5. neděle velikonoční “ C „
4. 05. 2019Během celé velikonoční doby čteme ze Skutků apoštolů. Při tomto čtení si chceme uvědomit, že jedním z důkazů pravosti naší víry je to, že se křesťanství šířilo i přes nepříznivé podmínky v židovství i pohanství. Tehdy platilo, že Kristus ukřižovaný je pro Židy pohoršením a pro Pohany bláznovstvím. Nejenom Židé pronásledovali křesťany, ale i Pohané v řecko-římském světě. Kromě toho byla v prvních třech stoletích nejméně 3 velká a krutá pronásledování křesťanů a po posledním pronásledování byly už vydávány v Římské říši mince, kde bylo napsáno, že jméno křesťan bylo vyhlazeno z povrchu země. A přece to nebyl konec, ale naopak vždy platilo, že krev mučedníků se stává semenem nových křesťanů. Není možné vysvětlit přirozeně toto šíření křesťanství, ale jen tím, že Ježíš vzkříšený zůstával ve své církvi se svým Svatým duchem jako zdroj nového života věřících, nové lásky Boží a nadlidské síly a statečnosti. “ Já budu s vámi až do konce světa“. Apoštolové nám ukázali, že neverbovali nové učedníky lacinými sliby nebo líbivými frázemi, ale získávali je hlásáním celého učení Pána Ježíše a jak jsme slyšeli, vyžadovali od svých nových učedníků vytrvalou víru, která pro Boží království je ochotna i něco vytrpět. Ježíš Kristus totiž přinesl nové učení, které pro lidi znamenalo radikální změnu životních postojů a jednání. Pro každého nového věřícího to znamenalo, aby změnil svůj životní styl, aby vzal na sebe Ježíšovo učení jako kříž a následoval Ježíše na jeho cestě. Křesťan musel každodenně bojovat proti sklonům své přirozenosti nakloněné ke zlému, musel často pro svůj nový životní styl trpět i z vnějšku. A tak je tomu i dnes. Lidé nevěřící se třeba vysmívají víře křesťanů, posmívají se, že věřící dívky a chlapci jsou zdrženliví, manželé žijí podle Božího zákona a nedávají utrácet počaté dítě atd. Každý z vás možná má vlastní zkušenosti s tímto výsměchem ze strany nevěřících. Pán Ježíš však byl a stále je silou víry i statečnosti učedníků. Křesťané kromě víry poznali od Ježíše novou životní hodnotu a to Boží lásku – lásku tak krásnou, obšťastňující a bohatou, která v řečtině je nazývána a g a p e . Věřící věděli, že tuto lásku mohou mít jen když budou s Ježíšem spojeni. Tak jako ratolesti jsou spojeny s kmenem, aby dostávaly mízu a mohly se zelenat, kvést a vydávat plody, tak i věřící jen ve spojení s Pánem Ježíšem dostávají Boží život a Boží lásku. Tento život Boží i Boží lásku prvně dostávají věřící na svatém křtu a pak při příjímání svátostí, zejména svatého přijímání při mši sv., které se také říkalo “ hody lásky.“ První křesťané po bohoslužbě zůstávali často v láskyplném společenství a podělovali se o pokrmy a o další potřebné věci, navzájem se potěšovali, povzbuzovali, radovali se – jedním slovem prokazovali si bratrskou lásku – agape. Dnes při stavbě moderních kostelů se také počítá s místností, kde by se po bohoslužbě mohli věřící shromažďovat k podobným aktivitám lásky Boží – agape. Kdo najde životní styl Ježíše Krista a Boží lásku a to nejenom jako teorii, ale jako praksi věřících křesťanů, ten ji touží přijmout a přijímá ji jako drahocennou perlu a poklad. V Katolickém týdeníku byla také anketa o mladých lidech jak v různém věku, stavu a povolání se rozhodli stát se křesťany a být pokřtěni. Snažme se i my naplňovat učení Pána Ježíše tak, aby bylo na nás poznat, že patříme k Pánu Ježíši a že máme Kristovu lásku k sobě navzájem jak nás Ježíš vybízel: “ Milujte se jako jsem já miloval vás.“ Amen.