12. neděle v mezidobí “ B “ – svátost svěcení kněží – katechetická

V období po Seslání Ducha svatého se také v mnoha katedrálách koná svěcení nových kněží a mnozí kněží pak oslavují svá kněžská výročí. Je proto vhodné si obnovit znalosti o svátosti kněžství. Především je třeba si uvědomit, že jsou různé názory  na kněze tak jako jsou různé názory na Ježíše Krista. Jedni knězem pohrdají, pro druhé je kněz příliš vznešený až neskutečný pro potřeby člověka. Kdo je tedy kněz? Ježíš ustanovil církev, která je od Boha a od Ducha sv., členové církve jsou Božími dětmi ze křtu sv. , povýšeni do nadpřirozeného přátelství s Bohem a Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus je v církvi nového zákona jediným a nejvyšším knězem, učitelem, pastýřem a obětníkem. Aby však Ježíšova kněžská služba i viditelně v církvi pokračovala především pro věřící lidi, členy církve, Ježíš povolal apoštoly a dal jim svou moc, aby v jeho jménu jednali a učili….To čiňte na mou památku…., učte všechny národy, křtěte je….., komu hříchy odpustíte, budou odpuštěny….Apoštolové zase chápali, že tato moc služby z pověření Krista Ježíše musí být stále v církvi – musí se předávat. “ Já jsem s vámi až do skonání světa….“ slíbil Pán Ježíš. Proto i Skutky apoštolů dosvědčují, že skrze vkládání rukou se předávala Kristova kněžská moc na jáhny, presbytery-episkopy (Sk.6,6, 14,22,  2 Tim 1,6). Moc předání svátosti kněžské byla od začátku církve udělována vkládáním rukou a modlitbou skrze apoštola – biskupa a tak se udílí až do dneška. Apoštol – biskup udílí tuto svátost jménem Kristovým. Kristus tuto svátost ustanovil povšechně a církev v Duchu sv. ji obřadem rozpracovala.                       Kdo je tedy kněz? Jsou různé názvy pro kněze: presbyter ( starší ), pastor ( pastýř ), pater ( otec ), duchovní. Kněz patří do skupiny, které se říká klerus, tj. povolaný, na rozdíl od laos ( laik – lidu Božího ). Kněz je povolaný z Božího lidu ke zvláštní službě Kristově. Žid.5,1-5 : Kněz je vybíraný z lidí jako zástupce lidí u Boha…..cítí s chybujícími, sám je podrobený slabosti. Kněz je člověk, který byl povolán Kristem: Pojď a následuj mne ( Mt 8,22 ) , je vyučen ve škole Ježíšově, posvěcen ke službě, obdržel nesmazatelné znamení kněžství Kristova. Toto kněžské svěcení zahrnuje 3 stupně: j á h e n s t v í,  k n ě ž s t v í,  b i s k u p s t v í. Biskup má plnost svěcení – může i světit a biřmovat. Kněz je spolupracovník biskupa, přisluhuje všemi svátostmi mimo svěcení kněží.  Jáhen nesmí sloužit mši sv., zpovídat, světit a biřmovat – jinak vše ostatní jako kněz. Kněžství je svátost pro druhé – slouží Božímu lidu. Kněz má být podle srdce Ježíšova: má mu být líto zástupů, obětuje osobní zájmy, čas ,výhody ( celibát ) pro službu Kristu a Boží církvi, proto má mít ducha modlitby ( breviář ) nejen za sebe, ale pro druhé – je to modlitba církve, slouží mši sv. za celý svět i když ji slouží sám. Rozjímá stále znovu o Bohu, Kristu a člověku, studuje Písmo sv. i současné problémy lidí, ohrožení jejich nitra – tím vším se lépe přibližuje ke Kristově službě ( být všem vším podle sv. Pavla ). Nepřišel jsem, aby mi bylo slouženo, ale abych sloužil a vydal svůj život za druhé. Kristus je ideál pro každého kněze: Vezmi svůj kříž a následuj mne. Kříž kněze je jemu svěřená farnost, diecése, svět. Svatý týden nám zvláště ukazuje Krista kněze – při poslední večeři, na Kalvarii. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Milosrdenství chci a ne oběti.                                             Kdo smí přijmout tuto svátost ? Pokřtěný muž, který byl biřmován, přijímá svátost oltářní a dále: – kdo má maturitu a pak absolvuje teologickou fakultu – filosofii a teologii ( u nás je studium 5 leté ).  – kdo slíbí zůstat ve svobodném stavu – celibát a poslušnost církvi.                                                                                                            Obřad se vyvinul v krásnou liturgii a zejména dnes obnovený po 2. Vatikánském koncilu: vše je v mateřské řeči, modlitby jsou vhodně upraveny, podstata svátosti tj. vkládání rukou zůstává. Obřad svěcení je nejkrásnější ze všech svátostí ( kdo byl přítomen to sám dosvědčuje ). Svátost uděluje biskup po evangeliu a promluvě. Jáhni  řeknou  z d e   j s e m, biskup k nim promlouvá o úkolech a žádá slib víry a lásky, věřící se pak modlí litanie ke všem svatým – jáhni při tom leží na zemi na znamení pokory. Potom jednotlivě klade biskup ruce na hlavu a říká konsekrační modlitbu pak předává kalich ( symbol sloužení mše sv. ), maže ruce svatým olejem a spolu s novými kněžími slaví mši sv. a na závěr novokněží udělují první své kněžské požehnání.                                                                                            Kněz prochází ve své kněžské služba různými funkcemi: jako kaplan, jako farář, jako děkan nebo vikář, jako generální vikář, biskup, arcibiskup, kardinál, papež. Všichni takto jmenovaní mají stejné kněžství Kristovo, jen vyšší službu v církvi. Věřící spolupracují s knězem a také se modlí za kněze, aby vždy ve světě byla sloužena Kristova oběť a ovečky měly svého pastýře. Kněží každoročně na Zelený čtvrtek v katedrále spolu se svým biskupem obnovují své kněžské sliby.                   Ježíši tichý a pokorný srdcem učiň srdce každého kněze podle srdce svého.  Panno Maria, matko církve a kněží oroduj za všechny kněze.