2. tajemství: který na nebe vstoupil II.

Církev je zavázána opatrovat Boží slovo, zkoumat moudře a rozvážně jeho vnitřní bohatství a v každé době o tom vydávat svědectví všem lidem. V této vlastnosti  vzoru je Panna Maria příkladem. Církev se s ní setkává a snaží se jí připodobňovat: „Napodobuje Matku svého Pána v tom, že pod vlivem Ducha sv. panensky zachovává neporušenou víru, pevnou naději a upřímnou lásku.“ Tak promlouvá encyklika Redemptoris mater papeže Jana Pavla II.

Rozjímejme znovu o nanebevstoupení Páně. Apoštolové a učedníci by jistě byli rádi, kdyby Pán byl ještě s nimi a přece čteme u sv. Lukáše, že se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma (Lk 24,52), kde velebili Boha. Radost pramenila z jisté víry v Ježíše vzkříšeného, který svým nanebevstoupením vstoupil do slávy vítězství. „Bůh ho povýšil a dal mu jméno nade všechna jména, aby v jeho jménu pokleklo každé koleno na zemi, na nebi a v podsvětí a každý jazyk musí vyznat, že Ježíš Kristus je Pán (Fil 2,9-11). Uvěřili, že Ježíš odchází do nebeského domova, kde je mnoho příbytků, aby jim připravil místo, a že přijde zase ve viditelné podobě ve slávě s anděly ke svému druhému a definitivnímu příchodu (Mt 16,27). Hlavně však věřili, že bude s apoštoly a učedníky přítomen, když budou shromážděni v jeho jménu, že bude v církvi až do skonání tohoto světa a brány pekelné jeho církev nepřemohou a uvěřili ve slíbeného Utěšitele, Přímluvce, Ducha svatého (Jan 16,5-11).

Kříž Pána Ježíše je symbolem dvojího správného jednání každého věřícího: má mít víru a lásku k Bohu= svislé břevno, má mít i lásku a obětavou službu k bližnímu = vodorovné břevno, má nacházet Boha v přímém spojení s ním v modlitbě, hlavně ve shromáždění církve, ale též prostřednictvím služby lásky milosrdné k bližnímu – bratřím a sestrám, věřícím i nevěřícím, dobrým i zlým. Ježíš si přál, aby ačkoliv viditelně odešel do nebe, byl zde na zemi přítomen i skrze ty, ve kterých je přítomen tajemně, mysticky, aby skrze křesťany se dívaly jeho oči, ze srdce křesťanů vycházela jeho láska, ruce žehnaly a konaly dobro v jeho úmyslu, ústa hlásala slova víry a lásky, modlitby proseb, chval a díků za všechny lidi ve jménu Ježíšově. Aby křesťané nežili sami sobě, ale Kristus aby žil skrze ně jak to pochopil sv. Pavel (Gal 2,20). Aby křesťané denně dosvědčovali, že nikdo nepřijde k Otci než skrze Ježíše, že On je cesta, pravda a život.

Panna Maria je všem křesťanům velkým příkladem. Křesťané mají nejen vzhlížet k nebi za Kristem, ale též ve víře a lásce uskutečňovat zde na zemi to, co Ježíš ukázal ve svých prosbách Otčenáše: posvěcovat jména Boží, pomáhat příchodu království Božího a naplňovat na zemi vůli Boží. Tím vším připravovat lidstvo a celou zemi na druhý příchod Pána Ježíše. Hlava církve Ježíš Kristus je již v nebi, proto i údy těla církve, věřící ve spojení s Kristem tam také jednou budou! To je krásná naděje věřících. Křesťané se modlili a modlí: „Maranatha – přijď Pane Ježíši! Na Tvůj příchod čekáme!

Maria, příčino naší radosti – oroduj za nás!