2. neděle postní “ C „

Zatímco v 1. neděli postní nás církev s Ježíšem zavedla na poušť, dnes nás církev s Ježíšem a třemi apoštoly vyvádí na horu, abychom s Ježíšem se modlili a viděli ho proměněného do oslavené Boží podoby. I když i lidská podoba Ježíšova byla více než sympatická pro apoštoly a učedníky, přece chtěl Ježíš apoštolům poodhalit ještě mnohem více ze své krásy, slávy a přitažlivosti, proto se před nimi proměnil. Ježíš chtěl, aby apoštolové lehčeji a statečněji přijali jeho budoucí ponížení, utrpení a smrt, aby poznali, že “ utrpení a smrt není ničím proti budoucí slávě, která se i na nás zjeví.“ A jestliže se Ježíšovi zjevil Mojžíš a Eliáš pak proto, aby skrze ně Ježíš apoštoly ubezpečil, že jeho ponížení, bezmocnost a utrpení a smrt jsou v plánu Božím a jsou předpověděny ve Starém zákoně, který přestavoval Mojžíš a v prorocích, které představoval Eliáš. I my jsme vedení v postní době na poušť i na horu a to především v duchovním slova smyslu. Ježíš nás posiluje proti pokušením a Ježíš i nás proměňuje ve více duchovní lidi a vede nás k tomu, abychom očekávali definitivní naše proměnění po našem vzkříšení. Nepochybně pro nás věřící je v duchovním slova smyslu pouští i horou kostel, neboť zde se opravdu ve víře a modlitbě setkáváme s Ježíšem a Bohem, zde ve víře máme možnost se setkávat s Ježíšem vzkříšeným a oslaveným, i když zahaleným do svátostné podoby. Zde v kostele jsme i my věřící jako kdysi apoštolové slovy Písma sv. ujišťováni o cíli naší pozemské cesty, kterým je pravá vlast v nebi, kterým je proměnění našeho ubohého těla do slávy a krásy oslaveného Ježíše Krista. Zde v kostele si však jako apoštolové na hoře máme uvědomit, že pozemská cesta nás křesťanů nemá trvalý cíl v kostele, byť bychom se zde v Ježíšem a společenstvím svatých i společenstvím bratří a sester cítili velmi dobře a zářili bychom radostí a štěstím a dokonce by se nám odtud nechtělo odejít. Naše pozemská cesta však vede po úzké cestě křížové mezi lidmi, na které naplňujeme
Boží lásku, na které konáme službu i oběť života, na které neseme nejen svůj kříž, ale pomáháme nést kříž i druhých lidí, na které jsme pokoušeni, někdy i klesáme, ale vždy znovu vítězíme a povstáváme, na které jsme jako Ježíš podobni druhým lidem ve všem, kromě snahy nežít ve hříchu. Zde v kostele bychom se měli modlitbou a setkáváním s Ježíšem vzkříšeným a proměněným sami proměňovat, abychom nežili jako dřívější – pozemští lidé, ale aby v nás žil Kristus se svou láskou a slávou Boží. Čím více budeme Ježíšem proměněni, tím více budeme moci proměňovat své okolí ve kterém žijeme.Zde v kostele bychom si měli jako apoštolové uvědomit, že s Ježíšem se setkáváme také v Písmu sv., vždyť již ve Starém zákoně vše ukazuje na Ježíše a v Novém zákoně přímo k nám Ježíš mluví slovy i skutky. Měla by se stát kníha Písma sv. pro nás opravdu knihou každodenního života. Slovo Boží nás che proměňovat tak jako zrno se v dobré zemi proměňuje na stéblo a bohatý klas. Hlas Boží proto i pro nás z nebe oznámí“ „To je můj milovaný Syn – toho poslouchejte.“ A Ježíše posloucháme hlavně z Písma sv. Nového zákona. Dnešní Boží evangelium a zejména tři apoštolové Petr, Jan a Jakub nám ukazují také, že ï lidé Ježíšem povolaní podléhají lidské přirozenosti a to dokonce i v důležitých okamžicích Boží blízkosti. Apoštoly jak na hoře tak později v Getsemanské zahradě přemohla únava a spali – stejné slabosti jsme vystaveni mnohdy i my, proto Ježíš chápe naše lidské slabosti. Pane Ježíši vzal jsi nás dnes jako apoštoly na horu proměnění, proto Tě prosíme, abys vtiskl do naší duše zláři své Božské krásy aslávy, abychom už zde na zemi zakoušeli co nás čeká v nebi a nenechali se svést zl životní cesty křížové, která je jedinou cestou vedoucí do naší pravé nebeské vlasti. Amen.