6. neděle v mezidobí “ B “ – katechetická

„Nebuďte pohoršením ani Židům ani pohanům ani Boží církevní obci“ – četli jsme z listu sv. Pavla Korintským. Chceme se zamyslet nad slovem p o h o r š e n í. Toto slovo znamená činit někoho druhého horším a to vědomě nebo nevědomě, úmyslně nebo neúmyslně. Je to slovo patřící do oblasti mravního zákona Ježíš např. říká: “ Není možné, aby nepřicházela pohoršení, ale běda tomu od koho pocházejí“ ( Lk 17,1 ). Na jiném místě říká Ježíš: “ Kdo by pohoršil jedno z těchto maličkých, kteří ve mne věří a svedl je ke hříchu, lépe by mu bylo aby se vůbec nenarodil.“ ( Mt 18,6 ). Jsou to velmi vážná slova Pána Ježíše o pohoršení ! Mnoho pohoršení se skutečně uskutečňuje i v současnosti a to bohužel i v rodinách. Uvedu několik příkladů. Je pohoršením rodičů, že nechají své děti dívat se na nemravné např. pornografické filmy v televizi nebo na internetu. Je pohoršením rodičů, že nevedou s dospívajícími dětmi rozhovory o křesťanském pohledu na otázky pohlavnosti chlapce a dívky, případně se ještě přikloní k uvolněné hříšné nevěrecké morálce v této otázce, která je mnohde předkládána i ve školách nebo v různých časopisech, knížkách a osvětových brožurách. Je pohoršením rodičů, když dovolí dětem dlouhé, do noci trvající zábavy – diskotéky aniž se informují co se tam děje. Abych se zmínil alespoň o některých pohoršeních jdoucích na vrub rodičů – jsou to tzv. cizí hříchy.                                                                                                     Mnohá pohoršení dávají také rodiče svým dětem, když nežijí manželsky ve shodě, ale v hádkách, nesvárech, nelásce a nakonec se rozvádějí. Tato pohoršení pak způsobují traumata v dětech. Jako kaplan jsem se setkal na náboženství a v kostele s dívenkou, která byla dříve svým otcem zneužívána. Něco bylo v této dívce “ nalomeno.“ Těžké pohoršení jsme mohli sledovat prostřednictvím medií i o některých kněžích v USAS, kteří zneužívali mravnostně děti a mládež. Až současný papež musel definitivně ukončit tyto kauzy pohoršení. Jinou oblastí pohoršení je otázka sociální. Sv. Pavel říká: “ Snažím se o to, abych ve všem pamatoval na druhé co prospívá všem.“ 1 Kor 10,31-11.1. Pán Ježíš přinesl slovo milosrdenství a také ho naplňoval ve svém životě. Milosrdenství znamená pomáhat druhým v nouzi hmotné nebo duchovní – mít sociální cítění.                                                                                                                                                                                                               Křesťané a zejména řeholníci a řeholnice se o to snažili a snaží. Ale byly také doby v církvi, kdy kláštery byly bohaté, řeholníci tam žili v hojnosti a ne v chudobě a nehleděli na potřeby chudých a prostých lidí – i to bylo jistě pohoršení – hřích. Toto bohatství některých klášterů a také bohatý a marnivý život vyššího kléru v církvi nakonec vedlo k reformaci v 16. století, kterou zahájil Martin Luther. Učitelský úřad církve v současné době od papeže Jana XXIII přes Pavla VI, Jana-Pavla II, Benedikta XVI a současného papeže Františka vybízí ve svých prohlášeních celou církev – klérus, řeholníky i prosté věřící k sociálnímu cítění, aby církev vždy cítila s chudými a podporovala je, aby se snažila pomoci slabším sociálním vrstvám nebo lidem v nouzi podle slova sv. Pavla : “ Neste břemena jeden druhého a tak naplníte zákon Kristovy lásky ( Gal.6,2.) Zejména biskupové a kněží jsou vybízeni, aby žili skromně a prostě, aby jejich obydlí nebylo přepychové kam by se prostí věřící báli vstoupit. Mamon kněží i církve jako takové bylo a je vždy velkým pohoršením – vždyť církev a zejména kněží mají následovat a napodobovat Ježíše chudého. Modleme se závěrem. Bože chraň nás před pohoršením. Amen.