Papež František se po konzultaci se světovými biskupy rozhodl změnit pravidla pro používání misálu z roku 1962, který jeho předchůdce Benedikt XVI. před čtrnácti lety liberalizoval jako „mimořádný římský ritus“. Dnes papež zveřejnil motu proprio „Traditionis custodes“ o používání římské liturgie v podobě před rokem 1970 a připojil k němu dopis, v němž vysvětluje důvody svého rozhodnutí. Zde jsou hlavní novinky.

Pod autoritou místních biskupů

Odpovědnost za regulaci slavení podle předkoncilního ritu se vrací biskupovi, moderátorovi diecézního liturgického života: „Je v jeho výlučné kompetenci povolit používání Missale Romanum z roku 1962 v diecézi podle pokynů Apoštolského stolce“. Biskup musí zajistit, aby skupiny, které již slaví podle starého misálu, „nevylučovaly platnost a legitimitu liturgické reformy, nařízení II. vatikánského koncilu a magisteria papežů“.

Další omezení

Mše podle starého ritu se již nebudou konat ve farních kostelech, kostel a dny slavení určí biskup. Čtení budou „v místním jazyce“ s použitím překladů schválených biskupskými konferencemi. Celebrantem musí být kněz pověřený biskupem. Biskup je také zodpovědný za ověření, zda je vhodné zachovat slavení podle starého misálu, a ověřuje jeho „účinnou

užitečnost pro duchovní růst“. Je totiž nutné, aby kněz, který má na starosti liturgii, měl na srdci nejen důstojné slavení liturgie, ale také pastorační a duchovní péči o věřící. Biskup také „bude dbát na to, aby nepovoloval zakládání nových skupin“.

Kněží vysvěcení po zveřejnění dnešního motu proprio, kteří mají v úmyslu používat předkoncilní misál, „musí předat formální žádost diecéznímu biskupovi, který se před udělením povolení poradí s Apoštolským stolcem“. Ti, kteří tak již činí, musí požádat diecézního biskupa o povolení k jeho dalšímu používání. Instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, „zřízené papežskou komisí Ecclesia Dei“, budou spadat pod jurisdikci Kongregace pro řeholníky. Na dodržování těchto nových ustanovení budou dohlížet Kongregace pro bohoslužbu a Kongregace pro řeholníky.

Papežův průvodní dopis biskupům celého světa

V průvodním dopise k dokumentu papež František vysvětluje, že ústupky stanovené jeho předchůdci pro používání starého misálu byly motivovány především „snahou podpořit překonání schizmatu vyvolaného hnutím vedeným biskupem Lefebvrem“. Žádost adresovaná biskupům, aby velkoryse přijali „oprávněné aspirace“ věřících, kteří žádali o používání tohoto misálu, „měla tedy ekleziální důvod, totiž obnovení jednoty církve“. František poznamenal, že „mnozí v církvi si tuto možnost vykládali jako možnost volně používat Římský misál promulgovaný svatým Piem V., což vedlo k jeho paralelnímu používání s Římským misálem

promulgovaným svatým Pavlem VI.“.

Ústupky vedly ke zostřování rozdílů

Papež připomíná, že rozhodnutí Benedikta XVI. motem proprio „Summorum Pontificum“ (2007) bylo podpořeno „přesvědčením, že takové opatření nezpochybní jedno ze zásadních rozhodnutí II. vatikánského koncilu, a nepodkopá tak jeho autoritu“. Před čtrnácti lety papež Ratzinger prohlásil, že obavy z rozdělení farních společenství jsou neopodstatněné, protože, jak napsal, „obě formy užívání římského ritu se mohou vzájemně obohacovat“. Průzkum, který nedávno mezi biskupy provedla Kongregace pro nauku víry, však přinesl odpovědi, které odhalují, jak píše František, „situaci, která mě trápí a znepokojuje, a utvrzuje mě v nutnosti zasáhnout“, když se „vážně přehlíží touha po jednotě“ a ústupky nabízené s velkorysostí se využívají „k zvětšování vzdáleností, zostřování rozdílů a vytváření protikladů, které zraňují církev a brání jí v cestě, a vystavují ji tak riziku rozdělení“.

Odmítání koncilu je proti Duchu svatému

Papež v dopise konstatoval, že je zarmoucen zneužíváním liturgického slavení „na jedné i druhé straně“, ale také že je zarmoucen „instrumentálním používáním Missale Romanum z roku 1962, které se stále více vyznačuje rostoucím odmítáním nejen liturgické reformy, ale i II. vatikánského koncilu s nepodloženým a neudržitelným tvrzením, že zradil tradici a ‚pravou církev'“. Pochybovat o koncilu, vysvětluje František, „znamená pochybovat o samotných úmyslech Otců, kteří na ekumenickém koncilu slavnostně uplatnili svou kolegiální moc cum Petro et sub Petro, a nakonec pochybovat o samotném Duchu svatém, který vede církev“.

František nakonec přidává poslední důvod svého rozhodnutí změnit ústupky z minulosti: „Ze slov a postojů mnoha lidí je stále více patrné, že existuje úzký vztah mezi výběrem slavení podle liturgických knih před Druhým vatikánským koncilem a odmítáním církve a jejích institucí ve jménu toho, co považují za ‚pravou církev‘. Je to chování, které je v rozporu se společenstvím a živí snahu o rozdělení… proti kterému apoštol Pavel tvrdě reagoval. Právě proto, abych bránil jednotu Kristova těla, jsem nucen odvolat povolení, která udělili moji předchůdci.“