Slavnost Zjevení Páně “ B “ – katechetická

Dnešní slavnost Zjevení Páně znamená, že Bůh zjevil svého Syna Ježíše Krista pohanům. Mudrové – králové z Východu byli prvními pohany, kteří hledali pravdy Boží, kteří šli dalekou cestu vedeni hvězdou, aby nalezli Božské dítě Ježíše a obětovali mu dary a klaněli se mu. Tradice dala těmto králům jména a to Kašpar, Melichar, Baltazar a také z tradice se dozvídáme, že po vyslání apoštolů Ježíšem učit a křtít tito králové byli také pokřtěni. Jejich ostatky se v současnosti nalézají v katedrále v Kolině n. Rýnem v Německu. Dnešní slavnost Zjevení Páně  a klanění mudrců je počátek misijního poslání církve tj. šíření víry, protože Ježíš nepřišel pouze pro Izraelity, ale pro všechny lidi. U sv. Pavla v listu Timoteovi čteme: Bůh si přeje, aby všichni lidé došli k poznání pravdy a byli spaseni…                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           Ježíš dal misijní příkaz když řekl: Jděte do celého světa, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. a kdo uvěří a bude pokřtěn bude spasen.  V době apoštolské šířili víru především apoštolové a jejich pomocníci jáhnové. Nejvíce aktivním byl sv. Pavel, který také je nazýván apoštolem národů. V době svobody pro církev od r. 313 křesťané podnikali misie do severní Afriky, Anglie, na Balkán. Misie byly konány pod patronací papežů. V této době je známá také francká a iroskotská misie ve které vynikli sv. Kilián, sv. Kolumbán. Později asi v 6. století je známá anglosaská misie, kde zase vynikl sv. Bonifác, Wilibrod, Winfríd a to misijní činností mezi germánskými národy. Slovanská misie pak byla v 8 století a zasloužil se o ní sv. Cyril a Metoděj a to v Českých zemích, v Bulharsku, Maďarsku a Jugoslávii.  Kolem r. 1300 byla již Evropa křesťanská. V 15. století po objevení Ameriky se konají misie do Ameriky severní i jižní a zúčastnili se jí ponejvíce řády Františkánů a Jezuité. Jezuité také konali v této době misie do Indie, Japonska a Číny – nejvíce se proslavil sv. František Xaverský. Až v 17. století se šířila víra misionáři Afriky, zejména tzv. Bílí bratři, v 18. stol. se šířila víra do Východoasijských zemi, do Australie a Oceánie, opět ponejvíce různými řeholními společnostmi.                                                                                                                                                                                                                                                                             Můžeme si dát otázku: Je třeba ještě misijní činnost, když prakticky byla hlásána víra na celém světě? 2.Vatikánský koncil vydal dekret o misijní činnosti církve Ad gentes a tento momo jiné prohlásil, že církev je ze své podstaty misijní. V současné době se ovšem mění způsob misijního hlásání. Podporují se misijní země tím, že se církev snaží, aby tyto země měli vlastní kněze, biskupy, řeholníky. Církev v rámci inkulturace dovoluje, aby jednotlivé země si upravily bohoslužby a další zvyky podle svých tradic ( na př. specifická hudba, i liturgický tanec atd.). Dále do misijních zemi přicházejí křesťanští odborníci jako učitelé, inženýři, lékaři a pomáhají tamním církvím. Evropští misionáři kněží a řeholníci spíše dnes jsou poradci tamních farností a diecésí. V neposlední řadě světová církev podporuje mnohé misijní oblasti finančně a materiálně. Pomáhá jim vybudovat křesťanské školy, nemocnice, sociální ústavy a pod. Je znám lékař Albert Schweitzer, který působil v Africe, matka Tereza z Kalkuty, působicí charitativně v Indii. V moderní době se také moderně osvědčili misionáři Dona Boska – Salesiáni a to hlavně v Jižní Americe zejména v odlehlých částech Patagonie a Argentiny. Misijní činnost může však podporovat každý z nás a to šířením víry zde, v našich rodinách, v našich obcích a to slovem, brožurou, knihou, příkladem křesťanského života, ale hlavně modlitbou. Sv. Terezička Ježíškova je patronkou misionářů, ačkoliv žila jen v klášteře, ale hlavně svou modlitbou. Můžeme podporovat misijní činnost také finančně když je sbírka na misie, nebo můžeme přijmout na dálku kmotrovství z misijní krajiny nebo podporovat chudé dítě v misijní krajině. Kéž Panna Maria královna apoštolů a matka církve nám pomáhá svou přímluvou, aby misijní díla byla požehnaná.