Svátek sv. Rodiny “ B “ – katechetická

Svátky vánoční jsou především svátky rodinné, protože i Ježíšek se narodil do rodiny i když v chudobě. Četli jsme o vánocích o starostlivosti Josefa a Marie o novorozeného Ježíška a dnes jsme četli o útěku Josefa s Marií s Ježíškem před Herodem, aby uchránili dítěti život. Byl to pro rodiče velká obětavá láska. Chceme si dnes všimnou čtení z knihy Sirachovcovy ze Starého zákona. Je zde rozvedeno 4. Boží přikázání, které i Ježíš potvrdil a ještě prohloubil Všimneme si dnes hlavně úcta lásky dětí ke svým rodičům. Tato úcta a láska vychází z úcty a lásky k Bohu. Rodiče jsou podle naší víry spolupracovníky Božími na předání života a výchově dětí, proto je skutkem piety – lásky, aby z titulu spravedlnosti děti splácely dluh svým rodičům za dar života, neboť život lidský spojený s nesmrtelnou duší od Boha, kterou každé dítě od Boha při početí dostává, je velkým Božím darem ke štěstí pozemskému a pro ty, kteří přijali křest sv. i pro štěstí věčné. Často při pohřbu zejména maminky zdůrazňuji kolik obětavé lásky vynaložila pro své dítě než se z něj vyvinul dospělý člověk a i potom ho provází mateřská láska.                                                                                                                                                                         Láska a úcta k rodičům vyžaduje, aby dítě bylo citlivé k rodičům, stálo při rodičích v dobách dobrých i zlých, pomáhalo rodičům v oblasti hmotné  – dary a různá pomoc . V každém případě se mají děti vystříhat, aby se styděly za své rodiče, aby jim přály zlo nebo smrt, nemají k nim být nelaskaví, tvrdí v slově, případně vztáhnou na ně ruku. Důležitá v oblasti lásky k rodičům je také pomoc v jejich nemoci, v bídě nebo stáří jako věřící mají jim děti zprostředkovat smíření s Bohem a vykonat poslední vůli např. křesťanský pohřeb a nechat za jejich duši sloužit mše sv. Být uctivý k rodičům neznamená, že jim musíme vykat jak tomu bylo někde v minulých dobách. Vzpomínám, že i svatý Jan Bosko vykal své mamince Markétě. Ale že si svých rodičů vážíme a neprovokujeme je ke hněvu, vážíme si otce i matky, i když ve stáří třeba mají sklerozu nebo jsou dětinští. Tím více naopak musíme se snažit o ohleduplnost. Na rozdíl od toho, že lásku a úctu máme mít k rodičům po celý náš život, poslušnost v přesném slova smyslu pouze do doby své dospělosti. Pokud ovšem bydlíme i nadále v rodičovském bytě, je třeba se podřídit rodinnému pořádku a respektovat přání rodiny např. respektovat názory svých rodičů a přemýšlet o nich. Jak je poučné, když čteme o dítěti Ježíši, že byl rodičům poddán a prospíval v moudrosti u Boha i u lidí. Je třeba si ještě uvědomit, že dítě i když není dospělé, nemusí a nesmí poslechnout rodiče, kdyby žádali od dítěte vykonat těžký hřích (např. krádež, nemravnost). Někdy se vyskytuje i pedofilní otec, který nutí dceru k intimnostem s ním – je třeba více poslechnout Boha než lidi!! Totéž platí i při volbě stavu  nebo povolání, zejména duchovního. Často se zapomíná, že toto přikázání má ve své větě Boží příslib “ abys dlouho žil a dobře se ti vedlo na zemi.“I když se dnes mluví o krizi rodinného života, snažme se my křesťané brát si vzor ze svaté Rodiny Nazaretské a prosit Ježíše, Marii a Josefa, abychom také byli svatými rodinami ve kterých je živý Ježíš Kristus.