4. Boží přikázání: život v rodině
Muž a žena v rodině jsou rovnoprávní, žena není služka, ale společnice, i když z hlediska různosti pohlaví jsou úkoly rozděleny. Muž zastupuje rodinu na venek, žena je vnitřním principem lásky a společenství, podílí se více na výchově, vychovává hlavně příkladem, muž zasahuje jen při vážnějších rozhodnutích. Jen ve výjimečných případech přejímá žena vedení rodiny a to pro nemožnost nebo neschopnost muže.
Čtvrté Boží přikázání zahrnuje také rodičovskou lásku tj. povinnosti rodičů vůči dětem.
- Před narozením dítěte se má zejména matka vystříhat všeho, co škodí dítěti jako např. alkohol, kouření, rozrušování, namáhavé cesty, naopak vytvářet prostředí klidu, vyrovnanosti v oblasti tělesné, duševní i duchovní.
- Je povinnost kojit dítě, neboť tím se nejvíce přenášejí povahové vlastnosti (dnes se i ve zdravotnictví doporučuje znovu kojení).
- Starostlivost o nasycení, šacení dítěte, starostlivost o zdraví, slušné bydlení a rozvíjení rozumových schopností dítěte a výchovu jeho vůle.
- Je třeba dávat dítěti dobrý příklad, být spravedlivý při odměňování i trestání, nikdy nebýt tvrdý.
- Vést děti k Bohu a víře již od útlého mládí, zprostředkovat jim slovem i příkladem náboženskou výchovu i výuku.
Když se tyto povinnosti shrnou: mít lásku k dětem (pravou – ne „ opičí“ ), starat se o tělesný i duchovní rozvoj dítěte, aby dítě mělo harmonii matky i otce a nikdy nezapomínat, že první místo ve vývoji dítěte je náboženská a mravní výchova.
I dekret Druhého Vatikánského koncilu Gravissimum edcucationis mluví o základním právu dítěte na zprostředkování náboženské a mravní výchovy, rovněž mluví o povinnosti rodičů toto dítěti umožnit, přičemž škola a církev jsou jen pomocníky rodičů.
Bůh nechal pouze u člověka nejdelší období k vývoji nového člověka a proto také dal přikázání, aby rodiče opravdu naplňovali svá rodičovská práva a povinnosti a nesli před Bohem zodpovědnost za zdárný vývoj dítěte v oblasti tělesně-duchovní. Rodiče mají stejnou povinnost k dětem vlastním i osvojeným (adoptovaným). Hříchy rodičů bývají: Odpor až nenávist k dětem, pohoršování dětí, tvrdost k dětem, hanění jich na veřejnosti, dětem všechno rodiče dovolují, nenapravují jejich chyby, plodí děti v době nepříhodné např. v opilství, i nezdrženlivost v těhotenství má následky na dítě jakož i svévolné nekojení dítěte – i to je hříchem. Rovněž zanedbávání mravní a náboženské výuky a výchovy a nemodlení se za děti, nedat děti pokřtít, na výuku náboženskou.
Kdo zde hřeší a nenapraví to, nemůže dostat rozhřešení hříchů. Hříchem je také když dáváme dětem špatný příklad v oblasti mravní nebo náboženské, když se nedohlíží na děti, zejména v době dospívání.
Jaké jsou povinnosti manželů vůči sobě?
Láska, pomoc, spolubydlení, kde manžel není schopen zajistit výživu má možnost manželka vstoupit do zaměstnání, manžel naopak má být nápomocen v domácnosti.
Jaké jsou povinnosti učitelů?
Zastupují rodiče co do výchovy duševní a proto nemají dávat dětem špatný příklad, nemají nesvědomitě a nedobře předávat poznatky, nemají používat špatných vyučovacích metod, nemají dávat dětem příležitost ke hříchu a sami je svádět ke hříchu.
Jaké jsou povinnosti duchovních pastýřů?
Vykládat pravdy víry svědomitě, přisluhovat svátostmi, modlit se za duše svěřené, dávat dobrý příklad a poskytovat pomoc.
Jaké jsou povinnosti veřejné autority?
Pečovat o obecné blaho občanů, o důstojný lidský život, odvracet hrozící zlo od občanů např.nezaměstnanost, hlad, choroby atd. Vydávat spravedlivé zákony a chránit práva občanů např. život, svědomí, čest, práci, podporovat veřejnou mravnost např. v kinech, divadlech (dávat pokuty v opačném jednání). Všichni starší máme povinnost předat mladé generaci dobrý příklad a pomáhat jim, aby dědictví našich předků se předalo a rozvinulo.
„Dědictví otců zachovej nám Pane.“ „Jak je dobré a krásné, když bratři přebývají ve svornosti.“ Ž 93,21.