Slavnost Těla a Krve Páně “ A „

Minulou neděli jsme uvažovali o tajemství Trojice Boží, dnes chceme rozjímat o tajemství naší víry o Těle a Krvi Páně. Je jednou ze základních pravd naší víry, že člověk je složená bytost z hmotného těla a duchové duše. Jako věřící máme povinnost jak ke svému tělu tak ke své duši. Především je třeba, aby tělo dostávalo denní jídlo a pití a to se učí již malé dítě a v tom pokračuje i dospělý člověk. Za to se i modlíme, když říkáme v modlitbě Páně “ chléb náš každodenní dej nám dnes…“ Kdybychom tělu nedávali jídlo a pití dostavily by se nemoci anebo dokonce i smrt. Bohužel na světě je mnoho lidí, zejména ve třetím světě, kde umírají lidé hladem. Pán Ježíš nás poučuje ve svém evangeliu, abychom nepečovali úzkostlivě o to co bychom jedli.. a vede nás k tomu, abychom daleko více se starali o svou duši. Tělo je totiž smrtelné – a to nám nemusí říci ani Bible, to je všeobecná známost – ale duše je nesmrtelná. I to je základní pravda naší víry. Pán Ježíš zdůrazňuje vzhledem k duši když říká: “ co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši.“ Ježíš nám proto dává dvojí pokrm pro naši duši: tím prvním je slovo Boží a tím druhým je svátostný pokrm Těla Kristova pod způsobou chleba a vína. Tento pokrm pro duši nám zanechal Pán Ježíš při své Poslední večeři a přál si, aby kněží tuto večeři konali až do skonání světa, protože chtěl, aby duše lidské byly zdravé, plné života, aby byly připravené pro život věčný. Řekl zcela jasně: “ Kdo jí mé tělo a pije mou krev má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Je to velký projev Boží lásky, že Ježíš při Poslední večeři zázračným a tajemným způsobem prostupuje chléb a víno, aby tímto skrytým způsobem mohl vstoupit do lidských duší, aby duše byly naplněny Božím životem, Boží láskou a svatostí. Ježíš řekl při Poslední večeři na adresu věřících lidí: “ Jezte z toho všichni“, “ pijte z toho všichni“. Častokrát za zdraví tělesné platíme lékařům, platíme za léky nebo taky různým léčitelům. Ježíš nám nabízí pokrm pro duši zcela zadarmo a to je lék pro nesmrtelnost a věčný život. V prvních dobách církve téměř všichni věřící zúčastnění na mši přicházeli si pro Boží chléb, protože věděli, že Ježíš nepřišel pouze pro spravedlivé, ale i pro hříšníky a pokud křesťané se dopustili hříchů pak tyto vyznávali ve svaté zpovědi nebo ve všeobecném vyznání hříchů na začátku mše sv. a před svatým přijímáním. “ Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena.“ Když s dětmi probíráme na náboženství o svatém přijímání pak si na obrázku výstupu na horu ukazujeme, že na této cestě vzhůru nás věřící posiluje stále svaté přijímání. Je to nejpotřebnější svátost od našeho dětství až po stáří. Děti přijímají své první svaté přijímání a nemocný a umírající křesťan má přijmout své poslední svaté přijímání, kterému říkáme viatikum, tj. pokrm na cestu. V minulém století sv. papež Pius X. zavedl časté sv. přijímání a přál si, aby často přijímaly i  děti a toto potvrdil a ještě prohloubil 2. Vatikánský koncil, který rozšířil i možnost přijímat pod obojí způsobou Těla a Krve Páně papež Jan Pavel II. umožnil i přijímání dvakrát za den, pokud jsme dvakrát na mši svaté. Podmínkou ovšem vždy je, kromě lítosti a odpuštění hříchů, naše víra, že tento pokrm je Tělo Kristovo a nápoj Krev Kristova a tuto víru je nutno vždy před přijetím potvrdit slovem Amen, tj. věřím. Kde je víra je jistě i láska k Pánu Ježíši a proto je nutná i touha se s Ježíšem setkat a přijmout ho do své duše. Sledujeme-li životopisy svatých pak přes různost najdeme u nich jedno společné a to, že všichni svatí rádi a často přijímali Boží Tělo. Naše patronka sv. Zdislava žila téměř z každodenního sv. přijímání Těloa Kristova a proto mohla být vzornou manželkou, starostlivou matkou čtyř dětí, horlivou rozdavatelkou, milosrdné lásky k trpícím a chudým i podporovatelkou církve v naší vlasti. Kromě přijímání Těla Kristova se také klaníme Ježíši Kristu pod způsobou chleba ve svatostánku nebo Tělu Kristovu pod způsobou chleba v monstranci a to hlavně o svátcích Božského Srdce Páně a jednou v roce konáme i průvod, kdy chceme tímto Ježíši Kristu poděkovat za jeho lásku, že nám dává pokrm pro duši, abychom v jeho síle došli do nebeského domova. Vyjadřujeme tímto průvodem i svou víru, neboť Ježíš řekl: “ Kdo mne vyzná před lidmi a nebude se mne stydět, k tomu se vyznám i já na Božím soudu.“ Pane Ježíši, děkujeme Ti, že přicházíš na náš oltář každodenně a my Tě můžeme přijímat, klanět se Ti, být Ti nablízku zde v kostele. Slibujeme Ti, že Ti zůstaneme věrni a budeme si vždy Tvého daru velké lásky vážit. Amen.