1. neděle adventní “ C „

Pro lidi stojící mimo církev Kristovu nezačíná nový církevní rok, pro ně často i slovo advent nic moc neznamená. Mnozí sledují sice v televizi adventní koncerty, sledují, že v této době v obchodech je předvánoční výzdoba, prodávají se i adventní věnce a tak si lidé řeknou, že advent je něco ve spojení s vánocemi. My věřící křesťané však chceme hlouběji rozumět nejen slovu advent, ale i církevnímu roku, který právě nově začíná. Slovo  a d v e n t  je odvozeno z latinského advenire tj.přicházeti. V našem náboženském smyslu se jedná o přicházení Boha k člověku. V nejširším slova smyslu Bůh přicházel již ve Starém zákoně k lidem a před dvěma tisíci lety Bůh přišel ve svém synu Ježíši Kristu na naši zem a tento Ježíš pak 33 let přicházel k různým lidem v Izraeli, aby je učil, konal zázraky, odpouštěl hříchy, aby za hříchy zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebe. I potom Bůh přicházel a stále přichází, ale trochu jinak – prostřednictvím svého Svatého Ducha, který přichází do společenství církve, do duší věřících, zejména tehdy, když se křtí, když se koná památka Večeře Páně a přijímá Boží chléb. Těmito příchody chce Bůh vždy dávat nový život Boží do duše, aby ji posiloval a posvěcoval na cestě do nebeského domova. Proto je dobře, že církev vytvořila roční cyklus připomínky toho nejvzácnějšího příchodu Boha v Ježíši Kristu na naši zem: jeho narození – to jsou vánoce, že vytvořila připomínku Ježíšova veřejného života, jeho utrpení a smrti – to jsou velikonoce, jeho působení v prvotní církvi silou Ducha svatého – to je období svatodušní a doba po Svatém Duchu, které říkáme mezidobí. Tyto příchody Pána Ježíše si připomínáme během církevního roku, ale není to jenom připomínka minulých příchodů. Protože Ježíš slíbil, že s námi bude až do konce světa, když na něho budeme myslet, proto věříme, že je vždy při tomto slavení s námi. A přece jsem ke slovu advent neřekl všechno. Slovo advent jako příchod Boha v sobě zahrnuje i příchod Ježíše Krista na konci světa – ve slávě a moci – k soudu a vzkříšení lidí a k obnově všeho na zemi, aby byla nová země a nové nebe. Příchod Boží v Ježíši Kristu má tedy rozměr minulý, přítomný a budoucí. V dnešním Božím slově nám všechny druhy příchodů zazněly. V prvním čtení z proroka Jeremiáše to byl příchod minulý, oznamující v předpovědi příchod Mesiáše, v evangeliu to byl především příchod budoucí, slavný při druhém příchodu Pána Ježíše s “ mocí a slávou“. A ten přítomný je příchod Ježíše mezi nás ve slově Božím, ve svátosti, ve společenství modlitby se svým Svatým Duchem. Advent pro nás křesťany je vlastně stále a to zejména od doby příchodu Pána Ježíše na naši zem o prvních vánocích, proto zvláštní význam adventu dáváme v církvi právě čtyřem nedělím před vánocemi, abychom se na slavení památky příchodu Pána Ježíše dobře připravili. Proto i v době přípravné – v adventu – bude k nám Ježíš přicházet a my zase k němu. Jak ? Tak že budeme pilněji přicházet do kostela i ve všední dny na tzv. roráty, kdy se zpívají adventní písně, že budeme více otevírat Písmo svaté, abychom se v něm setkávali s Bohem, že budeme více konat skutky lásky k bližnímu, kde také v našich bližních k nám přichází Pán Ježíš, jak slíbil. Pane, tys nás naučil modlit se adveniat regnum tuum – přijď království tvé. Ať věříme, že tvé království přichází s Tebou ve Tvé církvi, kam ať rádi a často přicházíme, abychom Tvé království lásky a pokoje stále více zakoušeli. Amen.