17. neděle v mezidobí “ C „

Dnešní slovo Boží mělo hlavní myšlenku modlitbu a to jak první čtení tak především evangelium. V době Pána Ježíše měli učedníci touhu, aby je Ježíš naučil správně se modlit.  I pro nás dnešní věřící křesťany je modlitba a umět se správně modlit velmi důležité, protože být věřícím křesťanem znamená, abychom podle příkladu Pána Ježíše se uměli modlit. Pro Ježíše byla modlitba rozmluvou s nebeským Otcem. Ježíš se modlil sám nebo také společně se svými učedníky. A jako učitel a mistr si přál, aby se jeho učedníci modlili s vírou, pravidelně, s pokorou a vytrvale. Ježíš rád vyhověl svým učedníkům a naučil své učedníky modlit se tu nejkrásnější modlitbu k nebeskému Otci – Otče náš. Tato modlitba se od té chvíle stala základní modlitbou křesťanů a také vzorem dalších modliteb. Po vzoru modlitby Otče náš v církvi tvořili zbožní muži nebo ženy další modlitby pro různé potřeby, k různým příležitostem, pro různou denní dobu na př.ranní a večerní modlitby. Takové modlitby byly zapsány v modlitebních knížkách a bohudíky i v současnosti jsou i u nás modlitební knížky jak pro dospělé tak pro děti na př. Cestička k Bohu nebo v Kancionálu. Vraťme se však k modlitbě Otče náš: sv. Lukáš uvádí kratší formu, která má pouze 5 proseb, zatímco sv. Matouš má 7 proseb.  V modlitbě Otče náš – jak říkají teologové – je obsaženo celé evangelium Ježíšovo. To zní trochu překvapivě a přece je tomu tak. Kdo totiž porozumí evangeliu ten porozumí i modlitbě Páně i Ježíši Kristu. A jen ten, kdo se začne modlit tuto modlitbu Páně může se stát dobrým učedníkem Pána Ježíše.  Modlitba Páně není jen školou modlitby, ale je i školou života. Ježíš nejen hlásal evangelium – radostnou zvěst, ale také toto evangelium žil. A my křesťané také máme žít podle své víry, to znamená žít podle evangelia Pána Ježíše, podle Ježíšova učení, tedy i podle modlitby Otče náš. Co si tedy z modlitby Páně můžeme vzít pro život z víry?                   1/ Ježíšovi šlo vždy na prvním místě o Boha Otce, o jeho království, o jeho svatost, o jeho vůli a pak na druhém místě o člověka, o jeho potřeby duchovní nebo hmotné. I my křesťané máme mít stejnou stupnici hodnot podle které se máme modlit i žít. “ Hledejte nejprve království nebeské ( pravdu, spravedlnost, pokoj, lásku, věčný život ) a všechno ostatní vám bude přidáno.“.                                                                                                                                                                                                                2/ Kdo se modlí k Bohu jako svému Otci je podle Ježíše synem nebo dcerou Boží a to je každý od křtu svatého a všichni věřící jsou pak bratři a sestry ve společenství církve tj. začínajícího již zde na zemi Božímu království.  Tomuto Otci- hebrejsky Abba – může věřící křesťan říkat jako svému rodiči či sourozenci “ Ty“. Již tato skutečnost je tou velmi krásnou radostnou zprávou evangelia. A Bůh jako Otec je Otcem milujícím své děti a my zase máme milovat svého nebeského Otce. A kdo miluje Boha Otce, z lásky k němu zachovává jeho přikázání. A také podle Ježíše Krista má učedník Ježíšův a syn nebo dcera Boží má umět vzít kříž svého života a kráčet do nebeského domova. Životní kříž je vlastně život podle Ježíšova evangelia a tedy i podle modlitby Páně Otče náš a toto jho kříže je podle Ježíše jho sladké a břímě lehké.                                                                                                                                                                                                 3/ Kříž, evangelium a modlitba Otče náš – jde to dohromady? Ano – zahleďme se na kříž: příčné břevno, které ční vzhůru znamená lásku k Bohu a vodorovné břevno znamená lásku k bližnímu. Příčné břevno – to jsou první tři prosby modlitby Páně směřující k Bohu Otci, vodorovné břevno – to jsou další prosby modlitby Páně směřující k nám lidem. A jako je hlavní myšlenkou evangelia láska k Bohu a bližnímu, to samé obsahuje i modlitba Otče náš a to samé v sobě tají kříž Kristův. Vše tvoří jeden celek. Na závěr bych chtěl k modlitbě Otče náš ještě říci: Kdo se modlí tuto modlitbu je nejen člověkem věřícím v Ježíše Krista a Boha Otce, ale i člověkem srdce, protože nemyslí jenom na sebe, ale na Boha a druhé lidi, je člověkem života a lásky, protože vychází ze sebe k Božímu Ty a lidskému ty. Dnes navíc i lékaři tvrdí, že víra a modlitba také pomáhají udržovat i navracet zdraví. Ne nadarmo řekl Ježíš: “ Tvá víra tě uzdravila.“Kdo se modlí je tedy opravdu žijícím člověkem jak tělesně tak duchovně. Modlitba je totiž jakési dýchání duše, je to život duše. Je-li duše živá, pak se člověk modlí a naopak. A jak řekl sv. Alfons, od něhož také pocházejí krásné modlitby: “ Kdo se modlí má velkou naději na spásu a věčný život v nebi.“ Mějme proto jako apoštolové touhu učit dobře se modlit, začněme se pravidelně modlit a budeme prožívat šťastný život. Amen.