5. Boží přikázání: Nezabiješ – pokračování

Člověk je Boží stvoření a proto je i tělo dobré a od Boha stvořené. Toto přikázání nám ukazuje, jak vysoké mínění má církev o lidském těle. Tělo je mistrným dílem Stvořitele. Stvoření člověka je v Bibli označeno za „velmi dobré“. Tělo je nástrojem lidské duše, je posvěceno tím že i Ježíš Kristus Boží Syn přijal lidské tělo. Tělo křesťana je posvěcováno svátostmi církve, je určeno ke vzkříšení a proměnění ve slávě.

Starost o tělo patří proto k povinnostem křesťanské morálky, tedy do 5. přikázání. „Hleďme si těla, je to naše vlastnictví! Jednou budeme Bohu skládat účty ze všeho co jsme s tělem učinili.“ (sv. Cyril Jeruzalémský). V tomto přikázání je zahrnuto, abychom udržovali a rozvíjeli svůj život a své zdraví chránili a to tím,

  1. že se vystříháme zahálky a lenosti a prací si udržujeme život,
  2. že se staráme o udržování tělesného zdraví. „Nikdo neměl v nenávisti své tělo, ale živí je a přeje mu.“ Ef 5,29
  3. že se staráme o znovuzískání ztraceného zdraví, neboť i Ježíš léčil nemoci. Při vážných nemocech se obracíme k lékaři a přijímáme normální a přiměřené léky a léčení,
  4. že tělo posilujeme na zdraví tím, že jíme, pijeme, ne pro obžerství nebo opilství. „Jez do polosyta a pij do polopita a vyjdou ti naplno léta.“ Tělesnému zdraví také prospívá půst, zdrženlivost v jídle a pití. Jsou hříchy, když někdo příliš kouří, když příliš holduje alkoholu, když je nestřídmý v jídle, když používá narkotik,
  5. že se staráme o čistotu těla (hygiena), zejména v moderní době se dbá na hygienu tj. slušné bydlení, zotavení a spánek, ne dlouhé ponocování a dlouhé vylehávání v posteli,
  6. že se oblékáme, abychom dobře vypadali. Není v tom vina, když oblékání slouží ke zdraví těla i duše. Vnějšek má být obrazem vnitřního člověka, ale nemá budit pohoršení, nemá svádět, má být přiměřené roční době,
  7. že užíváme tanec a sport pro zdraví těla i duše. Obojí se nesmí přepínat a nehledat v tom smysl života. Zejména ve sportu nemáme být bezohlední (smrt ve sportu je výsměchem sportu). „Ve zdravém těle je zdravý duch.“

Jaké jsou hříchy proti vlastnímu životu?

  1. Sebevražda. Z žádného důvodu není dovolena – ani z nemoci, nešťastné lásky atd. Je třeba jistě určité odvahy, ale nakonec je vždy zbabělostí před těžkostmi života a nedůvěra v Boha. Dnes se množí počet sebevražd na celém světě. Byla-li sebevražda dobrovolná a při jasném vědomí, nemůže mít křesťan ani církevní pohřeb. Sebevražda může být i z opomenutí nějaké činnosti (nejíst, neléčit se, nedbat bezpečnostních předpisů atd.). Postupná sebevražda je např. nadměrné používání alkoholických nápojů, kdy nastává přetěžování srdce, oběhu krve, někdy i otrava alkoholem, nadměrné kouření, které zvyšuje krevní tlak, rozrušuje nervovou soustavu, vzniká rakovina. Totéž platí i nadměrném braní tabletek.
    Sebevražda naproti tomu není vystaví-li někdo svůj život pro lásku k bližnímu, pro záchranu velkých hodnot duchovních nebo hmotných např. voják, lékař, kněz, zachránci tonoucích atd.
  2. Pohoršení druhých – zejména dětí. Toto pohoršení ničí často život nejen duše, ale i těla. Špatnému se totiž snadněji naučí než dobrému např. pití alkoholických nápojů, kouření, nemravnosti. Spíše máme dávat dobrý příklad.
  3. Je hříchem nepomoci druhému v nouzi těla nebo duše jak ukazuje biblický příběh o milosrdném Samaritánovi. Být bezohledný k druhým, egoista slovem nebo skutkem ohrožuje duši i tělo druhých lidí, trápí druhé lidi.
  4. Hněv je předstupněm ublížení druhému na těle (ale ničí i sebe). Ze hněvu dochází často k zabití. „Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem“ Ef 4,27. „Veškerá hořkost a zlost, hněv a křik a rouhání, buďte vás daleko spolu se vší zlobou.“ „Skutky těla jsou: hádky, různice, roztržky, závist, vraždy, opilství, hýření…kdo takové věci páchají, nedojdou do království Božího.“ Ga. 5,19.