3. tajemství: kterého jsi v Betlémě porodila I.

Rozjímáme o 3. tajemství růžence: kterého jsi P. Maria v Betlémě porodila. Ptejme se jak vznikl název růženec? Lépe se to vysvětlí na německém názvu pro růženec tj. Rosenkranz. Tento název má dva kmeny Rose – růže a Kranz – věnec. Již od dávných dob se zdobívaly v kostelích obrazy nebo sochy P. Marie věnci z růží – královny květů. Modlitba růžence je jakýmsi duchovním věncem růží libé vůně k úctě Panny Marie a skrze ni Boha Trojjediného.

Duchovním zrakem si představme nejprve sv. Josefa, tesaře z Nazareta, spravedlivého věřícího muže, který byl zasnouben s Marií. Jak na něj nemile zapůsobilo, když se vrátila Maria od své příbuzné Alžběty a poznal na ni, že čeká dítě. Nechtěl jí však ublížit, chtěl ji propustit a proto zasáhl Bůh, že zjevil Josefovi, že Maria bude matkou Božího Syna Ježíše a bude pannou a matkou. I takovou snoubenku Josef přijal s vírou a láskou a stal se jejím právoplatným mužem v čistém manželství.

Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Bůh řídí dějiny spásy a lidé i události se mu musí podřídit – to nebyla náhoda, ale Boží řízení, že císař vydal nařízení o sčítání lidu v Izraeli a každý se musel jít zapsat do rodného města a Josef pocházel z Betléma. Tak se naplnilo proroctví u Micheáše: „ A ty Betléme, nikoli nejsi nejmenší mezi Judskými městy, neboť z tebe vzejde vévoda…“ (Mich. 5,1). A proč se narodil Ježíš v jeskynní stáji? Nejen proto, že Josef nenalezl ubytování, protože město bylo plné hostů kvůli sčítání, ale také z Božího řízení, aby se naplnilo slovo Písma: „Světlo přišlo na svět a tma ho nepřijala….do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.“

Jas svaté noci zahaluje temnota. Temnota obyvatel Betléma, temnota Heroda krále, temnota mnohých v Izraeli. I v dnešní době je Ježíš světlem, které přichází do tmy nevěry a nelásky lidí. I v nás chce být Ježíš světlem a chce odstranit temnotu z naší duše, proto denně litujeme a vyznáváme temnotu našich hříchů. Bůh připustil, aby se Boží Syn narodil v chudém jeskynním chlévě, aby ukázal, že má lidi rád a to především ty chudé, ponížené, odstrčené, aby i sám na sobě Ježíš svým životem ukázal cestu chudoby, pokory a poslušnosti až ke smrti na kříži, aby potom byl ve svém vzkříšení a nanebevstoupení povýšen jak o tom mluví list sv.Pavla k Filipanům.

Podle sv. Augustina platí od narození Ježíše: felix culpa – šťastná vina, která nám zasloužila takového Spasitele. Temnota lidí je vina, světlo je Spasitel Ježíš. Název Betlém znamená v češtině dům chleba a Ježíšek v jesličkách nám ukazuje to nejpotřebnější co potřebuje člověk k životu pozemskému i věčnému. Nejen pozemský chléb – pokrm, ale také chléb věčného života a tím je Ježíš svým učením a svou svátostí.

„Já jsem chléb života – kdo jí mé tělo, živ bude na věky.“ Při každé mši se nám dává Ježíš ve stolu Božího slova a ve stolu Božího chleba. Nemusíme jezdit do Izraele, protože Betlémem v duchovním slova smyslu je každý kostel – je tedy domem chleba. A kdo je jako pastýři otevřený a bdělý pro světlo Boží milosti, ten také jde hledat Ježíše do Betléma, dnes tedy do kostela, do církve a tam najde Spasitele a blízko něj i Marii matku Ježíše i matku naší.