4. neděle adventní “ C „
3. 12. 2018V historickém pohledu je advent dlouhé období čekání lidstva a zejména starozákonního Božího lidu na Mesiáše, slíbeného Bohem a proroky stále přesněji předpovídaného. Slyšeli jsme v čtení proroka Izaiáše a jeho proroctví o panně a Emmanuelovi. Toto adventní čekání vrcholí v pokorné dívce MARII, která svým “ staň se “ přijala Boží poslání a stala se matkou slíbeného, předpověděného a očekávaného Spasitele. Zahleďme se v dnešní promluvě na Marii v souvislosti s její cestou do Ain Karim v Judsku a na její setkání s Alžbětou. Četli jsme,a že Maria již s Ježíškem “ pod srdcem“ se spěšně vydala za Alžbětou. Maria je nám příkladem toho ak mocně působí na věřícího člověka spojení s Ježíšem. Láska Boží v Marii překonává strach z nelehké cesty, láska Boží vede Marii, aby na její cestě se Ježíš skrze ní setkával s druhými lidmi a mohl tak rozlévat svou milost. Chceme si uvědomit, že nejen člověk hledá svým srdcem Boha, ale i Bůh v Ježíši přišel hledat lidi a přinášet jim spásu. Stejně jako Maria i církev je spojena bytostně s Ježíšem a jako putující Boží lid roznáší Ježíše a jeho milost a spásu druhým lidem. Církev je prostřednicí spásy! Čím více je kdo spojen s Ježíšem v duchu a pravdě, tím více a rád koná ve jménu Ježíšově skutky lásky k bližnímu a předává milost obrácení a spásy. Proto i v dnešní naší společnosti vidíme církev konat službu lásky k bližnímu na př. řeholními sestrami nebo jak to vidíme v předávání víry dětem a mládeži ať už rodiči , řeholními sestrami, katechety, kněžími. Maria nám dále ukazuje, že každé její setkání s lidmi provází Duch sv. vždyť prostřednictvím Marie byla Alžběta naplněna Duchem sv. a skrze ní i její dítě Jan Křtitel. I v církvi je Duch sv..vždy duší církve a je jisté, že tomu tak je i v této moderní době. 2. Vatikánský koncil je dílem Ducha sv., stejně tak i setkávání se papeže s věřícími na celém světě. Taktéž setkávání mládeže v duchu jednoty křesťanů vždy na konci roku je dílem Ducha sv. Maria je nazvána blahoslavenou, tj. šťastnou právě pro svou víru. Stejně blahoslavený a šťastný by měl být každý věřící křesťan. Věřit živou vírou a modlit se je opravdu to největší štěstí člověka zde na zemi, protože člověk je tak spojen s Bohem a uschopňuje to člověka snadno a lehce naplňovat v životě vůli Boží. Živá víra tak proměňuje člověka, že žádná překážka mu není velká ke konání dobra, žije radostně a šťastně, rád se setkává s lidmi, rád pomáhá a slouží. Maria je nám ve všem zářivým vzorem. V setkání s Alžbětou nám Maria ukazuje, že je vůlí Boží, aby se křesťané jako bratři a sestry společně modlili, aby společně rozjímali Písmo sv., aby společně vedli duchovní rozhovory a tím se vzájemně povzbuzovali, posilovali a potěšovali. Vždyť Pán Ježíš řekl “ kdo jsou dva nebo tři ve jménu mém jsem uprostřed nich.“ Pro tato shromáždění a vzájemná setkávání však také platí pravdivé rčení “ sdělená radost, dvojnásobná radost“ a v ohledu víry “ sdělená víra, dvojnásobná víra.“ Po vzoru tohoto setkání Marie s Alžbětou je dnes více než dříve od naší církve žádáno, abys se vytvářela společenství víry ve farnostech, vždyť často nekatolické církve a sekty právě těmito společenstvími získávají sympatie u lidí. Mnohde zůstávají katolíci jen izolovaní ve své víře a neotevírají se druhým bratřím a sestrám. Ve společenství naopak je možno vidět jak Duch sv. působí svými dary v rozmanitosti u různých lidí avšak ke společnému cíli. Ať se naučíme po vzoru Panny Marie přicházet k druhým lidem nejenom jako občané, ale i jako křesťané. Osvojme si opět i blahodárný křesťanský zvyk křesťanského pozdravu a nebojme se náboženského rozhovoru, na který možná mnozí lidé čekají. Duch svatý nám dá vždy jistě to potřebné do mysli a srdce co máme mluvit. A radujme se vždy zvláště ze setkání bratří a sester zde v kostele, kde se setkáváme všichni i s Ježíšem a on nás posvěcuje, abychom jím posvěceni mohli posvěcovat druhé lidi a mohli vydávat svědectví, že opravdu je Bůh – Emanuel mezi námi v Ježiši Kristu. Amen.