Zelený čtvrtek “ C „

Ježí Kristus nepřišel Starý zákon zrušit, ale naplnit. S tímto pohledem chceme chápat i události dnešního dne. Ježíš slavil starozákonní velikonoční večeři a nelišil se tak od jiných Židů, ale tuto starozákonní večeři naplnil novým obsahem. Ten hlavní nový obsah je v tom, že Ježíš si již nadále nepřeje, aby se zabíjeli beránkové a připravovali se k večeři, ale namísto beránka Ježíš ustanovil chléb a víno, tedy jakousi nekrvavou obětinu, která se má předkládat Bohu. Ovšem do tohoto chleba a vína Ježíš zázračně “ vdechl “ – můžeme-li to tak říci, sám sebe a to ještě sebe obětovaného na kříži za spásu světa. To jsou ta slova, která jsme četli z listu sv. Pavla ke Korintským: “ toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Slovo vydává znamená, že je obětováno na kříži. “ Toto je moje krev, která se za vás prolévá na odpuštění hříchů“ Znamená opět krev ve smrti na kříži. Ježíš Kristus tak sám nahradil beránky a stal se jednou pro vždy “ beránkem, který snímá hříchy světa.“Jak to o něm řekl sv. Jan Křtitel. A jestliže Ježíš řekl: “ to čiňte na mou památku, znamená to, že si máme připomínat toto Ježíšovou ustanovení, tento Ježíšův dar lásky. Ježíš jednou pro vždy přinesl jedinou krvavou oběť sám a od té chvíle si nepřeje, aby se konaly krvavé oběti zvířecí či lidské. Proto když konáme památku večeře Páně je to vpravdě nekrvavá oběť, ale zpřítomnění a připomínka jediné krvavé oběti Pána Ježíše.                                                                                                  Nezapomeňme ještě na slova Ježíšova: “ vezměte a jezte, vezměte a pijte z toho všichni.“ Pán Ježíš si přál, aby jeho věřící učedníci jedli a pili pokrm a nápoj lásky a tím i života věčného. Ježíš k tomu ještě připojil: “ Kdo jí tento chléb má v sobě život a já ho vzkřísím v poslední den.“ Apoštolové a učedníci tento Ježíšův příkaz konali, shromažďovali se kolem stolu a konali tak na Ježíšovu památku slavení večeře. Protože také v duchovním smyslu pochopili příklad umývání nohou Pánem Ježíšem. Kdo přijímá musí být čistý na duši. Křtem svatým je člověk prvně zcela čistý na duši a pak očištěním od Pána Ježíše při vyznání hříchů ve svátosti smíření. A toto očištění duše naznačovalo umývání nohou. A druhý důvod pro umývání nohou Pána Ježíše je, aby ten, kdo přijímá svatý Boží chléb konal skutky lásky k bližnímu, jak řekl Pán Ježíš apoštolům: „Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili co jsem učinil vám.! Proto také křesťané před každou památkou večeře Páně vyznávali a vyznávají své hříchy a tím byli a jsou očišťováni od svých hříchů každodenních, všedních. Z původně prostého konání památky večeře se postupem času v církvi vyvinula forma mše svaté, kterou konáme i v současnosti a jsme rádi, že v současnosti se vracíme k některým původním zvyklostem ze slavení památky večeře Páně na př. k četbě z Písma sv., k přímluvným modlitbám, k předávání si pokoje Božího na znamení usmíření a lásky, k častému sv. přijímání, také k častějším podávání pod obojí způsobou. Pod obojí způsobou budeme přijímat i dnes na památku poslední večeře Páně. Mějme v úctě tento dar velké lásky Pána Ježíše, neboť právě uprostřed této večeře chce být Pán Ježíš uprostřed nás a s námi. Važme si této svátosti jako vpravdě Nejsvětější svátosti a podle svých možnostgí rádi do společenství víry kolem stolu večeře Páně přicházejme.