1. Boží přikázání: O lásce k Bohu a bližnímu
O lásce se mnoho mluví, káže, zpívá, často však i věřící má v tomto oboru zmatek a neví si rady. K dobrému poznání je třeba dobře rozlišovat. Jsou totiž různé stupně lásky: tělesně-sexuální láska, citově-erotická láska, obětující se láska (např. mateřská) a konečně je Boží láska (caritas, agapé). Přičemž tato posledně jmenovaná láska by měla zároveň pronikat i nižší formy lásky.
Do 1. Božího přikázání patří právě Boží láska – agapé, caritas. Tato láska je Ježíšem označena, že je největším přikázáním. Mt 22,37. „Miluj Pána svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí…a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Caritas – agapé je nadpřirozená ctnost, která miluje Boha pro něho samotného a bližního pro Boha. Jak máme milovat Boha a proč?
- Pro jeho dobrotu a dokonalosti, které má Bůh a hlavně Ježíš Kristus nám je ve svém životě projevil v síle Ducha svatého.
- I v bližním milujeme Boha, neboť i v člověku je část Boží dobroty a dokonalosti v různém stupni.
Z Boží lásky jsou vyloučeni jen zlí duchové, zavržení a nerozumní tvorové. Milovat Boha znamená přát mu, aby byl stále chválen, oslavován od rozumných tvorů. Láska má být: blahopřejná (nemyslí na sebe), činorodá (projevuje se skutky), vnitřní (vychází ze srdce, ale není to jen cit, ale i vůle) Úkon lásky se má vzbuzovat častěji. Tím, že plníme Boží přikázání, žijeme křesťanským životem, modlíme se, plníme i zahrnutě úkony lásky. Po těžkém hříchu máme povinnost vzbudit úkon dokonalé lítosti, což je také láska.
Láskou Boží máme milovat i sebe: „milovat budeš bližního svého jako sebe samého.“ Máme milovat své tělo i duši.
- Především náš život nadpřirozený má být ceněn nade vše, máme se snažit jej uchovat, rozmnožovat, když jej ztratíme, co nejdříve jej máme získat lítostí a pokáním.
- Rozumně máme pečovat o fyzický život: zdraví, zaměstnání, stav, čest, pověst, hmotné věci…
Láska Boží k sobě se nejvíce uskuteční, když budeme žít podle Pána Ježíše Krista a budeme jej následovat a učit se od něho.
Láska Boží zahrnuje i bližního: „Nové přikázání vám dávám, abyste se milovali navzájem jako jsem já miloval vás.“ Mt 22,39. Tato láska k bližnímu má být: soucítící (radovat i rmoutit se s bližním, tj. má být vnitřní), účinná tj. projevená vnějšími skutky milosrdenství, všeobecná, vztahovat se má na všechny lidi a má být dbalá správného řádu. Toto přikázání lásky k bližnímu zavazuje častěji v životě uskutečňovat. Ani hříšníkovi nesmíme nikdy přát zlo věčného zavržení, pouze podmíněně zlo časné, aby se obrátil.
Zvláštní láska k bližnímu je láska k nepřátelům. „Já vám pravím: milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kdo vás pronásledují.“ Mt 5,44. Nepřítel je ten, kdo nám působí bezpráví, urážku, nenávidí nás. Tato láska musí mít tři prvky:
- Musí odpustit a to i tehdy, když nepřítel o to nežádá. Nesmí si přát pomstu, ale může žádat náhradu za způsobenou škodu na cti, majetku a pověsti (bez nenávisti), ale lepší je na tom netrvat. Ten neodpouští, kdo říká nepřeji mu nic zlého, ale i nic dobrého. Říká, že odpouští, ale nechce s ním promluvit, nechce zapomenout, to je vlastně neodpuštění.
- Láska má být i vnitřní – modlit se za nepřítele, vnější – projevovat obecné úkony lásky jako je pozdravení, podání ruky, nevyhýbat se, odpovídat na otázky. Kdybychom tyto úkony vnějších projevů zanedbává-li častěji, byl by to těžký hřích. Jen spravedlivé důvody dovolují na čas tyto úkony odepřít (k zabránění nových sporů, k polepšení).
- Kdo někoho urazil, má žádat o odpuštění sám nebo skrze někoho jiného. Při vzájemné urážce má žádat o usmíření ten, kdo více urazil. O usmíření mluví Pán Ježíš např. Mt 5,23-24.
V lásce k bližnímu se řídíme určitými zásadami: podle velikosti potřeby, podle velikosti nouze a podle určitého pořadí:
Potřeba – nouze je:
- Svrchovaná – buď je ohrožen časný život nebo věčná spása.
- Nouze vážná – když hrozí škoda na majetku, vězení, těžký hřích.
- Nouze lehká – když si může bližní i sám pomoci.
Pořadí ve vztahu k bližnímu: spojení pokrevní, duchovní, lidské.
V lásce dobročinné:
- přednost má větší nouze bližního (ne svazky),
- ve stejné nouzi má přednost svazek pokrevní.
Spíše je tedy nutno pomoci otci tělesnému než duchovnímu. Rodiče, bratři, sestry mají přednost před přáteli a dobrodinci. Mezi příbuznými je toto pořadí: manželé, rodiče, sourozenci a ostatní.
Dobro církve však má přednost před dobrem soukromým. Toto pořadí se však týká jen povinných skutků lásky blíženské. Dobrovolné skutky lásky nehledí na pořadí, ale jednají daleko velkoryseji a šířeji. „Kdo mě miluje zachovává moje přikázání.“ Jan 14,21. „Láska je mezi ctnostmi to co je slunce mezi hvězdami, dává jim lesk a krásu.“ (Sv. František Saleský).