6. Boží přikázání: Nesesmilníš
Muž a žena jako Boží stvoření jsou si rovni avšak rozdílností pohlaví jsou určeni pro vzájemný vztah jednoty a to v manželské dvojici, kde se doplňují a sjednocují odlišnosti tělesně-duševně-duchovní a vzniká tak Bohem chtěné vzájemné společenství jednoty muže a ženy. Vzájemná láska muže a ženy v manželství buduje rodinu a společnost a zachovává se tak lidské společenství. Gen 1,27-28.
Toto přikázání upravuje správný rozvoj, usměrnění a užívání pohlavních sil člověka, aby byly v souladu s Božím řádem a člověk tak dosáhl ctnosti stavovské (manželské) čistoty.
- Čistota mládí a dospívání. Zejména v pubertě, kdy nastává změna tělesných orgánů (i pohlavních) a z dítěte se stává po tělesné stránce člověk dospělý. Mladý člověk nemá zneužívat pohlavních sil, ale ovládat je silou vůle a rozumu, také i silou nadpřirozené milosti, hlavně modlitbou a svátostmi. Nemá pěstovat předčasné a nezávazné milostné vztahy.
- Čistota manželská užívá sexuální mohutnosti ne jako projevu vášně, ale jako projev vzájemné lásky a to řádným lidským, přirozeným způsobem, otevřeným vždy pro potomstvo (aby dítě bylo plodem požehnané lásky), tedy bez užívání jakýchkoliv antikoncepčních prostředků.
- Čistota vdovská se zdržuje užívání pohlavních mohutností do případného uzavření nového svazku manželského.
- Dokonalá čistota je závazek žít bez pohlavní činnosti i dovolené ať mimo manželství např. řeholníci a řeholnice, kněz nebo i v manželství po vzájemném souhlasu. Nejkrásnějším druhem dokonalé čistoty je panenství. Kdo nezneužil pohlavní schopnosti ani v manželství ani se nedopustil dobrovolného těžkého hříchu proti mravní čistotě. „Je-li dovoleno si zvolit ženicha, proč by nebylo dovoleno dát celé srdce Bohu?“ (Sv.Ambrož). „Kdo může pochopit, pochop“ Mt 19,11-12. (O radě Pána Ježíše k panenství).
Čím se máme chránit proti hříchům a pokušením v oblasti mravní čistoty?
Stydlivostí. Křesťanský stud je ctnost, která řídí a usměrňuje vůli. Tento pud je člověku vrozen a začne se projevovat v šestém nebo sedmém roce a rozvíjí se Nemá být otupělý – pak vede k nestydatosti, ale nemá být ani přemrštěný – pak se mnohdy „pohoršuje“ i bezdůvodně např. zbytečně se stydí i při lékařském ošetření apod. „Člověk bez studu je jako kůň bez otěží.“ Obracíme mysl od pokušení. Upínáme pozornost na práci, na jiný předmět, vzýváme v modlitbě např. jméno Ježíš, Maria atd. Pohlavní pud i ústrojí samo o sobě jsou dobré, jen jejich zneužívání mimo cíl je špatné. Vedeme rozum a vůli od mládí, pěstujeme sebekontrolu, zpytujeme často svědomí, s věkem správně poučujeme v oblasti pohlavní a to nejlépe od rodičů (matka dceři a otec synovi, někdy kmotr, kněz, ale nikdy ne poučení z „ulice“, od špatných a nevěřících lidí, z materialistických knih a erotických filmů). Vyhýbáme se zahálce, zabýváme se mimopracovní činností a nedržíme se kamarádů a přátel, kteří jsou nám špatným příkladem. Hříchy proti 6. a 9. přikázání jsou: Smilstvo prosté, cizoložství, únos se smilstvem, znásilnění, krvesmilství, svatokrádežné smilstvo, dobrovolná poluce – masturbace, sodomie, bestialita, zneužívání manželství antikoncepcí, sexuální zvrácenosti.
I když se většinou jedná o hříchy těžké jsou-li dobrovolné a svobodné, většinou jsou to hříchy ze slabosti (ale někdy přece i ze zloby) a je třeba brát ohled na okolnosti duševně tělesné, dědičné a výchovné. Horší jsou hříchy zloby, nevěry a nenávisti vůči Bohu. Přesto však jsou tyto hříchy velmi nebezpečné a to proto, že velmi spoutávají člověka k dalším hříchům a tyto hříchy zaslepují i zeslabují vůli. Těmito hříchy se ztrácí smysl pro Boha a síla k ctnostnému životu. Opovrhuje se posvátností manželství, které bývá jen oficiálním konkubinátem.
Ve kterém případě se jedná o hřích lehký nebo kdy je bezhříšnost?
Dostaví-li se pohlavní podráždění bezděčně, bez našeho chtění, kde se odporuje pokušení a přesto dojde ke skutku např. při únosu, znásilnění, poluci, zejména ve spánku, polospánku, mnohdy z důvodu nutného povolání lékaře, zdravotní sestry. „Žijte duchovně a pak nebudete dělat to po čem dychtí tělo.“ Gen 15,16. Při zpovědi těchto hříchů je třeba všeobecně uvést úmysl zda bylo odporováno tělesnému hnutí, jaký stupeň vzrušení byl způsoben, nebylo-li dáno pohoršení. „Kdo seje vítr, sklidí bouři.“ (Izaiáš). „Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm.“ V tomto přikázání neplatí německé přísloví „einmal ist keinmal.“