3. neděle v mezidobí “ C „

Sv. Pavel napsal do Korintské církevní obce dopis s příkladem o lidském těle a svázanosti jednotlivých částí těla, kde i na nejnepatrnějším orgánu těla velmi záleží, aby poukázal na nebezpečné štěpení křesťanů v Korintě, kde jedni říkali „já jsem s Petrem, jiní já jsem s Apollem, jiní zase já jsem s Kristem.“ Pavel chtěl srovnávat lidské tělo, tedy jakýsi živý organismus s církví Ježíše Krista. Hlavou tohoto těla církve je Kristus, duší je Duch sv. a životodárnou mízou je milost Kristova, jednotlivými údy jsou věřící křesťané kněží, jáhni i laici – muži a ženy i děti.

Chceme si dnes, v týdnu modliteb za jednotu křesťanů, uvědomit, že jednota těla Kristova, těla církve, byla narušena a životodárnost celého těla tak narušena a ohrožena. Víme, že v 9. století se jedno tělo církve rozdělilo na křesťany východní- ortodoxní a pravoslavné, v 16. století na křesťany protestantské a anglikánské, abych jmenoval ty největší celky. Takto rozdělení také přestali spolupracovat s katolickými křesťany i mezi sebou navzájem, což neprospívalo nikomu, ale spíše všem velice škodilo.

V dějinném období církve poslal sám Duch sv. muže moudré a osvícené, kteří podobně jako kdysi sv. Pavel hlásali křesťanům rozděleným nebezpečí a ukazovali cestu k nápravě. Na katolické straně to byl zvláště papež Jan XXIII. a kardinál Bea. Bohudíky, že podobně jako v Korintu nastalo i v církvi nové sbližování a usmiřování, nová spolupráce a tedy i nový rozvoj živého organismu církve a to stále již trvá skoro 60 let. Křesťané si uvědomili, že nutně musí patřit k sobě, protože mají společný základ a tím je společná hlava těla církve – Ježíš Kristus a že mají společného Boha Otce, ke kterému Ježíš naučil všechny křesťany se modlit Otče náš a že je společný i Duch sv. jako jedna duše jednoho těla církve.

Ježíš v dnešním evangeliu ukázal i srdce tohoto společného těla, kterým je Písmo svaté – Bible. Je to zároveň základ a zdroj víry i života z víry. Křesťané v Písmu sv. nacházejí normy pro  život jako Boží děti ať už v zákoně Desatera, ať už v dokonalejším zákoně Horské řeči, ať už ve vrcholném příkázání lásky k Bohu a bližnímu. V Písmu sv., zvláště Nového zákona, nacházejí křesťané samotného Ježíše jako zdroj a dárce nového božího života v milosti. Z Písma sv. Nového zákona září všem křesťanům společná budoucnost začínající v kříži a vzkříšení Pána Ježíše, které je určeno také všem křesťanům, kteří uvěřili a byli pokřtěni. Právě svatý křest je tou základní a drahocennou svátostí, která zařazuje lidi do těla církve Kristovy. Tak jako tělo lidské je zdravé když všechny orgány jsou zdravé a naopak i malé slepé střevo nebo malý zub, když začnou bolet, je nemocné celé tělo. Tak je tomu i v organismu církve. Záleží na každém jednotlivém křesťanu jak žije podle víry, i když je lidsky vzato jen prostým a nepatrným členem církve.  Zrovna tak záleží na každé byť nepatrné farnosti, záleží na každé národní církvi, všichni mohou kladně nebo záporně ovlivňovat celé tělo církve.

Biskupové shromáždění na Biskupské synodě v Římě děkovali za statečnost a utrpení církve východní, což přispívalo k dobru celého těla církve. Pro společné dobro těla církve záleží tedy na každé z křesťanských církví: na naší katolické církvi, na církvi protestantské, na církvi pravoslavné a ortodoxní  nebo anglikánské jak v tomto novém tisíciletí budou žít svou víru v každodenním životě, jak budou následovat Ježíše Krista a uskutečňovat jeho učení, jak v rodinách budou předávat poklad víry novým generacím.

Je potěšitelné, že zvláště mladí křesťané ze všech křesťanských církví ukazují jednotu těla církve, když se každý rok scházejí v některém z Evropských měst, aby se tam společně modlili, meditovali nad Písmem svatým, zpívali a žili v lásce bratrské a to z podnětu bratrského společenství v Taizé. Drazí, jestliže Ježíš v evangeliu řekl, že „dnes se naplnilo toto Písmo“ pak to platí o církvi jako živém organismu, jehož hlavou je Ježíš a všichni pokřtění jsou údy tohoto těla. To ať je radostné zjištění, že Ježíš je i dnes s námi a jde s námi životem, aby dával nový život křesťanům, kteří tvoří jedno tělo. Amen.