2. neděle adventní „A“

Adventní doba spadá u nás do ročního období, kdy je brzy tma, zima, proto si více vážíme světla a tepla. I v kostele k nám promlouvá především symbolika světla. Stále další svíce se rozsvěcuje na adventním věnci a chce nám říci, že světlo Boží stále více chce osvítit tmu našeho rozumu a srdce, které jsou zatemněny hříchem. Písmo sv. je světlem, zejména starozákonní prorok Izaiáš nám svým textem osvěcuje rozum a volá: „Slyš prorockou předpověď o Mesiáši“. Ježíš – to je ta ratolest z pahýlu Jesse tzn. z rodu Davidova, Ježíš – to je ten na němž spočine Duch Hospodinův. „Ježíš byl plný Ducha sv.“, Ježíš je ten, který bude soudit spravedlivě a milosrdně chudé a ubohé, ale násilníka zabije silou svého slova a duchem lásky. Ježíš je ten, který vytvoří mezi lidmi mír, pokojné soužití jak je naznačeno obrazy z říše zvířat. Ježíš je skutečně knížetem pokoje, nepovede národy do válek, ale k míru, protože všichni budou mít v duši Boží pokoj.“ Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť budou nazváni Syny Božími.“ A skutečně, kdo přijme Ježíše Krista vírou a křtem svatým, kdo Ježíšovu nauku uskutečňuje ve svém životě a kráčí po Ježíšově cestě, je opravdu křesťanem žijícím v míru a pokoji s Bohem a všemi lidmi: dobrými i zlými, přáteli i nepřáteli. Láska Boží v jeho srdci boří bariéry každého nepřátelství a nenávisti. To je světlo adventní doby proroka Izaiáše pro každého z nás. Světlem v temnotě našeho srdce, naší duše je i prorok Jan Křtitel, o kterém jsme četli. Prorok vystoupil na poušti. Poušť – jak to vyjadřuje i obsah slova – ať je nám symbolem zpustošení, které působí hříchy. Tak jako atomová bomba způsobí z krásného města pouštní, měsíční krajinu na př. Hirošimu a Nagasaki, tak je to také z hříchem jednotlivce i národů. Je známo, že i velké a mocné národy Řecké a Římské říše se rozpadly v důsledku mravního úpadku, tedy hříchem. Je známo, že jediný křižník vybavený atomovými zbraněmi by mohl zničit polovinu celé Evropy. Tak je to i z hříchy: jeden hřích plodí druhý a rozpoutává atomovou reakci hříchů, které pak pustoší duši, kterou zatemňují pro Boha, pro Boží lásku a pokoj a působí i na druhé lidi. Hodně se dnes mluví o ekologii, zavádějí se ekologická vytápění, ekologická auta, ekologické potraviny atd., pamatuje se tedy na zdraví lidského těla. Hřích však je duchovní ekologická katastrofa lidstva, zpustošení člověka a lidské společnosti. Na ekologické programy církve k očišťování duší však společnost nereaguje. Proto prorok Jan Křtitel i Pán Ježíš vrhají proud světla na tuto oblast zamoření člověka a dávají řešení. Pravda Boží, kterou hlásal Jan Křtitel, i pravda, kterou hlásal Ježíš zní: “ Obraťte se, z temnoty hříchu ke světlu Boží lásky. Čiňte pokání, tj. dejte se jinou cestou. Nejděte po pohodlné a široké cestě konzumní společnosti, cestou přízemně lidskou, závisti, nenávisti, zabíjení a vražd, cestou pýchy a sobectví, ale cestou důstojnou člověka stvořeného k obrazu Božímu, která je však cestou úzkou a křížovou. Jan Křtitel se tehdy sic e setkal s velkými zástupy, ale jen někteří se obrátili, činili pokání a nechali se pokřtít, resp. vyznávali své hříchy. Mnoho lidí bylo spíše pyšnými farizeji, či nevěřícími saduceji, kteří přišli se zvědavosti nebo postranních a zlých úmyslů. Podobně je tomu i dnes. Hlas volajícího na poušti přebírá dnes hlas církve tj. papež, biskupové, kněží, jáhnové a mnohdy přicházejí také velké zástupy na př. na návštěvy papeže, na velké poutní slavnosti, na setkání mládeže, vánoční mše, ale jen někteří opravdu následují hlas volajícího na poušti, obracejí se, konají pokání, vyznávají své hříchy či obnovují svůj křest a začínají žít novým životem. Prorokem v dnešní době je i Panna Maria, která svými zjeveními nás vybízí k pokání a obrácení. Kéž z každého z nás září do temnoty lidských duší světlo pravdy a lásky Kristovy a ať stále žijeme mezi lidmi jako synové a dcery Světla. Amen.