13. neděle v mezidobí “ C „

V dnešním evangeliu jsme slyšeli o putování Ježíše s apoštoly, učedníky včetně žen do Jeruzaléma – cíli svého poslání, kde Ježíš zemře, vstane z mrtvých a vstoupí do nebe. V tomto putování Ježíše je naznačen i obraz církve, Božího lidu, každého z nás věřících. Jsme putující Boží lid jak to krásně popisuje koncilní dekret o církvi 2. Vatikánského koncilu. Jdeme k cíli naší cesty a na této cestě se nemůžeme vyhnout tak jako Ježíš kříži, pádů, zrady, opuštěnosti, utrpení a smrti. Ale zároveň jako Ježíš zakoušíme i pokoj Boží, radost a štěstí, které vychází z naší duše, když je naplněna Boží láskou. A také smrt tak jako pro Ježíše není poslední tečkou života, ale i na nás čeká věčný život nejprve duše a pak vzkříšení těla a nebeský domov. Jakub a Jan, rodní bratři a apoštolové, ale také Petr a Pavel jejichž svátek v tyto dny slavíme, představují i každého z nás křesťanů. Všichni jsme totiž jako apoštolové ve škole Pána Ježíše. Ježíš nás učí, vychovává, neustále vysvobozuje z otroctví hříchu, ze světského smýšlení a jednání do svobody Božích dětí. Z dnešního evangelia nás Pán Ježíš školí, abychom se ptali, zda-li nejednáme někdy jako Jakub a Jan, kteří chtěli místo lásky svolávat na lidi Samařského městečka Boží tresty? Nechceme, aby taky nás Pán Ježíš nazval jako Jakuba a Jana “ synové hromu „? Ježíš tehdy apoštoly za takové smýšlení nepochválil, ale naopak pokáral, dokonce přísně! I dnes se najdou v církvi horlivci, kteří by nejraději přivolali zkázu, či dokonce smrt na jinak smýšlející a jednající lidi. Z dějin známe, bohužel, tzv. „svaté války“, kdy horliví křesťanští panovníci obraceli národy na víru “ ohněm a mečem“ na př. v Evropě to byl Karel Veliký nebo španělští panovníci v Americe.Ve smyslu učení Pána Ježíše je však smýšlení a jednání pravého věřícího plné lásky k bližnímu ať je to člověk jiného smýšlení nebo přesvědčení. Podle Pána Ježíše se může věřící křesťan vyhnout těm, kteří nechtějí Pána Ježíše a víru v něho přijmout, věřící křesťan nemusí s jinými názory odporující víře souhlasit, nemusí s nimi spolupracovat, ale lidem, kteří toto vyznávají nesmí křesťan přát zlo ani jim zlo působit, ale spíše se má za ně modlit.Toto Ježíšovo poučování platí pro dnešní dobu zvlášť silně, vždyť žijeme v sekularizované společnosti, kdy kolem nás věřících žije často většina jinak smýšlejících a jednajících lidí. Jako Jan a Jakub anebo také jako Petr a Pavel, kteří prošli úspěšně školou Pána Ježíše, máme i my umět raději trpět než druhému utrpení působit, raději zemřít než druhému život brát, raději přinášet velké oběti z lásky k Bohu a bližnímu. A tak si připomeňme co si přeje Pán Ježíš od správného učedníka:                                                                       1/Pravý učedník Pána Ježíše má mít radikální smýšlení Pána Ježíše jak řekl Pán Ježíš: “ Lišky mají doupata, ale Syn člověka nemá, kam by svou hlavu uložil.“ V nejširším slova smyslu každý křesťan se nemá zde na zemi zabydlet tak jakoby už zde bylo jeho nebe, ale často je pravý opak pravdou.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               2/ Pravý učedník Pána Ježíše má umět klást Ježíše na první místo v životě přede všemi lidmi , dokonce i rodinnými příslušníky.“Kdo miluje otce, matku, bratry a sestry, více nežli mne, nemůže být mým učedníkem“.                                                       3/ Pravý učedník nechává za sebou minulost, neohlíží se nazpět, ale má stále pevnou naději, že dar Ježíšovy milosti je silnější než naše minulá i současná lidská slabost a hříšnost.                                                                                                                        Naplňování těchto požadavků najdeme jak u sv. Jana a sv. Jakuba, rovněž i u sv. Petra a sv. Pavla. Na př. sv.Petr také nejdříve nerozuměl smyslu utrpení a smrti Pána Ježíše, ale až tomu porozuměl tak rád přijal i on utrpení a mučednickou smrt, sv. Pavel rovněž pochopil smysl utrpení a smrti Pána Ježíše pro spásu lidí a proto mohl pro Ježíše snášet mnohá utrpení, pronásledování i vlastní slabosti, aby ve slabosti lidské se projevila síla Boží. Pro Pavla byl na prvním místě Ježíš pro nás ukřižovaný a vzkříšený a smrt ziskem. Kdo chce být dobrým učedníkem Ježíšovým ten má mít srdce podobné srdci Ježíšovu a proto o toto srdce prosíme: Ježíši tichý a pokorný srdcem učiň srdce naše podle srdce svého. Jako sv.Jakub a Jan, jako sv. Petr a Pavel i my jsme posláni Ježíšem, abychom se snažili přivádět k Ježíšovi nové učedníky, především rodiče mají vést k Ježíšovi své děti, své příbuzné a přátele, spoluobčany a spolupracovníky. Budeme-li dávat svému okolí dobrý příklad křesťanského života pak také alespoň někoho získáme pro Pána Ježíše. Ať k nám k tomu dopomůže i přímluva těchto apoštolů a požehnání z této dnešní mše sv. Amen.