Ježíšovo zmrtvýchvstání – katechetická promluva “ B „

Katechetická promluva na Ježíšovo zmrtvýchvstání.

Všichni evangelisté Mt, Mk, Lk, Jan podávají zprávy o zmrtvýchvstání Ježíše.

Ježíš zemřel v pátek v 15 h. a to se právě zabíjeli beránkové pro velikonoční

večeři – Ježíš tak byl pravý beránek Boží. Při smrti Pána nastalo zemětřesení,

v chrámě se roztrhla opona vedoucí do velesvatyně.

Ježíš byl pohřben do nového hrobu Josefa z Arimatie ( obrazně jako byl v panenském

lůně P.Marie a narodil se bez porušení panenství Marie ) tak vstal z mrtvých 3.dne

bez porušení pečetí zakrytého hrobu hrobovým kamenem.

Zdánlivě od pátku do neděle to nejsou 3 dny, ale je třeba počítat tehdejším počítáním času: Židé počítali nový den již západem slunce. Takže 1.den byl pátek

až do západu slunce, 2.den od západu slunce v pátek do západu slunce soboty,

3.den od západu slunce soboty do neděle – tedy třetího dne vstal z mrtvých

někdy v noci.

Kámen od hrobu odvalili až andělé a to silou zemětřesení, Ježíš nepotřeboval

odvalení kamene, ale svědkové vzkříšení a to jak vojáci tak ženy a apoštolové.

Komu se Ježíš zjevoval: Marii Magdaleně, ženám, sv. Petrovi 2x, apoštolům 4x

2x ve večeřadle, 1x u jezera při rybolovu, 1x na hoře Olivové při nanebevstoupení,

2 učedníkům Emauzským, 500 učedníkům najednou, nakonec sv. Pavlovi u Damašku.

Ježíš se zjevuje: náhle se objevuje, náhle zmizí – nepotřebuje vcházet dveřmi. Ježíš

má nové tělo – ne předchozí své biologické, ale vzkříšené – oslavené, nepodléhající

hmotě, prostoru a času, kde duch vládne nad tělem. Komu se zjevuje musí dát schopnost ho vidět – vojáci ho ani proto nemohli vidět. Zjevení je víc než vidění.

Ve zjevení ho vidí více lidí, ve vidění pouze vizionář – vyvolený, aby viděl Ježíše.Ve

zjevení Ježíše mohou se i dotknout Ježíšových rukou, nohou, Ježíš s apoštoly večeří,

Ježíšovi zůstaly i rány na rukou, nohou a v boku, ale jako oslavené. Ješíš vzkříšený je

velké tajemství, které nemá obdoby

Zjevování Pána Ježíše je omezeno na 40 dní po svém vzkříšení – k vidění dochází

i během církve např. sv.Markéta Marie Alacoque, sv. Faustina Kowalská.

Pán Ježíš slibuje, že bude se svou církví až do skonání světa a to v síle Ducha sv.

ve Večeři Páně, zejména pod způsobou chleba a vína,

ve slovech Písma sv. S.Z. jako předpovědi o jeho utrpení, smrti a vzkříšení a N.Z.

zejména, když se předčítá evangelium o slovech a skutcích Pána Ježíše,

dále ve společenství věřících, „kde jsou dva nebo tři shromážděni v jeho jménu“

a to se děje nejvíce při udílení svátostí a společných modlitbách.

Dále je Pán tajemně přítomen v bližním, který potřebuje naši pomoc – „cokoliv jste

učinili svému bližnímu, mně jste učinili…“.

Pán Ježíš slibuje vzkříšení a věčný život každému, kdo uvěří v něho a bude pokřtěn,

také každému, kdo bude přijímat jeho tělo a krev pod způsobou chleba a vína.

Pán Ježíš dal příkaz, aby apoštolové a učedníci hlásali Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení pro věčný život a křtili ve jménu Nejsvětější Trojice až do konce světa

a od nejstarších dob církve konali památku Večeře Páně jak si to Pán přál a od

nejstarších dob církve slavili každoročně velikonoce jako nejdůležitější dar Boží

lásky v Pánu Ježíši a každou neděli jako připomínku velikonočního daru Božího,

za který děkovali – proto Večeři Páně se začalo říkat děkování – eucharistie.

Za svědectví o této víře v Ježíše vzkříšeného všichni apoštolové včetně sv.Pavla

kromě sv. Jana ( který ale také trpěl – nakonec na ostrově Patmos ) zemřeli mučednickou smrtí, sv. Petr v Římě ukřižováním hlavou dolů.

„Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme,

Pane, Ježíši Kriste.“