lásku uvnitř Boží Trojice, ale též navenek ke svému stvoření, především k lidem. Je to láska blahopřejná, dávající která si přeje, aby lidé došli poznání Boha, štěstí a cíle pozemského i věčného. Zlo tedy nemůže Bůh nikdy chtít pro samo zlo: „Bůh nestvořil smrt a nemá radost nad zkázou živého, neboť stvořil věci k bytí.“ Moudr.1-13. Bůh někdy může toto zlo pouze připustit jako prostředek k vyššímu cíli (zachování vyššího života, k uchování mravního řádu).

Mravní zlo – hřích – však Bůh nepřipustí ani jako prostředek nikdy, ale může a chce i ze zla mravního – hříchu změnou smýšlení člověka a Božím působením, aby vzniklo dobro (šťastná vina, která nám dala takového Vykupitele).

Odkud je tedy zlo, není-li od Boha? Zlo pochází od zlého ducha – od ďábla (jak o tom mluví kniha Zjevení 12,7 – boj mezi dobrými a zlými duchy). Zlý duch zvítězil pokušením i nad prvními lidmi, proto ztratili dobra a dary Boží a naopak propadli zlu, které zároveň dědí všichni lidé: utrpení těla a duše, žádostivost ke zlému, smrt. Zlo a jeho nositelé (zlý duch) jsou stvořené duchové bytosti (původně dobré, ale neobstáli ve zkoušce, chtěli být jako Bůh). Není to vedle Boha rovnocenná moc, Bůh i přes tuto připuštěnou moc zla je pánem nad zlem, zlý duch je pod kontrolou Boží, i když není Bohem záměrně spoután natrvalo. Ježíš nazývá zlého ducha „knížetem tohoto světa“ Jan 12,31. Zlý člověk je často „moudřejší než děti světla“ Lk 16,8. Zlo mravní – hřích – se rozšiřoval mezi lidmi a byl příčinou mnoha zla duševního i fyzického (vraždy, týrání lidí, sexuální bezuzdnost, nemilosrdnost, krutost atd.). Svědčí o tom dějiny předkřesťanských národů i dějiny ve Starém zákoně. „Trestem za hřích je smrt.“ Řím.6,23.

Stupně utrpení a jeho příčiny jsou tyto:

1) Utrpení může být trestem za hřích a sice přirozeným důsledkem hříšného jednání, např. AIDS nejvíce postihuje lidi s hříšným jednáním jako důsledek (ne trest Boží), i jiné utrpení má základ ve hříšném jednání např. cizoložství, závist, vražda, braní drog, války. Nelze však nevidět za každým utrpením souvislost s osobním hříchem. „Bůh nechává růst oboje – dobré a zlé až do žní.“ Mt 13,24-30. Příkladem je uzdravení slepce od narození Pánem Ježíšem. „Kdo hřešil on jeho rodiče?…nezhřešil ani tento ani jeho rodiče, ale stalo se to aby se na něm zjevily skutky Boží.“  Jan 9,2.

2) Utrpení může být jako možnost našeho očištění a polepšení. Jako se čistí železo v ohni, tak utrpením se očišťuje náš vnitřní člověk. Utrpení je jako kříž na rozcestí, abychom se dali správnou cestou, v předvědění Prozřetelnosti ví Bůh, že utrpení bude pro nás záchranou, k naší nápravě!

3) Utrpení může být přijato jako nabídka smíru za druhé lidi. Ježíš nás nevykoupil slovy ani ne zázraky, ale utrpením a smrtí. Tak i křesťan, když trpí zástupně a obětuje se pro druhé a nese trpělivě kříž utrpení duše nebo těla, spoluvykupuje druhé lidi pro nebe. „Raduji se z utrpení, které trpím pro vás…“ Kol.1,24.

Je tedy dobré obětovat operaci, bolest zubů…za konkrétní osoby. Příkladem je i trpitel Job starozákonní, který přes všechno utrpení které ho potkalo uměl říci: „Bůh dal, Bůh vzal, buď jméno Páně pochváleno.“ A Ježíš v zahradě Getsemanské: „Je-li možno ať odejde ode mne kalich tohoto utrpení, ale ne má ale tvá vůle se staň.“ Mt 26,42.

„Blahoslavení trpící pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“  Mt 5,1-12.

„Kdo chce být mým učedníkem vezmi kříž svůj a následuj mne.“

Příklad sv.Terezie z Avily: „Ještě více křížů Pane, abych se mohla ještě více radovat.“ Terezička od Ježíše obětovala zase bolesti své nemoci za kněze. Dobrá matka pracuje a stará se o děti, když už nemůže a je chorá raduje se, že pro ně může alespoň trpět. V nebi nebude už žádné utrpení ani smrt. „Utrpení tohoto světa nejsou ničím proti budoucí slávě, která se na nás zjeví.“ (Sv.Pavel). Ježíšovo utrpení, rány, se změnily na slávu, v oslavené tělo, tak i naše utrpení bude proměněno ve slávu.

Utrpení člověka má další příčinu ve svobodě lidské, kterou Bůh respektuje a když člověk, lidstvo zneužije proti Bohu a proti sobě svobodu způsobuje utrpení. Toto je i důvod válek mezi národy.

Křesťané budou podle vůle Boží a příkladu Pána Ježíše vždy se snažit odstraňovat utrpení, neboť je to zlo (charitativní činnost církve v nemocnicích, chudobincích atd.) ale bude se i modlit za trpící a také kdo k tomu bude povolán bude přinášet smírné utrpení za druhé. Proto také úcta k Božskému srdci Páně, kde ctitel v dobrovolných obětech a modlitbách přináší smír za hříchy lidí. K utrpení nesmíme být lhostejní, ale jako Ježíšovi i nám „má být líto zástupů…“ a máme vědět, že jsou „blahoslavení lkající, neboť budou potěšeni.“