12. neděle v mezidobí “ A „

Tématem dnešního evangelia by mohl být strach. Slyšeli jsme několikrát slovo nebojte se nebo bojte se. Ten kdo má strach se bojí a naopak. Je dobře, že Písmo sv. o strachu mluví, vždyť vlastně strach obchází všechny lidi. Existuje strach z nemoci a úrazu, strach z neštěstí, přírodních pohrom, povodní, strach z války, z ekologické katastrofy na př. z jaderného odpadu, v neposlední řadě strach ze zlých lidí, konečně strach ze smrti. Dejme si otázku: má někdo strach z Boha? Domnívám se, že že snad podvědomě někdo má strach, ale kde není víra v Boha nelze mluvit ani o strachu z Boha, spíše o strachu z neznáme, z tajemna. Má mít věřící člověk a zvláště křesťan strach z Boha? Často slyším, že dříve, když děti chodily ve škole na náboženství, že se alespoň bály Boha. Podle mého názoru a názoru mnoha teologů to nebylo to nejlepší, aby se bály Boha. Vždyť Bůh je Láska jak jsme si to po několik neděl zde v kostele říkali. A kdo má Boha rád a věří v něho, nemusí se Boha bát. Srdce Ježíšovo nám ukázalo lásku Boží, která je plná dobroty a milosrdenství. Něco jiného je ovšem bázeň Boží, tj. z lásky k Bohu se snažit nepůsobit Bohu zármutek hříchem. Bázeň Boží je vlastně stupněm lásky. Ježíš nás v dnešním evangelium poučuje, že se máme bát ani člověka, lidí – všichni totiž stojí pod Božím soudem a nikdo Bohu neuteče. Člověk nám může sice vzít nějakou vzácnou hodnotu, nějaký majetek nebo dokonce tu nejvzácnější hmotnou hodnotu a to je náš pozemský život, ale nemůže nám vzít tu nejcennější hodnotu: nesmrtelnou a milostí Boží posvěcenou duši. “ Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši však zabít nemohou.“ Věřící se však má bát, podle Ježíše Krista jen zlého ducha – ďábla a Ježíš ukazuje proč. Ďábel totiž má moc tělo i duši uvrhnout do věčné záhuby. Je-li tomu tak, je pro věřícího třeba, aby se pevně držel Ježíše Krista, který slibuje, že své věrné, ty kteří jej vyznávali zde na zemi spasí a připraví jim věčný život v nebi. “ Kdo mě vyzná před lidmi k tomu se i já přiznám přes svým nebeským Otcem.“ Ten, kdo se nebál Boha, ale věřil a miloval jej, byl sv. Jan Křtitel, jehož svátek Narození slavíme 24.června. Jan Křtitel se také setkal s Ježíšem a vyznal pokorně svou víru v něho, zejména když řekl, že mu není hoden ani zout opánky z nohou. Jan Křtitel se také setkal se zlým králem Herodem, kterého se nebál a statečně před ním obhajoval Boží zákon pravdy a lásky a i když tento zlý král nechal Janu Křtiteli stít jeho hlavu, nepřišel jistě o svou duši pro Boží království. Sám Ježíš byl tím, který Jana prohlásil za svatého , když řekl, že Jan byl největší z těch kdo se narodili z ženy. Jakkoli jsem na začátku poukázal na to, že strach ovládá mnoho lidí v tomto dějinném období chtěl bych zdůraznit, že v tomto dějinném období žijeme také v době Srdce Pána Ježíše, ze kterého proudí proudy milostí Božích plných milosrdenství, odpuštění a lásky k lidem. Jak je proto důležité chránit, zachovat si živou víru k tomuto Pánu Ježíši, který nás nejenom může zbavit se strachu, ale také nám chce vždy dávat novou sílu k životu jak řekl.: “ Přišel jsem, abyste měli život a to v hojnosti.“ Jak je proto důležité chránit si vše co nás k Ježíši přivádí : každou kapličku, každý kostel, kříž či obraz Ježíše jak je důležité v inflaci slov naslouchat slovům věčného života, jak je důležité modlit se za nová kněžská povolání, aby kněží mohli zprostředkovávat zdroje Božího milosrdenství ve svátostech. Jestliže jsme začali tuto promluvu o strachu pak ji ukončeme citátem z listu sv. Pavla: “ Láska Boží vyhání všechen strach.“ Amen.