3. neděle adventní “ B “ – katechetická

Mnozí lidé, hlavně však děti jsou již netrpěliví, rádi by aby už byly šťastné a veselé vánoce. Mnozí zase netrpělivě a o zase nejvíce děti, čekají na dárky pod stromečkem.. V listě sv. Jakuba můžeme číst o trpělivosti a to proto, že staří křesťané, kterým sv. Jakub psal byli netrpěliví. Čekali totiž blízký příchod Pána Ježíše ve slávě a to tím spíše byli netrpěliví, že první křesťané zakoušeli nemilost společnosti řecko-římské, často i pronásledování a věznění. Svatý Jakub dává netrpělivým vzor rolníka, který musí trpělivě čekat po zasetí na růst a sklizeň. Také dává příklad trpělivosti v utrpení starozákonních proroků, mimo jiné i Jana Křtitele, který trpělivě připravoval Pánu Ježíši cestu do lidských srdcí.                                                    Ptejme se co je to trpělivost: je to odnož jedné ze čtyř základních křesťanských ctností a to statečnosti. Statečný trpělivě vzdoruje a přemáhá překážky na cestě spásy, statečně a trpělivě snáší těžkosti, nemoci a utrpení. Vrcholem trpělivé statečnosti je snášet věznění či mučednictví pro Boží království. Pán Ježíš je vzorem trpělivé statečnosti a také zdrojem síly: “ beze mne nemůžete nic konat…“ A sv. Pavel říká “ všechno mohu v tom, který mě posiluje.“ Vzpomeňme na křesťanské mučedníky a mučednice, které slavíme v této adventní době: sv. Barbora, sv. Lucie, sv. Agáta, sv. Mikuláš a další. Všichni prokazovali ctnost trpělivosti. Vzpomeňme na kněze a řeholníky uvězněné za minulého režimu – bylo jich tisíce a i po propuštění nemohli vykonávat své duchovní povolání, museli trpělivě přijmout manuální práci. Věřící laici pro své náboženské přesvědčení museli také konat často za trest jinou práci než na kterou měli kvalifikaci a trpělivě museli nést to, že jejich děti se nedostaly na vysokou školu. Byli plni Ducha Kristova, když toto vše trpělivě snášeli – a modlili se ještě za ty, kteří jim činili příkoří. Kdo za takových nepříznivých okolností pro život víry nezačne uplatňovat ctnost křesťanské trpělivosti buď podlehne zbytečnému zoufalství nebo je naplněn nekřesťanským hněvem na mocné tohoto světa. I současná doba svobody pro církev vyžaduje pro jednotlivého věřícího i celou církev velkou dávku ctnosti trpělivosti, zejména když většina národa nepřijala svobodu k tomu, aby se více věnovala duchovním a náboženským hodnotám a pouze několik málo procent lidí přichází v neděli na bohoslužby do kostela. Není třeba se ani hněvat ani propadat zoufalství, ale trpělivě ukazovat lidem i celé společnosti, že život z víry a lásky Boží přináší jednotlivci nebo manželům a rodinám štěstí a radost a také pokoj v duši a naději do budoucna. Jistěže z tohoto stavu nemá křesťan radost, ale o to více lhostejnost spoluobčanů k náboženským hodnotám snáší křesťan jako jeden ze skutků duchovního milosrdenství: “ těžkosti trpělivě snášet a modlit se za ty, kteří je způsobují.“ Je třeba, aby v současné době a zejména v tomto pohraničí věřící, i když je nás málo vytrvali v trpělivosti a i nadále věrně přicházeli do kostela, aby přijímali svátosti, aby se vytrvale modlili a zúčastňovali se aktivit místní církve. Duch sv. je příslibem, že to může křesťan zvládnout, protože ovocem Ducha sv. je kromě lásky, radosti, pokoje v duši také  t r p ě  l i v o s  t.  Učme se tedy v adventní době ctnosti trpělivosti a s touto ctností přivítejme o vánocích Pána Ježíše Krista.