2. neděle po Narození Páně “ C „

Připomeňme si, že události narození Božího Syna Ježíše hlavně uvádí sv. Lukáš ve svém evangeliu, protože psal pohano- křesťanům a ti byli zvyklí zdůrazňovat narození. Sv. Matouš jen krátce se zmiňuje o narození Ježíšově, sv. Marek se o tom vůbec nezmiňuje, ale začíná křtem Pána Ježíše od sv. Jana Křtitele. Dnes slyšíme evangelium od sv. Jana a jeho podání narození Ježíše je hluboce teologické.                                                                                                                                               Sv. Jan ukazuje Božího Syna v jeho věčném trvání v Bohu jako Slovo, jako spolustvořitele nebe a země, jako stvořitele všeho živého, zvláště člověka. Ježíš jako Slovo, Stvořitel a Život byl zároveň Světlem prvních lidí, kteří v tomto Božím světle šťastně žili až do chvíle hříchu, kdy nastalo zatemnění jejich rozumu a vůle.                         A proto Jan ukazuje Božího Syna jako Boží Slovo, které se při narození stalo člověkem a zároveň se stalo Světlem, které chce osvítit každého člověka, aby poznal Boha a jeho Lásku, aby poznal smysl života, který nekončí smrtí, ale má věčné trvání v království nebeském, aby poznal život ve spravedlnosti a lásce Boží. Toto světlo přišlo v Božím Synu na svět, do lidské společnosti, která byla ještě ve tmě hříchu. Jan realisticky popisuje, že lidé více milovali tmu než světlo, které Boží Syn přinášel a to i ve vlastním, tj. vyvoleném národě Židů. Ale kdo ho přijal a uvěřil v Ježíše, přijal světlo Božího života a to především na křtu jak to řekl Pán Ježíš Nikodémovi – “ nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha sv. nemůže vejít do království Božího.“                                                                                                                           Sv.Jan spojuje proto narození Božího Syna, které nazývá spíše Slovem, které přijalo lidství, se křtem a Janem Křtitelem, který svědčil o Světle a o pravém křtu z vody a Ducha sv. , které přinese Boží Syn. A Jan Křtitel je hlasatelem tohoto Božího Syna, o kterém Bůh při jeho křtu u Jana dosvědčil “ toto je můj milovaný Syn v něm mám své zalíbení.“                                                                                                                                                                                                                                                          Sv. Jan evangelista spíše popisuje Božího Syna v jeho Božské slávě, jak říká “ viděli jsme jeho slávu jakou má od Otce jednorozený syn, plný milosti a pravdy.“ A tak to činí sv. Jan vlastně v celém svém evangeliu, že vyzdvihuje spíše Božskou přirozenost Ježíšovu a zjevení Boha Otce – : kdo vidí mne, vidí i Otce….já a Otec jsme jedno. Kam bychom zařadili toto vyjádření sv. Jana apoštola do znázornění Betléma? Domnívám se, že do postavy anděla, který zvěstoval pastýřům radostnou zvěst, že se v městě Betlémě narodil Boží Syn, Spasitel světa. „Sláva na výsostech  Bohu….“                                                                                                                                                                       Jednorozený Synu Otce, Slovo, které se stalo tělem, Ježíši Kriste, děkujeme Ti, že jsi nám podal zprávu o svém a našem Otci nebeském a že jsi nám Ho zjevil ve své osobě. Amen.