V rámci Třetího ročníku Postoloprtských historických slavností Porta apostolorum se konala také v kostele Nanebevzetí Panny Marie bohoslužba v 11.30 hod. Do kostela přišli do prvních lavic muži a ženy ve středověkých, dobových oblecích, mimo jiné i muži oblečení do mnišských hábitů, kteří představovali členy bývalého benediktinského kláštera Porta apostolorum v Postoloprtech. Celkem se zúčastnilo této bohoslužby asi 80 lidí.
Bohoslužbu doprovázela hra na varhany a zpěv farního ženského pěveckého sboru. Během bohoslužby byla dobrá atmosféra, pozornost všech účastníků především k promluvě, kterou děkan P.Rudolf Prey přednesl. Níže je uveden text této promluvy v plném znění:
Drazí přátelé, bratři a sestry! Chtěl bych vám dnes sdělit několik vět o Benediktinském klášteře, který zde v Postoloprtech existoval a je také spjat se zdejším městem i jeho názvem. Předně bych chtěl říci, že benediktinské kláštery pocházejí od jejich zakladatele sv. Benedikta z Nursie ze 6.století a tyto kláštery byly jedinými církevními kláštery a velmi rozšířenými po celé Evropě. Byl určen pro muže – mnichy a ženy – mnišky a řídili se trojími sliby a to pos- lušností, chudobou a čistotou, navíc heslem členů řádu bylo „modli se a pracuj“. V naší vlasti byl nejstarším benediktinským klášterem Břevnovský klášter a také velmi vzácným a starobylým byl Sázavský klášter. Zde se benediktinský klášter nazýval Porta apostolorum a počeštěním a zkrácením tohoto názvu převzala i obec a město za svůj název Postoloprty. Na vzniku kláštera se podílel kníže Soběslav a prvními mnichy zde se stali podle pověsti někteří členové knížecí družiny, když se zachránili při lovu z velké bouře a učinili slib, že vstoupí do kláštera. Kosmas uvádí, že klášter byl založen před rokem 1120.
Jak jsem se dozvěděl od představeného kláštera v Břevnově, zdejší klášter měl mít napojení na Sázavský klášter sv. Prokopa, tedy i na staroslovanský jazyk v liturgii. Proto je zde v okolí více kostelů, kde jsou obrazy nebo sochy sv. Prokopa. Bohužel nevíme jak klášter vypadal včetně vstupní brány (porty), kde asi na tympanonu byly umístěny sochy 12 apoštolů, protože klášter byl zničen Husitskými vojsky dne 13.5.1420 a především klášterní knihovna a archiv byly vypáleny a tím nenávratně zmizely důležité do- klady o historii kláštera. Od této doby nebyl již nikdy znovu klášter obnoven. Podle jiných evropských klášterů benediktinských si však můžeme učinit představu jak asi vypadal klášter zde, tím spíše, že v době jeho největší slávy zde bylo několik set mnichů. Klášter byl jakési malé městečko obehnané kamennými hradbami, uvnitř dominantou byl kostel zasvěcený Panně Marii a tento kostel měl asi dvě věže, jednu nebo dvě budovy konventu – ubytovnami pro mnichy, další budovy hospodářské a víceúčelové, neboť mniši se zabývali různými pracemi a to nejenom polními pracemi, ale také různými řemesly např. stavebnictvím, uměleckými činnostmi např. malířstvím, sochařstvím, hudebním uměním, kromě toho měl klášter svou zahradu, domácí hospodářská zvířata atd. Mniši tedy nezaháleli, byli pracovití a také vedli okolní lid k pracovitosti jak to víme z historie sázavského kláštera.
Klášter měl vždy také sociální cítění, jednak dával lidem práci na polích a při jiných aktivitách kláštera, ujímal se také chudých a nemocných. Je známo, že v benediktin- ských klášterech bylo zvykem denně přijímat 12 pocestných a zdarma je pozvat k obědu. Mám radost, že nálezy ve zdejší farní stodole byly v r.1983 objeveny zbytky románských zdí včetně šestiobloukového sdruženého okna ze 12.století – vše patřící podle pracovníků Archeologického ústavu v Praze ke klášteru. Zdá se tedy, že záhada, kde vlastně klášter stál je tímto objasněna: stál právě v okolí dnešního zámku, dokonce i na místě dnešního zámku, dnešního kostela a fary. Jelikož klášter v době své největší slávy – tedy asi ve 14.století patřil k jednomu z nej- větších klášterů a také nejkrásnějších a nejbohatších a navíc podle lidových legend se mluví o tom, že v klášteře byly stříbrné nebo zlaté sochy apoštolů, které mniši před zničením kláš- tera ukryli někde do podzemních chodeb, bylo by dobré, aby v budoucnu se otázkou kláštera zabývali odborníci a pro nás a naše potomky vydali konkretnější svědectví o historii a kráse tohoto kláštera. A buďme vděčni za to, že alespoň tento náš barokní kostel, také zasvěcený Panně Marii je důstojným nástupcem dávného benediktinského klášterního kostela. Děkuji za pozornost a budeme pokračovat přímluvnými modlitbami.