33 neděle v mezidobí “ C „
3. 11. 2019Blíží se konec církevního roku a proto je vhodný čas, abychom více slyšeli slova Písma sv. o budoucnosti naší planety země a co my křesťané si můžeme od této budoucnosti slibovat. Dejme si otázku: je náš pohled víry na budoucnost optimistický nebo pesimistický? Lidi nevěřící ovládá strach ze zničení světa ekologickou nebo jinou katastrofou, mnozí hledají únik v naivních vírách na př. v mimozemšťany, kteří prý vezmou lidi na jiné planety. Jiní lidé tento pesimismus z budoucnosti zahánějí různými zábavami nebo drogami, aby zapomněli. My věřící křesťané máme slova Písma sv., hlavně od Pána Ježíše v Novém zákoně. Jednu část jsme slyšeli v dnešním evangeliu. Nesdělil nám sice Ježíš přesně jak vše bude probíhat v budoucnosti, ale sdělil nám s jistotou, že k závěru světa dojde a že k tomuto závěru se stále budeme blížit. Není to však od Ježíše předpověď pesimistická, protože závěr a zánik tohoto světa bude současně následovatt proměna světa a nové stvoření: “ Bude nová země a nové nebe.“ A kdo budou uznáni za hodné a budou vzkříšeni k věčnému životu budou žít s novým oslaveným tělem. Aby někdo byl hoden tohoto nového světa a života v budoucnosti, je nutno, aby přijal učení Ježíše Krista, aby žil podle jeho učení Křesťan – učedník Pána Ježíše – dostal poslání posvěcovat a proměňovat sebe a bližní a zároveň tento svět svým svatým životem, láskou k Bohu a bližnímu. Měl jsem kdysi rozhovor s jedním profesorem během chmelových brigád v naší farnosti, který mě namítal, že křesťané právě proto, že věří v budoucnost věčného života zanedbávají pozemské skutečnosti, neangažují se tak jako nevěřící. Odpověděl jsem mu v podstatě dnešním čtením ze sv. Pavla a Koncilovým dekretem Radost a naděje. Sv. Pavel kárá ty křesťany, kteří žijí zahálčivě a nepracují a zabývají se věcmi do kterých jim nic není, tj. zbytečně se příliš zabývají budoucností, druhým příchodem Pána Ježíše a koncem světa. Těmto přikazuje sv. Pavel a to mocí Pána Ježíše, aby pracovali a žili přítomností. I koncilní učení napomíná křesťany kdo by nenaplňoval věrně s křesťanským duchem pozemské povinnosti, ohrožuje tím svou věčnou spásu. Řekl jsem mu tedy: “ naopak, křesťan u vědomí své krásné věčné budoucnosti žije lépe než lidé nevěřící, pracuje poctivě a svědomitě více než lidé nevěřící a měl by být vždy v prvních řadách žáků, studentů, dělníků, inteligence a být vždy optimistou. Spisovatel Heinrich Heer napsal příhodnou knížku k tomuto tematu “ Věčnost začíná dnes „. To znamená, že věčnost začíná křesťan naplňovat už zde na zemi ve víře a lásce – nečeká se založenýma rukama. Křesťan však nezbožští pozemské skutečnosti. Tak jako byla představa Židů, že chrám Jeruzalémský přežije věky, nikdy nebude zničen, ale Ježíš tuto představu odstranil tím, že předpověděl, že z chrámu nezůstane kámen na kameni a to se také naplnilo v r. 70 a v r. 133 ve válkách Židovských, které popisuje Josef Flavius, zrovna tak tento viditelný svět podle Ježíšovy předpovědi pomine se vší svou technikou, uměním a vědou. Ježíš totiž řekl: „Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“ To znamená i slova o konci světa, ale i o proměně světa, o vzkříšení, o nové zemi a novém nebi. Křesťan má být zároveň i realistou, neboť sleduje všechny předpověděné události v Písmu sv. Nového zákona, které budou předcházet velký den druhého příchodu Páně a konce světa. Mnohé z těchto událostí se již naplňují: na př. hrozné války, zejména poslední dvě světové, přírodní katastrofy ve větší míře atd. A i když je také předpověděno, že křesťané budou pronásledováni, zrazováni, nenáviděni a to se také naplňuje, přesto křesťané nemusí mít strach, jsou-li spojeni vírou a láskou s Pánem Ježíšem, protože tento jim dá sílu i ochranu, neboť slíbil “ ani vlas z vaší hlavy nespadne bez mé vůle.“ Ať tedy konec církevního roku v nás probudí novu živou víru, nový vytrvalý životní zápas o spásu nesmrtelné duše pro krásnou věčnou budoucnost, která začíná už nyní a zde na zemi. Amen.