Památka Všech věrnýcch zemřelých – Dušiček 2.11. “ A „

V naší křesťanské evropské civilisaci se ustálila tradice, že v listopadové dny kroky lidí kráčí na hřbitovy, aby uctili památku svých zemřelých rodinných příslušníků, přátel a známých. Církev také koná na hřbitovech v tyto dny pobožnosti, kropí hroby svěcenou vodou a modlí se za duše v očistci. Sdělím Vám svoji osobní zkušenost: jak už to bývá, postupně jsem se loučil naposledy se svým otcem Václavem a o několik let později se svou maminkou Růženou. Jistě jsem měl své rodiče rád a po jejich pohřbu trvalo více než jeden rok než jsem se s jejich odchodem vyrovnal. Co se ale stalo dále:“ více jsem se jako věřící s nimi spojoval v modlitbě a myslel na ně jako přítomné u Boha v Boží skutečnosti, v nebeském domově a to mě dodávalo útěchu a klid duše.“ Oběma jsem totiž před smrtí udělil svátost pomazání nemocných a dal viatikum. Proč vám toto říkám, protože se domnívám, že podobný proces probíhá u všech pozůstalých, kterým zemře někdo drahý. Rozdíl však může být pouze v tom, že ten kdo nemá víru v Boha tak tomu postupně vybledne vzpomínka na zemřelého anebo se zcela vytratí.                                                                                                                                                                                                                     My jsme dnes zde na hřbitově, abychom vzpomenuli na všechny zemřelé a nejenom na jejich životy až do jejich smrti, ale především na jejich duše, o kterých věříme, že žijí u Boha. Protože se v církvi také modlíme “ od náhlé a nenadálé smrti vysvoboď nás Pane“, musíme si dát otázku co to znamená. Věřící by si měli přát, aby se mohli na smrt dobře připravit a to dát do pořádku své svědomí, očistit svou duši vyznáním hříchů, případně přijmout svátost nemocných jako posilu pro duši – často se tomu říká přijmout poslední pomazání od kněze církve. Ale co když někdo zemře náhle anebo při automobilovém neštěstí? Chceme si uvědomit, že každá duše předstupuje nejprve po smrti před Boží soud, ale tento soud  podle Písma sv. bude konat Pán Ježíš Kristus a ten, který za všechny lidi zemřel na kříži bude chtít lidi spasit. Tento soudce Ježíš je jistě spravedlivý, ale ještě více plný milosrdenství – každé duši ukáže své rány na rukou, na nohou a v boku, které z lásky přijal, aby všechny spasil a zeptá se zda-li chce přijmout spásu a napravit v očistci to co na zemi zanedbal. Odpověď duše je sice pro nás tajemstvím, ale teologové předpokládají, že velké množství duší než bude přijata do nebe bude muset projít očistcem.  A proto jsme také my zde v církvi putující, abychom pomáhali těmto duším v očistci svými modlitbami, dobrými skutky lásky a proto ta modlitba, kterou tak často slyšíme na pohřbech i dnes platí především pro duše v očistci: “ odpočinutí věčné dej jim Pane a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají v pokoji.“ A tak vám všem děkuji i jménem všech duší v očistci, snad našich příbuzných a přátel za vaše modlitby a skutky lásky. A mějte víru a naději,že vaši drazí opravdu jsou nebo budou ve věčném Božím světle pravdy a lásky a budou spočívat v Božím pokoji, který je štěstí a radost. Amen.